Ten kněz byl Bohem osvícen a zjevil mi, jaký vlastně jsem…

Pokora ctihodného starce Paisije a
jeho příklad pro každého z nás

Když jsem byl v monastýru Stomio v řeckém Epiru, dole v Konitsi žil jeden kněz, který mě velmi miloval, už jako laika.

Jednou v neděli jsem šel do Konitsi, abych zde sloužil svatou liturgii. Chrám byl zaplněn lidmi. Ve chvíli, kdy jsem jako obvykle vstoupil do oltáře, jsem v duchu pronesl tato slova: „Bože můj, umísti všechny tyto věřící do Ráje a mě, pokud chceš, postav alespoň na jeho okraj.“

Když se blížil okamžik svatého Přijímání, tento kněz, který mě vždy podával svaté Přijímání uvnitř oltáře, se ke mně náhle otočil a hlasitě zakřičel:

„Okamžitě běž ven z oltáře, budeš přijímat jako poslední z venku, neboť jsi nedůstojný.“ Šel jsem ven, aniž bych cokoli řekl. Přistoupil jsem k analoji, abych začal číst modlitby k božskému Přijímání. Když jsem pak jako poslední přistoupil k Přijímání, řekl jsem si v duchu: „Ten kněz byl Bohem osvícen a zjevil mi, jaký vlastně jsem. Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou divokým (doslova zvířetem).“

Jakmile jsem přijal svaté Dary, cítil jsem ve svém nitru velkou sladkost. Když pak skončila bohoslužba, kněz ke mně, jsa celý zdrcený, přistoupil a pravil:

„Odpusť mi! Co jsem to jen řekl! Jak jsem mohl něco takového učinit? Nikdy jsem nedal přednost při svatém Přijímání ani svým dětem ani své ženě. Co se to se mnou jen stalo?“

Tento duchovní otec padl dolů k mým nohám a učinil hlubokou poklonu. Omluvil se mi a pokusil se mi políbit ruce.

„Můj otče, řekl jsem mu tehdy, nermuťte se kvůli tomu. Není to vaše chyba, je to moje chyba. Bůh vás v tu chvíli použil, aby mě vyzkoušel.“

Kněz nerozuměl tomu, co jsem mu říkal, a nakonec jsem ho, myslím, nepřesvědčil. To vše se stalo kvůli modlitbě, kterou jsem ve svém duchu Bohu přednesl.

A vy, když vidíte, jak se k vám nějaký váš bratr anebo sestra (v Pánu) špatně zachová nebo se přehnaně rozčílí, a mluví k vám ošklivě, vězte, že většinou se tak děje kvůli modlitbě, kterou v nitru činíte.

To znamená, že když žádáte Boha, aby vám dal pokoru, lásku atd., Bůh na chvíli bere zpět svou milost od vašeho bratra anebo sestry v Pánu a přivádí vás k ponížení a k jistému zármutku. Tím vám ale dává příležitost složit zkoušku z pokory a lásky.

Jestliže se pokoříte, získáte tím užitek.

Pokud jde o vašeho bližního, tak ten dostane dvakrát tak velkou Boží milost, jednak proto, že ji od něj Bůh nejprve vzal, aby vás vyzkoušel, a zadruhé proto, že byl sám svou chybou pokořen a prosil Boha o odpuštění.

A proto se i vy snažte, abyste získali pokoru, a to prospěje jak vám, tak vašemu bližnímu, který se ještě více zdokonalí.

Zdroj: Γεώργιος Κονισπολιάτης (Proskynitis)