„Svatý Kosma Etolský hlásal Boží slovo prostým a srozumitelným jazykem…“

Svatý mučedník a Apoštolům rovný Kosma Etolský
(1714 – 1779)

„Shën Kozma“ z Kolkondasi
(24.8./6.9.)

Posvátný klášter svatého Kosmy Etolského se nachází severně od albánského města Apollonia, na východním břehu řeky Apsos, poblíž vesnice Kolkondasi v regionu Fier (Megali Mouzakia). Hlavní chrám (řec. katholikon) tohoto kláštera je zasvěcen svatému Kosmovi a Přesvaté Bohorodici (Kisha e Shën Kozmait dhe Shën Mërisë). Jde o kulturní památku Albánie.

Svatý Kosma Etolský byl řecký pravoslavný jeromonach, svatý mučedník, apoštolům rovný a osvětitel řeckého národa v době jeho nejtěžších zkoušek.

Jeho křestní jméno bylo Konstantin a narodil se v obci Megalo Dentro v Etolii v roce 1714. Jeho rodiče pocházeli z Epiru.

Svatý Kosma získal dostatečné vzdělání, aby mohl působit jako učitel v širší oblasti Nafpaktia.

Později, když byla na Svaté Hoře Athos založena „Athoniáda“, byl jedním z jejích prvních studentů.

Svatý Kosma do hloubky prostudoval Svaté Písmo, jakož i díla svatých církevních Otců. V roce 1759 přijal mnišský postřih v klášteře „Filotheos“ a spolu s ním nové jméno „Kosmas“. Za nějakou dobu byl rovněž vysvěcen na kněze. Jako mnich prožil na Svaté Hoře celkem 17 let.

V určité fázi svého života se svatý Kosma vydal na misijní cesty do různých míst Řecka a jeho okolí, aby pomohl tehdy ujařmenému řeckému národu zachovat jeho jazyk, víru a národní svébytnost. Takto strávil bez přerušení na těchto misijních cestách 20 let.

Dílo svatého Kosmy Etolského, konané k Boží slávě a pro blaho řeckého národa, bylo závěrem zpečetěno jeho mučednickou smrtí.

Ikona svatého Kosmy Etolského ze Severního Epiru, umístěná na místě jeho umučení

Patrokosmas (tedy „Otec Kosma“) podnikl celkem čtyři velké misijní cesty po různých oblastech, kde žilo řecké obyvatelstvo, konkrétně od Konstantinopole po Peloponés a od ostrovů v Egejském moři až po dnešní Albánii (viz Severní Epirus).

Svatý Kosma hlásal Boží slovo prostým a srozumitelným jazykem a zároveň posiloval ducha zotročeného lidu v těžkých letech turecké nadvlády.

Dne 20. dubna 1961 prohlásil Konstantinopolský patriarchát Kosmu Etolského za světce Pravoslavné církve a potvrdil, že jeho památka se bude slavit 24. srpna, v den jeho mučednické smrti.

Požehnané místo mučednického skonu a pohřbení sv. Kosmy Etolského

Významný řecký učenec Michail Tritos, zasloužilý profesor Teologické fakulty Aristotelovy univerzity v Soluni, přirovnal význam poutního místa a současně hrobu svatého Kosmy Etolského k dávným pamětihodnostem doby byzantské.

Konkrétně pravil:

„To, co cítí pravoslavný křesťan při pohledu na jeden z hlavních památníků Byzance – Hagii Sofii, se dá říci také při jeho návštěvě nedávno zrekonstruovaného hlavního chrámu Posvátného kláštera velkého učitele a osvětitele ujařmeného řeckého národa Patrokosmy Etolského v Kolkondasi, ve Velké Mouzakii v Albánii.“

Na tomto posvěceném a všepravoslavném poutním místě se nachází hrob a donedávna také ostatky svatého Kosmy Etolského, který byl jednou z hlavních svatyní především řeckého národa v době turecké nadvlády.

