Žít v pravé svobodě
Rozhovory se starcem Pavlem Sinajským
Starec Pavel Sinajský jednou pravil:
Pro nás svoboda znamená především to, aby se někdo osvobodil od vášní, od hříchu. Protože pokud člověk žije v prostředí, které má politickou svobodu, kde existuje osobní svoboda, ale je zotročen hříšnými vášněmi – pak tato osoba není ve skutečnosti svobodná; je otrokem vášní.
V naší Církvi je kladen velký důraz na naši potřebu osvobodit se od vášní. Být otrokem vášní je to nejtěžší otroctví. Pokud se jako osoby osvobodíme od vášní, od hříchu, pak budeme žít ve skutečné svobodě, v jakémkoli prostředí, ve kterém se ocitneme.
Otázka: Jaký je rozdíl mezi vášní a hříchem?
Odpověď: Jde o jedno a to samé, ale vášeň vás mocněji ovládá ve vztahu k času. Hřích je izolovaný čin, ale vášeň je stav, který se v nás stal obvyklým.
Otázka: Můžeme říci, že je to něčím, co „číhá v duši“, jak praví patristický komentář k „Žebříku božského výstupu“, to jest hřích, který činíme mnohokrát?
Odpověď: Ano, má to pokračování…
Otázka: V západní společnosti považujeme za obdivuhodné mít nějakou vášeň. Používáme to k identifikaci sebe sama – „mou vášní je vaření“.
Odpověď: Ano, také v Řecku je to běžné. Je to něco přehnaného, člověk miluje něco do extrému.
Otázka: Jak se odlišuje dobrá vášeň od té špatné?
Odpověď: Hříšná vášeň je něco, co překračuje Boží přikázání. Mít „vášeň“ pro jiné zájmy není přestoupením Božího zákona, ale není to zdravé.
Otázka: Proč?
Odpověď: Kvůli krajnosti. Když se člověk extrémně přejí, pak onemocní! (Smích)
Otázka: Kam by tedy měla být směrována naše nadměrná láska?
Odpověď: Naše láska má být směrována tam, kde si to Bůh přeje. Chce snad Bůh nějakou konkrétní věc? To, co si Bůh přeje, to je místo, kde musíme jít do extrému s velkou láskou.
Zdroj:
