„Tvá víra tě zachránila…“
(Lk 8,48)
Tak jste slyšeli dnešní evangelní čtení. Vypráví o dvou zázracích. Jeden z těchto zázraků, o uzdravení ženy s krvotokem, je menší; druhý, o vzkříšení mrtvé dívky, je větší. Takto nám o nich vypráví Evangelium. A já si přeji, abychom věnovali pozornost jedné konkrétní věci. Pokud byla nemocná žena uzdravena a pokud byla dívka vzkříšena z mrtvých, oba zázraky se staly, protože byla přítomna víra.
Ženě, která byla uzdravena, Kristus řekl: „Tvá víra tě zachránila.“ A otci dívky řekl: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“ (Jn 1,48 a 50) Kristus stanovil víru jako podmínku zázraků. To poukazuje na to, jak velká věc je víra. A když otevřete Evangelium a celé Písmo svaté, uvidíte, že slovo „víra“ se zde vyskytuje velmi často.
Možná se ale zeptáte, co je to za víru (která dokáže konat zázraky)?
* * *
Co je víra? Některé věci, moji bratři, cítíme, ale nedokážeme je vyjádřit. Například cítíte, že je vítr, vidíte, že hýbe listím; ale kdo kdy spatřil vítr? Cítíte elektřinu, dotknete se drátu a ten vámi zatřese; ale ani věda nedokáže říct, co je elektřina. Sedíte na zemské kůře a cítíte zemětřesení, ale nikdo dosud nedokázal rozluštit hlubší příčiny zemětřesení. Tento svět má tajemství. Jedním z velkých tajemství je víra. Co je víra? Je to proud, vítr, elektřina, zemětřesení? Je to něco vyššího.
Co je víra? Chcete-li cítit víru, naslouchejte tomu, co říká naše Církev v Cherubínské písni: „Všechny nyní odložme péče…“. Chcete cítit, co je víra, vidět nebeské Světlo? Vyžeňte ze své mysli každou pozemskou myšlenku. Z myšlenky si učiňte křídla a leťte. Leťte za Měsíc, za Slunce, za hvězdy, za galaxie. Ale ať už poletíte jakkoli daleko, někde se zastavíte. Takže tam, kde se rakety, astronomie, věda, logika zastaví, tam potřebujete jiná křídla, křídla víry. Víra přichází, bere vás (na svá křídla) a vynáší vás vysoko, velmi vysoko, a tam slyšíte „Hosana na výsostech…“, slyšíte písně Andělů a Archandělů jako svatý Spyridon, tam vidíte trůn, na kterém sedí sám Bůh. To je víra. Ukazuje vám věci, které nemůžete vidět okem, mikroskopem ani jinými vědeckými prostředky.
S vírou člověk chápe, že kromě tohoto hmotného světa existuje i jiný svět, nikoli svět smyslový, nýbrž nadpřirozený, neviditelný, duchovní, vyšší svět, svět nehmotných a nesmrtelných duchů. Díky víře člověk chápe, že existuje Bůh, Stvořitel „věcí viditelných i neviditelných“. S vírou člověk také cítí, že je zde milující Otec.
„Vrabec,“ jak praví Evangelium, mravenec, ba ani list ze stromu nespadne na zem bez Jeho vůle. „U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě“ (Mt 10,29-30). Co to znamená? Hospodin zná všechny detaily našeho života.
Vírou přijímáme, že Bůh je jedno slunce, jedno „trojjediné Božství“, tři slunce, ale současně jedno slunce, Otec, Syn a Duch Svatý. „Sláva svaté, jednobytné, životodárné a nerozdílné Trojici“. „Požehnané Království Otce i Syna i Ducha Svatého…“. Jak velké jsou to věci!
Vírou také vyznáváme, že druhá osoba Svaté Trojice, náš Pán Ježíš Kristus, sestoupil z nebe na zem. Ne pouze jako člověk, ale jako Bohočlověk. Chodil, byl pokřtěn v Jordánu, krvácel při zranění od trnů, z hřebů na Kříži, kvůli zlobě tohoto světa.
Vírou především vyznáváme, že na Golgotě byl Syn Panny obětován a prolil svou neposkvrněnou krev, a tato krev se stala koupelí, ve které je očišťována i ta nejhříšnější duše. „Krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ (1 Jn 1,7)
Nakonec naší vírou vyznáváme, že Kristus vstal ve slávě, vystoupil na nebesa a že jednoho dne znovu přijde, „aby soudil živé i mrtvé“ (viz Vyznání víry).
Toto jsou základy, kořeny naší svaté víry. Ale stačí jen věřit? Těmto věcem, jak vám může někdo říci, těm věřím: nejsem ateista, zednář, ani chiliasta… To však nestačí, nestačí říci: „věřím“. Musíme ono „věřím“ (naši víru) projevovat naším životem, uplatňovat v něm skutky lásky.