Vlastnoručně psaný dopis sv. Kosmy Etolského

Podpis sv. Kosmy podepsaný zanedlouho do jeho mučednické smrtí

Zejména v době svátku svatého Kosmy Etolského (24.8.) proudí k tomuto místu zástupy věřících jak z Albánie, tak z Řecka, aby se při svaté liturgii v tomto historickém klášteře zúčastnili oslav památky tohoto významného misionáře a osvětitele a poklonili se jeho svatým ostatkům (dovezeným na toto místo a k této příležitosti z arcibiskupství v Tiraně).

„Dojemné projevy úcty ke svatému Kosmovi jsou přirozeným důsledkem svatosti, kterou Bůh daroval tomuto velkému pravoslavnému křesťanovi. Boží milost přitahuje všechny zbožné pravoslavné křesťany k místu jeho pohřbení, jež se nachází hned vedle dříve rozbořeného chrámu ke cti „Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice“,“ říká dále prof. Tritos.

„Poutníci si berou prach z jeho hrobu jako ochranu do svých domovů. Ženy sundávají své šátky a pokládají je na světcův hrob jako požehnání a pak si jimi znovu pokrývají hlavu. Matky zvedají své malé děti, aby se i ony mohly poklonit ikoně světce. Muži i ženy po celý den zapalují svíce u hrobu Patrokosmy a čekají, dokud svíce sami nedohoří. Dokonce i jinověrné – muslimské ženy pokládají oblečení svých dětí do blízkosti svatého oltáře s touhou po požehnání. Po skončení božské liturgie se celé toto moře lidí rozlévá do blízkosti kolem kláštera, aby zde tito poutníci poobědvali a hodovali tradičním způsobem běžným v Epiru.“

Posvátný klášter svatého Kosmy se nachází severně od albánské Apollonie, na východním břehu řeky Apsos, poblíž vesnice Kolkondasi v Megali Mouzakia. Je to čtvrt míle od města Fieri. Tento klášter byl postaven mezi srpnem 1813 a červnem 1814 Ali Pašou z Tepeleni (všeobecně známým jako „Ali Paša Janinský“), když se do správy tohoto tehdejšího albánského vládce dostala i oblast Beratu. Ali Paša, který vstoupil do Beratu, si vzpomněl na Patrokosmu a zavolal si k sobě bělehradského metropolitu Joasafa II., kterému nařídil, aby nechal tohoto světce náležitě pohřbít a postavit k jeho cti klášter, neboť i on (Ali Paša) choval svatého Kosmu ve velké úctě a protože ho znal jako „pravého muže Božího“. Na vnější straně konaku s hrobem světce se dodnes nachází odkaz na přínos Aliho Paši.

Ostatky světce jsou z bezpečnostních důvodů uchovávány v tiranském arcibiskupství. Jsou umístěny v jednoduché dřevěné schráně.

Z celé kostry svatých ostatků chybí hlava světce, kterou v roce 1917 odcizilo Rakousko-Uhersko, a dnes je pravděpodobně tato pravoslavná svatyně uložena v muzeu ve Vídni. Dále chybí spodní čelist, která je v Posvátném klášteře svatého Nikolaje na Androse. Také některé další částečky svatých ostatků světce se nacházejí na různých místech, například v Janině, v Posvátném klášteře Dousikos a jinde. Část ostatků svatého Kosmy nedávno daroval albánský arcibiskup Anastasios Řecké pravoslavné církvi.

Také prof. Tritos potvrzuje skutečnost, že nyní, když se politická situace v Albánii uklidnila, lze snadno organizovat poutní výlety k Posvátnému klášteru svatého Kosmy, kde se nachází původní místo uložení jeho svatých ostatků. Rovněž je možné zavítat do nedalekého kláštera „Ardenitsa“, „kde byli po zatčení svatého Kosmy uvězněni jeho učedníci a kde jako mnich před tím žil další velký řecký osvětitel – Nikolaos Terpos, předchůdce svatého Kosmy Etolského“.

Každá pouť do Kláštera sv. Kosmy Etolského v Kolkondasi v Albánii, vybudovaném jinověrcem – Ali Pašou Janinským – který svatého Kosmu obzvláště ctil, je podle prof. Tritose „duchovní obnovou při životodárném zřídlu vzdorujícího Pravoslaví a potřísněného řectví (romiosini)“.

