Jak starec Paisij uzřel našeho Spasitele
Otec prot. Stefan Anagnostopoulos vyprávěl:
„Uzřel totiž Spasitele, našeho Pána Ježíše Krista v celé Jeho slávě, v celé Jeho božské velkoleposti. Svatý (Paisij) byl u vytržení, v tu chvíli jako by oněměl. Byl zcela mimo sebe…“
…
„Jednoho dne prošli kolem chýše svatého a ctihodného starce Paisije (Svatohorce) tři otrhaní muži. Vypadali vpravdě bídně a opovrženíhodně.
– Pojďte sem na chvíli, zavolal na ně (starec Paisij). Pojďte, abychom si rozdělili těch pár sucharů a namočené fazolové lusky, které mám. Pojďte, abych vám umyl nohy studenou vodou, aby si trochu odpočinuly.
Tento svatý muž a velký církevní Otec (starec Paisij) nám okamžitě přinesl vodu a začal svým návštěvníkům umývat nohy a zároveň jim říkal slova duchovního povzbuzení.
Najednou však zůstal u vytržení…
Třetí muž, kterému v tu chvíli starec Paisij umýval nohy, se k němu náhle sklonil, láskyplně ho objal a políbil!
Ve zcela zjevném údivu pak starec Paisij zvedl hlavu a zahleděl se mu do tváře! A co viděl a komu vlastně hleděl do tváře?
„Uzřel totiž Spasitele, našeho Pána Ježíše Krista v celé Jeho slávě, v celé Jeho božské velkoleposti. Svatý (Paisij) byl u vytržení, v tu chvíli jako by oněměl. Byl zcela mimo sebe…“
A Pán Ježíš mu řekl:
– Pokoj tobě, můj vyvolený služebníku Paisiji.
A pak se náhle stal neviditelným!
Vše bylo zaplaveno světlem, mírem a božskou vůní.
Jakmile svatý Paisij pochopil, co se stalo, v jeho srdci „vzplanul“ oheň.
A když si pak uvědomil, Komu vlastně umyl nohy, vzal ono právě použité hliněné umyvadlo a napil se z něj vody, aby získal milost a posvěcení.
A tato voda jednou provždy uhasila jeho žízeň, a jak nám dosvědčuje jeho životopisec, od té doby a po mnoho dalších let se svatý Paisij „živil“ pouze svatým Přijímáním.“
Zdroj: Φωτεινή Παπαδοπούλου
připravil Michal Dvořáček