Věříš v Nejsvětější Trojici? Říkáš to (ale pouze) svými ústy. Svým životem však ukazuješ, že uctíváš jiné bohy „tohoto věku“, kterými jsou mamon, rozkoše, modly světa, tento Satan (proměňující se v anděla světla) (2 Kor 11,4).
Věříš v Boží prozřetelnost ve všem? Proč se tedy bojíš? Proč zoufáš? Proč se rmoutíš? Bůh, který živí havrany, nakrmí i tebe. „Bohatí zchudli a zlačněli, ale ti, kteří hledají Hospodina, nebudou mít v ničem dobrém nedostatek“ (viz Žalm 34,11).
Věříte, že Kristus vstal z mrtvých a přemohl smrt? Proč tedy truchlíte a pláčete? Proč se chováte jako modláři, „kteří nemají naději“ ve Vzkříšení? (1 Sol 4,13)
Věříš, že Bůh je láska? Proč tedy chováš zášť? Věříš, že Bůh odpouští hříšníkovi? Proč tedy neodpouštíš svému bližnímu nebo bratrovi?
Věříš, že Kristus je nade vším? Proč Jím tedy opovrhuješ, proč Mu spíláš?
Bohužel, v praxi není žádná víra.
Moji milovaní! V těchto prokletých letech, ve kterých žijeme, kdy ďábel udělal vše, co mohl, aby vykořenil víru z našich srdcí, buďme velmi opatrní.
Aby byl člověk spasen, potřebuje víru. Víru v Boha, víru v Krista, víru v to, co učí naše Církev. Ale my nejsme jako protestanti. Ne. Oni jen volají „víra“. My pravoslavní říkáme „Věříme“, ale vedle víry máme také skutky lásky. „Víra, která se uplatňuje láskou.“ (Gal 5,6) Nejsme ani protestanti, ani frankové, ani chiliasté, ani zednáři, ani ateisté. Říkáme, že víra zachraňuje. Ale jaká víra? Víra, která je potvrzena skutky (viz Jk 2,14-26).
„Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?“ „Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?“ „Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?“ „Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!“ „Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.“
Strom poznáte po ovoci; citroník se pozná po citronech, jabloň po jablkách, olivovník po olivách; a křesťan se pozná po skutcích. A pták, aby mohl létat, musí mít obě křídla. Pokud lovec výstřelem zraní jedno z jeho křídel, ubohý pták spadne. Zkouší to druhým, nezraněným křídlem, ale nakonec padá na zem, nemůže létat. Ďábel dělá totéž. Zasahuje nás svými šípy, někdy na jednom křídle a jindy na druhém, někdy ve víře a někdy ve skutcích, někdy v orthodoxii a jindy v orthopraxii, a my pak nemůžeme vzlétnout do nebes. Chraňme naši pravoslavnou víru a skutky ctností.
Blíží se čas, a je již blízko, kdy na zem padne síto. Stane se to, co říká Zjevení. Ďábel nás proseje jako Kristovy učedníky v noci na Zelený čtvrtek. „My,“ řekli (tehdy Ježíšovi), „budeme spolu s tebou.“ A Kristus řekl Petrovi: Dnes večer vás proseje ďábel. „Hle, satan si vás vyžádal, aby vás prosíval jako pšenici.“ (Lk 22,31) Dosud nás prosíval malými síty, až do dneška; ale přijde to největší síto. A tehdy, bratři moji, uvidíte, že z tisíce křesťanů – neboť tak praví Boží knihy (viz Mt 7,14; 22,14. Lk 12,32; 13,23; 18,8. Zj 3,11; 16,9–11,21) – pokud zůstane jeden věrný Kristu, bude to mnoho! Zbylých devět set devadesát devět už ničemu věřit nebude. Budou proklínat, budou se chovat jako vzteklí psi, kteří neznají svého pána.
My však, i kdyby zůstal aspoň jeden z nás, my zůstaňme (věrni Kristu). A zůstane-li aspoň jeden v obecenství, ať zůstane. Zvítězí ten, kdo věří v Krista. A kéž nás Bůh učiní hodnými zemřít zachovávajíce pravoslavnou vírou a skutky pokání. A až přijde poslední hodina našeho života, řekněme: „Rozpomeň se na mě, až přijdeš do svého Království.“ (Lk 23,42) Amen.“
† Biskup Augustin (pozdější metropolita Florinský)
(Chrám svatých nezištníků (Kosmy a Damiána), Nová Smyrna – Athény 29. 10. 1961)
Zdroj: Katanixi
připravil Michal Dvořáček
