Svatý a bohonosný otec Dimitrios (Gagastathis)
(1902-1975)
„Nádobo blahodati, služebníku svatý, Bohem vdechnutá pýcho města Trikkis, písněmi tě světle oslavujeme, Dimitrii z města Platanos, neboť jsi zazářil, bohonosný (otče), jako hvězda jasem svých ctností, a proto osvěť i nás, kteří tě věrně oslavujeme, přímluvami svými.“
Stručný život svatého otce Dimitria (Gagastathise)
Kněz mezi svatými, otec Dimitrios (Gagastathis), se narodil ve vesnici Platanos v Trikale dne 1. srpna 1902 chudým rodičům. Od mládí se vyznačoval tradiční zbožností a často pomáhal knězi při bohoslužbách, zatímco s radostí napodoboval svého duchovního ve všem, co kněz dělal. Miloval čtení životů svatých a při pasení svých ovcí maloval jednoduché obrázky. Démoni ho mnohokrát zjevně pokoušeli různými způsoby, například náhlým zřícením domu, z něhož ho zachránilo zjevení nějakého staršího světce.
Zapojil se do maloasijského tažení a mnohokrát byl zázračným zásahem svých milovaných Archandělů (Taxiarchů) zachráněn před jistou smrtí. Po bezpečném návratu do vesnice se 18. června 1924 oženil v roce 1928 se zbožnou vesničankou Alžbětou, se kterou měl devět dcer, z nichž nejmladší se stala v Bohu milou mniškou a později i igumenkou se jménem Isidora.
Metropolita Polykarp z Trikki ho postřihl na žalmistu a 24. května 1931 ho vysvětil na diákona a za dva dny na kněze. Otec Dimitrios vystudoval teologickou školu v Tripolisu a po dobu 42 let působil jako správce chrámu svatého Mikuláše v obci Trikki a také dohlížel na další kaple, zejména na kapli svých patronů, svatých Archandělů, kam se v noci uchyloval, bděl a kde se modlil.
Otec Dimitrios strávil celý svůj život neustálou modlitbou, tajným dáváním almužny a návštěvami mnoha poutí, zejména svatých klášterů v Meteorách, kam se vydával ke starci Emiliánovi, a o půlnoci slavil Božskou liturgii, protože pro něj bylo fyzicky nemožné navštívit svého hlavního duchovního mentora, svatého starce Filothea Zervaka z Parosu. Jak sám řekl, přál si mít svého duchovního otce stále po svém boku.
Otec Dimitrios se svým starcem Filotheem (Zervakem)
S velkým dojetím otec Dimitrios vyprávěl především o své účasti na oslavách tisíciletí Svaté Hory Athos a o svém seznámení se svatým starcem Abimelechem Mikragiannanitem, starcem Danielem a jeho Bratrstvem (Danileovců), jakož i se svatým Efremem Katunakiotským, jehož celkový duchovní stav učinil na otce Dimitria zvláštní dojem a s nímž si vyměňoval důležitou korespondenci.
Ze svatých naší Církve, kromě svých nejmilejších svatých patriarchů, obzvláště miloval svatého Mikuláše, svatého Spyridona, svatého Dimitria a svatého Nektária Eginského.
Měl velmi zvláštní vztah k zázračnému patronovi Trikaly, ke svatému Bessarionovi z Larissy, a s nadšením vyprávěl o fyzické přítomnosti hierarchy na božské liturgii, kterou slavil se starcem Emiliánem v posvátném klášteře Dousikos.
Zároveň navázal blízké duchovní vztahy se ctihodným starcem Justinem Popovičem a jeho duchovními dětmi, dále s Amfilochiem z Patmu, Athanásiem Chamakiotisem a také s věčným zpovědníkem metropolitou z Trikki a Stagionu Dionýsiem, který ho velmi miloval a považoval ho za pýchu metropole a příklad požehnaného pastýře, stejně jako i mnohé další staré a laskavé kněze ze své oblasti kolem Trikaly.
Během své kněžské služby zažil otec Dimitrios mnoho zázraků, nadpřirozených zjevení a uzdravení z nemocí, ale také sám trpěl krutým pronásledováním během okupace a občanské války (1941-1948), z nichž byl zachráněn milostí Boží a zásahem svatých. S neochvějnou vírou hledal zázračný zásah Pána skrze svaté a říkal: „Nyní chci zázrak,“ a Pán okamžitě odpověděl svému andělskému a nejsvětějšímu služebníkovi, který s bázní a chvěním sloužil u svatého oltáře, z něhož neustále vycházela zázračná vůně.
„Poslední a nejhříšnější ze všech kněží, spíše spodina země“…, takto svatý Boží kněz Dimitrios obvykle podepisoval své podivuhodné dopisy četným známým i neznámým hledačům svatých modliteb a jejichž množství jmen připomínal jak při svatých Proskomidiích, tak při svých individuálních bděních v chrámu svatých Taxiarchů.
Zákon lidského odcházení z tohoto světa však Božího muže tři roky zkoušel velmi bolestivou nemocí – rakovinou, kterou snášel s trpělivostí a pomocí svého duchovního zápasu. Svého Pána však, jsa podoben sv. Jobu Mnohostrádajícímu, oslavoval až do svého posledního dne, přičemž u svého lože ve své vesnici přijímal ve velké bolesti četné návštěvníky, po boku své celoživotní věrné manželky a presbytery, která ho doprovázela při připomínání nesčetných jmen a neustále opakovala: „Pane, smiluj se“.
Svatý Dimitrios zesnul 29. ledna 1975 a jeho veřejný pohřeb se konal 30. ledna 1975 v Chrámu svatého Mikuláše ve vesnici Platanos. Pohřeb vedl tehdejší metropolita Trikki a Stagionu Stefanos a zúčastnily se ho desítky kněží a množství věřících.
Blahoslavený otec Dimitrios, žijící nyní ve věčnosti, byl všemi považován za Božího svatého a za živý příklad svatého Evangelia a tuto víru potvrdila také Svatá pravoslavná církev svou kanonizací, tj. přičtením otce Dimitria k zástupu pravoslavných svatých dne 9. července 2025.
Den jeho památky byl stanoven na 29. ledna, tedy na den světcova zesnutí.
Svatý otče Dimitrii, pros Boha za nás!
Zdroje: Όσιος Γεώργιος Καρσλίδης, IMTKS, Romfea.gr a další zdroje
https://www.romfea.gr/katigories/10-apopseis/70763-poios-itan-o-p-dimitrios-gagkastathis
připravil Michal Dvořáček
