Petr Nikolajevič Mamonov
(14. dubna 1951 – 15. července 2021)
Ruský rockový hudebník, skladatel, frontman moskevské skupiny „Zvuki Mu“ a v neposlední řadě hlavní hrdina ruských pravoslavných filmů „Ostrov“ a „Ivan Hrozný“.
Krátce po premiéře dnes již věhlasného filmu „Ostrov“, kde hlavní roli sehrál nedávno zesnulý pravoslavný herec Petr Mamonov, pronesl sám hlavní aktér snímku kromě jiného i tato slova a zamyšlení:
Jak zvrácené je dnes všechno! Kritici nedávno hovořili o filmu Pavla Lungina „Ostrov“ a mluvili o Církvi, jako by to bylo něco mýtického, jako by to byl Ilija Muromec…
Jak žít, když v nic nevěříte? Chodím zmatený doleva a doprava.
Zatímco když máte víru, bez ohledu na to, jak jste unavení, dáte své místo dámě v autobuse. A toto je právě křesťanství. Běžíte umýt nádobí, aniž byste o to byli požádáni.
Je to křesťanský akt? Ano, je.
Netrvejte neustále na tom, že máte pravdu. Nekřičte, že „jídlo je studené“. Buďte trpěliví alespoň po dobu dvou minut, než vám ho ohřejí. Vaše ubohá manželka to udělá rychle. Je také unavená. Každý ve vlastním rytmu a vlastním způsobem. Proč stále trváte na tom, že „žena je povinná…“, že „muž musí…“ apod.
Láska je v tom, když s někým kráčíš po cestě a snažíš se ho snášet.
Ano, vidíte někoho tváří dolů ve sněhu (v Rusku je to docela běžné). Rychle si pomyslíte, že ten člověk je opilý. Co když ale dostal infarkt? Ať už je opilý, nebo ne, pomozte mu vstát, zvedněte ho a opřete o zábradlí, aby nezmrzl. My ale ne, pokračujeme dál na naší cestě.
Unikáme sami před sebou. Musíme žít nikoli tak, že řekneme: „Dej mi“, ale spíše „Vezmi si“. Mnozí nechápou, jaké to je darovat někomu košili anebo plášť, které máte na sobě. „Jsme zvyklí žít vzhůru nohama.“
To, co je Bohu příjemné, to odmítáme.
Hlavně neváhejte pomoci někomu bezprizornímu, opuštěnému a slabému. U nás platí opak – „Spolkni ho“. Bohatí odmítají dávat chudým byť jen toto „malé a nepatrné“. Kradou co nejvíce a pak se schovávají za vysoké ploty, aby jim to ostatní nevzali.
Máme zkreslený pohled na křesťanství. Ale věci jsou jednoduché a prosté. Kolik krve můžete dát tomu druhému? Je napsáno: „Co učiníš pro mé malé bratry, to učiníš pro mě.“ (praví Kristus)
Proč je pro tebe dobré chodit do chrámu, ale mít prázdné srdce? Bez křesťanského činu. Můžete navštívit všechny Svaté hory světa a poklonit se všem svatyním… Ale všechno zůstane marné. Uvidíte nějakého chudého nešťastníka a pomyslíte si, že „bude jedním z těch podvodníků, které ukazují v televizi“.
Dej mu 50 kopějek… Vždyť ty nezchudneš. Skutečnou mafií je oněch pět nebo šest lidí, kteří manipulují s davy pomocí televize…
„Nepřerušuj ostatní, když mluví. Svatí Otcové nás učí stát před ostatními, jako bychom byli před nějakým starobylým obrazem. Co to znamená nesoudit? Nevydávat odsuzující přesvědčení. Jsme povinni mít názor. Kristus se pokusil farizeům něco vysvětlit, zatímco jeho hněv byl spravedlivý. Máte pravdu, když jste na sebe naštvaní, protože např. minulou noc jste se opili. To bychom tedy měli umět: nenávidět svůj hřích, své vášně, ty, které nás trápí, když nemůžeme najít lék. Pouze pokud si hluboce znenávidíte hřích, zakusíte vůni vítězství.
I přesto, že už jsem zestárl, snažím se učit každý den.
Ano, často jezdím autobusem do Moskvy. Dvě hodiny bez zastavení.