Moleben před svátkem svatého Kosmy na přibližném místě jeho umučení
(albánská vesnice Milugli u řeky Apsos)

Vztah Aliho Paši Tepelenského („Janinského“) (1740-1822) a svatého Kosmy Etolského (1714-1779)

Ali Paša z Janiny byl původně vojenský velitel, zpočátku poloautonomní správce a později relativně samostatný vládce Janinského pašalíku, který se odtrhl od Osmanské říše v západní Rumélii. Pokoušel se vládnout nezávisle na sultánovi.

Při jedné ze svých cest procházel svatý Kosma i městem Tepeleni. A tehdy se tito dva muži setkali. K prvnímu jejich setkání došlo tehdy, když svatého Kosmu pohostila ve svém sídle v Tepeleni matka Aliho Paši, zvaná Chamko.

Patrokosmas pak Ali Pašovi zjevil proroctví o závěru jeho života. Prorokoval mu, že do Konstantinopole dorazí s rudým vousem. Ambiciózní Ali Paša si však toto proroctví vyložil tak, že červená barva symbolizuje sílu, kterou získá, až se stane sultánem v hlavním městě říše. To byl však vlastní výklad Aliho Paši. Podle Kosmova proroctví měl být Ali Paša zrazen a následně zabit, takže se toto proroctví týkalo jeho popravy, přičemž Aliho hlava spolu s vousy nasáklými krví měla být přivezena až do „Vysoké Porty“ (jednalo se o označení ústřední vlády Osmanské říše v Konstantinopoli).

Ali Paša si svatého Kosmy velmi vážil a ctil ho jako moudrého muže. Když byl sv. Kosma zabit, tato smrt Aliho zasáhla. Ali Paša se stal v roce 1788 satrapou Janinským a vládcem Beratu. Poblíž místa popravy (v dnešní Albánii) nechal Ali Paša po 20 letech od mučednického skonu sv. Kosmy postavit klášter, který zde stojí dodnes.

Rovněž na náklady Aliho Paši byla zhotovena stříbrná schrána, do níž byly uloženy světcovy ostatky. Co je podivuhodné, že Ali Paša prohlásil Patrokosmu za svatého ještě dříve (již v roce 1815), než tak učinil Ekumenický patriarchát, a rovněž určil den jeho památky (24. srpna).

Poslechněme si, jak se o tom dochovala historická vzpomínka:

„(Ali Paša) zorganizoval v Janině velkolepou litanii na počest svatého Kosmy.

Jeho ostatky byly přivezeny z Kolkondasi.

Když průvod dorazil k Saraj (tj. k Pašově paláci), bylo vidět, jak se z výšky velkého schodiště valí bílý mrak.

Bylo tam 150 dětí oblečených v bílém, které držely stříbrné kadidelnice. Za nimi následovalo 300 žen z paláce v bílých šatech.

Konečně bylo vidět Aliho Pašu, jak kráčí spolu (se svou ženou) Vasiliki, oblečenou v černém. A když mniši zvedli světcovy ostatky a vystoupili po kamenných schodech, celý dav poklekl.

A Ali Paša byl první, kdo šel příkladem.

Tisíce lidí se poklonili svatému až k zemi (tj. ostatkům svatého Kosmy).

Bylo slyšet hlas kněze: „Od moru, hladu a války nás ochraň, Pane“.

Ali Paša a jeho žena Vasiliki vstali a uctivě políbili svaté ostatky.“

(Bakalopoulos, „Cosmas the Aitolos“, s. 170-172, Athény 1968)

Slova metropolity Augustina Florinského

„Toto je, moji bratři, svatý Kosma, který rozséval slovo Boží. Říkám to a zdůrazňuji, že kdyby nebylo jeho, nebylo by tu dnes nic, ani řecký národ, ani řecká vlajka. Jeho hodnota je nevyčíslitelná. Proto máme povinnost ho ctít.“

A jaký byl konec jeho života?

Jelikož svým slovem zrušil (mezi křesťany) nedělní bazary, Židé, kteří přišli o zisk, ho obvinili u Turků, kteří ho chytili, zatkli u Beratu, svázali a odvedli k řece Apsos.

