Jak svatý Gerasim Kefalonský obdaroval duše věřících a prosil Boha za seslání deště po dlouhém a zničujícím období sucha
Svatý Gerasim (řec. Όσιος Γεράσιμος), nová a zářná hvězda pravoslavné Církve, se narodil v roce 1509 v obci Trikala v Korintu a pocházel z urozeného rodu „Notarasů“.
Ještě v útlém mládí se Gerasim oddával horlivému studiu a čtení Svatého Písma a dalších duchovně užitečných církevních knih. Při hledání drahocenné novozákonní „perly“, jak o ní hovoří v evangeliích sám Spasitel, odešel na různá místa, aby se oddal pravoslavné askezi. Na Svaté Hoře přijal „velkou a andělskou schimu“. Nakonec své duchovní putování zakončil právě na Kefalonii, na jednom ze Sedmiostroví v Jónském moři, kde později založil dnes již věhlasný Monastýr, který nese jeho jméno.
Usilovné asketické úsilí a mnišská píle z něj postupně učinily „nebeského člověka“ a „pozemského anděla“. Jeho blažené zesnutí nastalo přesně 15. srpna roku 1579, v den svátku „Zesnutí“ Přesv. Bohorodice. Hospodin v jeho osobě daroval své Církvi „neporušené tělo světce“ doprovázené charizmatem „činění zázraků“, zejména pro ty, kteří byli postiženi zlými duchy.
„Nebeské přebývání“ svatého Gerasima zářilo na všechny strany a předávalo dar pravé lásky v Duchu Svatém těm, kterým se světec stal pomocníkem v nesnázích a usilovným přímluvcem k Pánu.
Kdysi ostrov Kefalonie trpěl velkým suchem. Bůh odmítal seslat na zem požehnaný déšť, snad aby v lidech probudil skutečnou sílu víry a modlitby. Majetek lidí se rozpadal, pozemské rostlinstvo usychalo a vše očekávalo svůj konec.
Když obyvatelé ostrova viděli, jaká zhouba je čeká, obrátili se k Bohu se svými prosbami, začali se modlit a konat církevní litanie. Čas nicméně plynul dál a déšť nepřicházel. Vše nasvědčovalo tomu, že okolní květena už dlouho nevydrží.
Pak, do napjatého mlčení, zazněl hlas někoho jako samotný hlas Boží, který pravil: „Musíme se utéct ke svatému Gerasimovi. Bez něj není možná žádná pomoc od Boha.“ S tím všichni přítomní souhlasili a vydali se hledat svatého, aby se stal jistou zárukou jejich víry a přímluvcem u Pána za veškerý zdejší lid.
Ze všech částí ostrova spěchali tehdy lidé, plní naděje na jistou spásu od Boha, aby našli svého „přímluvce“. Když svatého Gerasima nakonec nalezli, řekli mu o svém trápení a těžké situaci, která hrozila všeobecným hladem a smrtí.
A svatý je všechny přijal s tváří naplněnou laskavostí a dobrotou. Byl hluboce pohnut soužením místního lidu, a jako by to byl jeho vlastní bol, cítil ve svém nitru těžký zármutek, který se odrážel na tvářích všech věřících. Ale jeho velká pokora ho přiměla, aby se ponížil, odešel do ústraní a tam obviňoval sám sebe ze všeobecné hříšnosti a nehodnosti. Svatý tehdy prohlásil: „Jak pak se mohu v tomto zoufalém stavu ocitnout a stanout před Bohem a žádat Ho o milost?“
Odchod svatého Gerasima do zátvoru a hlubokého pokání v jeskyni, kde vedl svůj duchovní zápas, přiměl obyvatele ostrova k ještě větší horlivosti za nápravu věcí. Lidská naděje nyní dosahovala svého vrcholu. A také svatý Gerasim byl nyní přemožen prudkým přívalem lásky a pokání svého lidu. V kleče prosil Boha, aby nezbavoval svůj lid své hojné milosti, ale aby ho navštívil a uštědřil vytouženou vláhu.
Svatý Gerasim prosil, aby Hospodin otevřel nebesa a daroval déšť žíznivému ostrovu. A Bůh skutečně vyslyšel modlitbu svého ctihodného a seslal na zem déšť. Země konečně ukojila svou žízeň, místní květena pocítila úlevu a celý ostrov se opět pozvedl.
A lidé se zaradovali a děkovali svatému Bohu za navštívení Jeho milostí při tak velkém soužení, které je postihlo.
Podivuhodný je Bůh ve svatých svých…
Archim. Efrem Panausi (Αρχιμ. Εφραιμ Παναούση)
«Πειράική Εκκλησία» Σεπτ. 2004
Zdroj: Proskynitis
https://proskynitis.blogspot.com/2010/10/blog-post_20.html
Zajímavé odkazy:
Ikony a obrázky spojené se sv. Gerasimem a ostrovem Kefalonie
