Setkání s Pánem v modlitbě Ježíšově
Z Rozhovorů se starcem Pavlem Sinajským
(+1. března 2020)
Otázka: Když se za něco modlíme z hloubi našeho srdce a Bůh neodpovídá, znamená to, že naše modlitba je špatná?
Odpověď: Ne, to nikoli.
Nejprve ze všeho, když se modlíme, nesmíme vznášet své požadavky, aby Bůh to či ono musel učinit, neboť to, oč žádáme, nemusí být k našemu užitku.
Jednou žila jedna věřící rodina, velmi chudá rodina, ale atmosféra v jejich domě byla každý den nesmírně veselá, jako by se neustále radovali a bavili. V jednu chvíli jim někdo dal peníze, aby zjistil, co se s nimi stane a zda ještě zůstanou šťastni? Ten člověk jim dal hodně peněz. Oni si ten finanční obnos nakonec vzali a pak se začali zabývat tím, co s penězi budou dělat, jak by je mohli nejlépe využít. Když onen dárce později přišel k této rodině na návštěvu, našel dům tichým; už z něj nevycházely žádné zvuky veselosti. To bylo ono, do domu vešlo zlo. Ten člověk nakonec vešel dovnitř, a jakmile ho členové této rodiny spatřili, řekli mu: „Vezmi si své peníze zpět!“
Proto nevíme, zda to, co od Boha hledáme, je skutečně k našemu užitku. Vůbec to tak být někdy nemusí.
Je lepší říci: ‚Bože můj, Ty sám uznej a dej, ať se se mnou děje Tvá vůle.‘ To je to nejlepší, co bychom měli učinit. A cokoli Bůh dá, měli bychom to přijmout.
Otázka: Jak může člověk zůstat v blízkosti Boha, když není zrovna v chrámu anebo doma, kde se může (v klidu) modlit? Například tehdy, je-li v práci, ve stresujícím prostředí.
Odpověď: Mniši za tímto účelem vynalezli krátkou modlitbu, která se snadno používá. Dá se říci uvnitř v srdci, a nejen ústy. Proto se jí také říká „Modlitba srdce”: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou hříšným.“ Nevyžaduje příliš úsilí a člověk ji může snadno pronášet ve svém srdci.
– (starec se směje) Ale tehdy, kdy člověk otevře svá ústa, aby soudil nějakého svého bratra…, pak se o to může pokoušet, ale nepůjde to.
To je to největší tajemství.
Otázka: Čím více pronášíme Ježíšovu modlitbu, říká svatý Řehoř Sinajský, tím více si uvědomujeme energii Ducha Svatého, kterou jsme obdrželi při našem křtu, ovšem za předpokladu, že tímto svým skutkem „Boha nějak nezkoušíme“.
Odpověď: Ano, ale nejde jen o modlitbu. Náš život musí být ve shodě (s modlitbou), ale [místo toho] soudíme a odsuzujeme našeho bratra. Jak vyprávějí sinajští svatí – sv. Jan Savvaitis (ze Svatého Sávy), sv. Jan Klimakos a další –, když odsuzujeme druhé, Boží blahodať se od nás vzdaluje.
Otázka: Co to znamená, když srdce bije pro Boha?
Odpověď: No! Když člověk při každém tlukotu svého srdce vnímá, jak ve svém srdci říká: Pane – Ježíši – Kriste – smiluj se. (Κύριε – Ἰησοῦ – Χριστὲ – ἐλέη – σόν με.)
Otázka: A to se děje v srdci automaticky?
Odpověď: Ano, jistě.
Otázka: A děje se něco takového i mimo kláštery?
Odpověď: Ano, zajisté. Cožpak Bůh existuje pouze v klášterech?
Je přece „všudypřítomný“. (Ὁ πανταχοῦ παρὼν).