Svatý Kosma pochopil, že bude popraven, a proto požádal o čas, aby se pomodlil. Po skončení modlitby požehnal horám znamením kříže a vydal se katům, aby ho oběsili. Tak se stalo v roce 1779, v tento svatý den (24.8. dle jul. kal.), před východem slunce, a pak jeho duše vzlétla k nebesům, kde žije spolu s anděly.

Slovo závěrem

Jak byl před svým zničením uchráněn hrob svatého Kosmy Etolského

Velký zázrak pravoslavné víry!

Když v roce 1984 navštívil prof. Panagiotis Christopoulos místo hrobu svatého Kosmy nedaleko vesnice Kolkondasi, nutno říci se zvláštním povolením tehdejšího albánského režimu, pravoslavní věřící se ho později ptali na jednu konkrétní otázku.

Nedokázali totiž pochopit, jak ateistický režim Envera Hodži, který ve zkoušeném „Severním Epiru“ neponechal žádnou stopu po křesťanství, vlastně dovolil zachovat klášter sv. Kosmy (a Přesvaté Bohorodice) s místem zde uložených ostatků svatého Kosmy Etolského.

Tato otázka byla nedávno vyřešena, když do Řecka přišel mladý muž ze Severního Epiru (kde dodnes žije velká řecká komunita), pan Christos Mitros z Fieri, města sousedícího s Kolkondasi, a požádal o křest jako pravoslavný křesťan. Když vysvětloval důvody své touhy se nechat pokřtít a zmínil se také o místě svého původu, byl okamžitě dotazován ohledně Kláštera sv. Kosmy v Kolkondasi.

„Když byl v roce 1968 zákonem albánského státu zakázán jakýkoli projev náboženské činnosti, přišel z Tirany rozkaz zbourat všechny kostely a odstranit kříže z křesťanských hrobů.

Tehdejší policejní velitel Fieri vzal s sebou příslušnou posádku a ta se vydala do Kláštera (sv. Kosmy), aby ho zlikvidovala. Jelikož tento velitel dobře znal úctu Řeků ke sv. Kosmovi, vydal rozkaz bez meškání zahájit demolici světcova hrobu.

Ale když dělníci zasadili první ránu a začali tento církevní památník bourat, tehdy se ozval silný hluk a z místa hrobu sv. Kosmy vyšlehla jako nějaký oheň velká záře. Vyděšení přítomní dělníci se rázem rozprchli a více se již na toto posvátné místo nevrátili, a to ani přes výhrůžky z Tirany a navzdory „vysvětlujícímu“ prohlášení albánského režimu, že prý na tomto místě vybuchla bomba zapomenutá zde z doby 2. světové války!“ (z vyprávění o. archim. Timothea Iliakise)

Hrob svatého Kosmy tak nakonec díky zásahu shůry nebyl znesvěcen, stejně jako i divotvorné svaté ostatky, které tam zůstaly jako balzám na rány křesťanů a jejich naději na brzkou spásu…

Svatý otče Kosmo, pros Milostivého Boha, aby se slitoval nad námi!

při příležitosti letošního svátku svatého mučedníka Kosmy Etolského
s přispěním vlastních zdrojů a zkušeností z poutní cesty po Balkánu
připravil Michal Dvořáček (24.8./6.9.)

Ukázka ikon světce:

Tropar světci (překlad MD):

„Učením božské víry okrášlil jsi Církev a stal ses horlivým následovníkem Apoštolů.
Rozséval jsi božské učení a mučednicky jsi završil svůj zápas, Kosmo přeslavný.
Pros proto Krista Boha, aby nám daroval své velké milosrdenství.“

Z poučení svatého Kosmy Etolského

„My, moji křesťané, zde (na zemi) nemáme svoji vlast. Z tohoto důvodu nás Bůh stvořil s hlavou vzpřímenou vzhůru a umístil naši mysl do horní části naší hlavy, abychom mohli vždy rozjímat a uvažovat o Nebeském království, o naší pravé vlasti.”

Vyzdvižení svatých ostatků (jejich návrat Církvi):

Doporučujeme shlédnout část dokumentu (viz čas 4:46-13:00)