„Žijte v Hospodinově bázni, (všichni) svatí Jeho, vždyť kdo se Ho bojí, nemají nedostatek.“ (Ž 34,10)
Vzpomínky metropolity Athanásia Lemesského na svatého starce Paisije
Vladyka Athanásios nám řekl:
„Jednou z prvních zkušeností našich Svatých je poznání jsoucna (tj. veškerého bytí), tedy poznání, že vše bylo stvořeno pro člověka.
Starec Paisij Svatohorec nám kdysi vyprávěl, že jednou byl velmi nemocný a nacházel se ve své kelii v pustině, kde byl naprosto sám. Bylo to na Svaté Hoře Athos, kde tehdy velmi silně sněžilo a jemu bylo už po mnoho dní velmi špatně, takže ležel nemocný v posteli.
Nemohl však vypít ani sklenici vody, ani si uvařit čaj, a dokonce to dospělo až tak daleko, že hrozilo, že zemře. Měl jen zbytky sil, díky nimž si dokázal podat ze zdi oděv své „andělské schimy“ (kterou nosí mniši na své říze), kterou sundal z háčku, přehodil si ji přes hlavu a pravil: „Nyní zemřu!“
A když dospěl na hranici svých sil, tak v tu chvíli ho navštívila Boží milost (tj. blahodať), která ho „vyvedla“ mimo jeho kelii, takže se náhle ocitl uprostřed celého vesmíru.
A tehdy starec Paisij uviděl milostí Ducha Svatého všechno (to, co nás obklopuje)! Uzřel všechny hvězdy, všechny planety a hvězdné soustavy… Uviděl je všechny.
Viděl také všechny oceány, ryby, všechno, co se nachází v mořích. Viděl ptáky celého světa i vší země.
Uzřel také všechny lidi!
Ptáci, stromy, zvířata, ba všechno před sebou viděl jako nějaký obraz, jako nějakou sférickou kouli. Samozřejmě se tak stalo díky blahodati Ducha Svatého.
A v tom všem náhle uslyšel (Boží) hlas, který pravil:
„Udělal jsem to všechno pro tebe! Abych ti ukázal, jak moc tě miluji!“
To byl Boží hlas!
A zde Bůh starci ukázal, co všechno učinil pro člověka a že vše bylo stvořeno právě pro něj, aby bylo patrno, jak všechno to stvořené vyjadřuje Boží lásku k člověku!“
A starec Paisij tehdy pravil:
„Rozplynul jsem se. Rozplynul jsem se!
Raději bych zemřel, než abych se cítil tak nevděčný, tak moc nevděčný.
Byl jsem jako nějaké zvíře před Bohem,“ říkal starec.
„Protože když mi Bůh řekl, že to všechno udělal pro mě, já jsem se otočil a snažil se uvědomit si, co já činím pro Boha! A viděl jsem, že nedělám nic! A tak jsem se doslova „rozplynul“!“
Podle: Vzpomínky metropolity Athanásia Lemesského
Zdroj: Thomas Panakos
připravil a přeložil Michal Dvořáček
