Příhoda ze života starce Filothea Zervakose
Starec Filotheos Zervakos
Igumen Monastýru Longovardas na Parosu († 1980)
Jednou za sv. Nektáriem na Eginu přišel jeho duchovní syn, který jej poznal v době své vojenské služby v Athénách, kdy byl světec stále ještě ředitelem Církevní školy Bratří Rizariových, a s nímž jej pojilo silné duchovní pouto. Řeč je o dnes již věhlasném starci Filotheovi Zervakosovi (1884–1980) z ostrova Paros[1].
Jelikož si ještě jednou přál setkat se se svým duchovním otcem a zpovědníkem a při svém pobytu v Soluni se dozvěděl, že se sv. Nektários nachází na Egině, okamžitě za ním zamířil.
Když se blížil k monastýru Svaté Trojice, zahlédl jakéhosi starce s podkasanou řízou, připevněnou za pás, ve slaměném klobouku, chránícím jej před silným horkem, jak pracuje na monastýrské zahradě a ryje. Byl právě srpen, půl druhé odpoledne. Nesnesitelné vedro.
Starec Filotheos se domníval, že jde o nějakého pracovníka monastýru, kterému, aby si nezašpinil své vlastní oblečení, dali k nošení tmavou řízu.
Starec Filotheos přistoupil ke sv. Nektáriovi, aniž ho poznal, a zeptal se poměrně stroze, zda je tady někde „vladyka (Nektários)“.
„Ano, je tady,“ dostalo se mu odpovědi. „Uvnitř monastýru.“ Starec Filotheos mu tedy řekl, aby pro vladyku (N.) zašel a řekl mu, že za ním přišel jeho duchovní syn, nyní diákon, a že by ho rád viděl. Nakonec sv. Nektários uvedl příchozího do vstupních prostor monastýru a řekl mu, aby zde počkal, že vladyku zavolá.
Za necelých pět minut se v hale objevil sám sv. Nektários, kterého náhle starec Filotheos zcela zřetelně poznal. Přiběhl k místu, kde stál, poklekl na kolena a s pláčem jej prosil o odpuštění za to, jak ponižujícím způsobem s ním před tím mluvil a jak se k němu v nevědomosti hrubě choval jako k nějakému dělníkovi. „Ach, můj učitel a duchovní můj otec, sama bezměrná pokora!“[2] zvolal tehdy starec Filotheos.
Za pár let poté, v roce 1913, když byl starec Filotheos vysvěcen na kněze, přišel na Eginu za svým duchovním otcem Nektáriem ještě jednou, aby od něj přijal požehnání.
Tehdy mu sv. Nektários udělil několik velmi cenných rad o kněžské službě a přežehnal jej svým „malým“ náprsním křížem, který nikdy, ani na chvíli, neodkládal a s nímž je spojeno mnoho zázračných událostí v životě světce.[3]
Citace a užitečné odkazy:
[1] Kromě starce Filothea Zervakose byla ještě jedna duchovní osoba, která se těšila blízkosti sv. Nektária. Nebyl jí nikdo jiný než otec Amfilochios (Makris), který si vždy velmi přál poznat svatého metropolitu Nektária. Otce Amfilochia jako jednoho z mála osob pozval sv. Nektários k sobě domů a nechal jej u sebe přespat. Pozn.: Otec Amfilochios (Makris, +1970) působil jako igumen monastýru Svatého Jana Teologa na ostrově Patmos a později i duchovník osazenstva ženského kláštera na stejnojmenném ostrově. Připočten k zástupu svatých Pravoslavné církve v roce 2018 l.P.
[2] ΝΕΚΤΑΡΙΟΣ, Αρχιμ. (ΖΙΟΜΠΟΛΑΣ). Ο Άγιος Νεκτάριος ο Κορυφαίος και Λαοφιλής των Καιρών μας. Vyd. Π. ΝΕΚΤΑΡΙΟΣ ΖΙΟΜΠΟΛΑΣ ΑΡΧΙΜ, 2009, s. 135–136.
[3] Viz tamtéž, s. 136.
