Svatí Prokop, Ludmila a Euthýmie Všechvalná
(16./29. září)
„A kdo je svatý, posvěť se ještě.“ (Zj. 22,11)
Není nic důležitějšího než to, aby každý z nás pochopil, proč o určitou věc ve svém životě usiluje a kvůli jakým věcem či ideálům přináší svoji každodenní oběť a úsilí.
Odchod mnichů do ústraní pustiny anebo duchovně vedený zápas lidí spjatých před Bohem rodinným a manželským poutem, jedno i druhé je v křesťanském chápání uskutečňováno s identickým cílem. Podle svatých a bohonosných Otců je oním cílem „theose“, společenství v Kristu a život s Kristem, sjednocení s Bohem skrze Jeho blahodať v té míře, jak je to jen pro člověka možné, což ve svém důsledku vede k získání „podobnosti s Bohem“, jíž nás zbavil prvotní hřích a následné zatemnění Božího obrazu v člověku.
K připodobnění k Bohu nás vybízí i sám Hospodin, když skrze svého proroka Mojžíše vyzývá svůj lid, aby byl svatý, jako je On sám svatý: „Svatí buďte, neboť já Svatý jsem.“ (3Mojž 11,44)
Podobně nás pobízí i svatý prorok a žalmista David, když hlásá své přesvědčení a vyzývá všechny, aby se zasvětili plně Bohu: „Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu; kteřížkoli jste vůkol něho, přinášejte dary Přehroznému.“ (Ž 76,12)
To znamená, že naším životním úsilím by měla být svatost a oddanost Bohu. Nestala se jistě nijak náhodně ona výzva anděla, který milovanému učedníku Páně – svatému Janovi Teologovi – pravil: „A kdo je svatý, posvěť se ještě.“ (Zj 22,11)
Životy všech tří světců připravil a sestavil o. Marek Malík.
Zveřejněno na FB PCO Brno:
