Trpělivost je strašná síla, hrozná moc. Je třeba čekat na Pána, neztrácet naději.
Z kázání blaženého vladyky Atanásije Jevtiče
Někdy je třeba odpustit sobě, někdy je třeba odpustit své duši, řekl jednou nějaký Rus.
Vždy si vzpomeňte na slova Jana Teologa: „Ať nás srdce obviňuje z čehokoliv… Bůh je větší než naše srdce a zná všecko!“ (1 Jn 3,20)
Naším měřítkem ale není naše srdce, není to ani naše svědomí. Je to Bůh, a proto se modlete k Bohu upřímně a hluboce, těmito slovy: „Pane, vejdi do mě!“, a Bůh pomůže. Avšak pokud On očekává vaši trpělivost, pak byste měli být trpěliví, potrpět. Trp kozáku a staneš se atamanem! Trpělivosti je zapotřebí. „Utrpením jsem poznal Hospodina,“ řekl prorok Eliáš. „V trpělivosti své vládněte dušemi svými.“ (Lk 21,19)
Trpělivost je strašná síla, hrozná moc.
Je třeba čekat na Pána, neztrácet naději.
Otec Justin (Popovič) jednou řekl: „(Je třeba) Být s Pánem, v každém povzdechu, v každé slze, v každé touze, doslova srdcem vzdychat.“
A je-li tomu tak, pak i Duch Svatý je v nás. Nikdy nás neopustí. Sláva Bohu, Jemu, Duchu Svatému!
Nikdy nedovolte, aby marnost a beznaděj byly na stejné úrovni s vírou a nadějí. Žádný hřích, žádná situace se nedá poměřit s Boží blahodatí a s Boží láskou.“
přeložil o. Marek Malík
Zdroj:
