Přeji Vám požehnaný svatý půst!
Požehnanou Svatou čtyřicátnici!
(svatý Porfýrios Svatohorec)
„Žádný asketa nezískal svatost bez askeze (tj. cvičení). Nikdo nebyl schopen vystoupit k duchovnosti bez toho, aniž by konal askezi. Bez askeze jí není možné dosáhnout. Askeze znamená pokání, bdění atd., ale ne s násilím. Všechno by se mělo činit s radostí. Není to pokání, které budeme dělat, nejsou to modlitby, je to dávání, láska ke Kristu, k duchovnímu cvičení.
Součástí askeze, poklon, bdění a dalších útrap je také půst.
„Tlustý žaludek nerodí jemnou (vzdušnou) mysl.“ Já to znám z (děl) svatých Otců. Všechny patristické knihy hovoří o půstu. Svatí Otcové zdůrazňují, že bychom neměli jíst jídla, která jsou těžká na trávení nebo jsou tučná, protože jsou špatná pro tělo, ale i pro duši. Svatí Otcové říkají, že ovečka jí trávu země a je tak mírná a pokojná. Snažme se, aby i naše pokrmy byly takto jednoduché (a lehké).
Nezabývejme se tolik jídlem. Není to totiž ani jídlo, ani dobré podmínky k životu, které zajišťují dobré zdraví. Je to především svatý život, život v Kristu.
Vím o asketech, kteří se hodně postili a neměli žádné nemoci. Nikomu nehrozí, že přijde o zdraví kvůli půstu. Nikdo nikdy neonemocněl z půstu, ale abyste mohli dělat tyto věci, musíte mít víru. Jinak vás přemůže chuť – touha po jídle.
Půst je také věcí víry. Když máte lásku k Bohu, můžete se postit s potěšením, a všechno je pak snadné, jinak – v opačném případě – se vám vše bude zdát nepřekonatelné jako hora.
Ti, kteří odevzdali svá srdce Kristu a pronesli modlitbu s vřelou láskou, ovládli a porazili obžerství a nedostatek sebeovládání.“
(Výňatky z knihy „Život a slova“, vyd. Klášter Chrysopigi, Chania)
Zdroj: Περιοδικό Πειραϊκή Εκκλησία
připravil Michal Dvořáček