Jednou přede mnou seděli dva mladíci. Byli opilí. Nadávali, mluvili velmi škaredě. Zachvěl jsem se při představě, že je budu muset snášet dvě hodiny. Ale pak jsem si pomyslel. Uvidíme. Kdo jsou vlastně tito mladí lidé? Vyrostli na vesnici. Co tam viděli? Jejich otec byl opilý a matka jim nadávala. Celý den měli zapnutou televizi. Jsou z dnešní nové generace. Na co se jich zeptat? Naučil jsem je já osobně něčemu dobrému? Překročil jsem snad práh jejich domu? Přečetl jsem jim nějakou knihu? Vycházím z labyrintu svých myšlenek a zjišťuji, že jsme dorazili (na konečnou zastávku)…
„Všechno je v našich rukou: jak posloucháme, zda máme oči čisté, zda máme zavřené uši, zda je odemčena naše duše, zda máme čisté svědomí. To jsou věci, se kterými se musíme vypořádat.
Svatí nás učí: šetři, a to ti bude stačit na jeden život.
Právě o to jsme se s naším skromným filmem „Ostrov“ pokusili. Možná mají někteří kritici pravdu. Možná je v záběrech hodně „blábolení“. Snažil jsem se jim to vysvětlit. Byli jsme ve zvláštní situaci, určité slabosti, ze které jsme se ze všech sil snažili dostat ven. Jako děti jsme se snažili ani ne tak porozumět jako spíše uchovat to, co se děje muži, který začíná věřit a snaží se poznat Boha, jak tomu bylo v případě mého hrdiny (Anatolije)…
Děje se to kvůli tomu, že zapomínáme, že hřích je nedostatkem světla. Dáváme mu tvar, děláme ho hmatatelným… S naším podrážděním. S neúctou k druhému.
Co je Ráj a co je peklo? Naši Otcové nás učí, že všude je oceán božské lásky. Ty, kdo se mýlí, (Bůh) trestá bičem lásky. Jen pomyslete: oceán lásky, kde se všichni navzájem mají rádi. To je to, co nám v tomto životě chybí. Láska! Takže v našem životě převládá peklo, což je nedostatek lásky. A pokud je temnota nedostatkem světla, temná duše, když vyjde na světlo, roztaje…
Jediné, co chci, je podělit se o něco ze své osobní zkušenosti. Jsem jako všichni ostatní – slabý. Ale cítil jsem tu potřebu. Cítím Pravdu jako něco naléhavého, jako uzel v krku. Jedním ze jmen Krista je Slunce Pravdy. Mírnou silou mířím k tomuto slunci.
Četl jsem: „Nikdy nežijeme v tuto chvíli. I když sedíme u stolu, naše myšlenky létají, někdy na okurky, někdy na kvas, někdy na polévku. Zkuste alespoň minutu denně, když nemáte co dělat, soustředit se jen na sebe, prožít ten konkrétní okamžik. Onu danou chvíli. Je to příliš obtížné. Výsledkem tohoto vašeho úsilí bude Boží přítomnost, kterou pocítíte.“
Cítím se jako herec? Jsem Petr Nikolajevič Mamonov. Snažím se dělat svou práci, jak nejlépe umím. V každém okamžiku do toho vkládám všechnu svou energii. Když se pak po pěti letech ohlédnu zpět, musím říci: „Jak jsi mohl hrát tak špatně?“ Budu mít ale čisté svědomí, protože v tu danou chvíli jsem tehdy udělal, co jsem mohl.
Tak tomu bylo i u filmu „Ostrov“. Povedlo se nám to tímto filmem? Učiní na někoho dojem?
Snažil jsem se pomoci sobě i svému okolí. Když Kristus vstoupil do Jeruzaléma, byl uvítán květinami a přivítán potleskem. Osel, na kterém přijížděl Kristus, se však domníval, že to vše bylo adresováno jemu (a nikoli jeho Pánu). A tak i my býváme jako to zvířátko, které přivezlo Krista do Jeruzaléma.
Mám spoustu talentu, ale vážím si toho? Zasela ho velkorysá (Boží) ruka. A já díky ní žiji. Snažím se tyto mé dary nepopírat, nezradit je. Se svým „já“ nezažívám nějaké uspokojení. Chápu, že já, Petr Mamonov, jsem pouze svou vlastní důstojností nic nedokázal. Na co mám být hrdý? Od těch, kterým Bůh dává, si zase žádá nazpět.
Musíme žít tak čistě, jak jen můžeme.
Všechno je tak křehké, nechráněné.“
Připravil, přeložil a redakčně upravil M.D.
Zdroj: Το Περιβόλι του Αγίου Λαζάρου
Poznámka:
V devadesátých letech 20. stol. Petr Mamonov přijal pravoslavné křesťanství, opustil hlavní město a usadil se na venkově.
V srpnu 2019 utrpěl infarkt, což si vyžádalo zrušení řady jeho koncertů.
Dne 26. června 2021 byl tento umělec a upřímný pravoslavný křesťan hospitalizován a 15. července ve věku 70 let zesnul v Pánu.
Věčná památka!
Užitečné odkazy:
