„Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“
Na Velký čtvrtek si připomínáme hned několik významných událostí, jež se navždy zapsaly do srdcí a myslí věrných křesťanů a jež svatá Kristova Církev náležitě připomíná při svých obřadech a bohoslužbách tohoto dne.
K těmto událostem se řadí: mytí nohou apoštolů naším Pánem, Poslední večeře, to jest ustanovení svaté tajiny Eucharistie, vroucí modlitba Pána Ježíše Krista ke svému nebeskému Otci v Getsemanské zahradě a Jidášova zrada našeho Pána.
O Velkém čtvrtku večer, ještě před Tajemnou večeří, vstal Ježíš od stolu, „odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán“. Chtěl tak všem ukázat, že bychom neměli usilovat o prvenství, nýbrž o skutky milosrdenství, službu a pomoc vůči naším bližním.
Vzpomeňme, jak Pán Ježíš při jiné příležitosti, řekl svým učedníkům tato slova: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“ (Mk 9,35)
Náš Spasitel přišel a umyl nohy také Jidášovi, který Ho zanedlouho měl zradit, ale rovněž Petrovi, který Ho také později zapřel. Umyl nohy všem svým učedníkům bez rozdílu, a tím nám ukázal příklad. Poté, co všem umyl nohy, vzal svá roucha a znovu se posadil.
Potom Pán začal své učedníky napomínat, aby se navzájem milovali a netoužili po tom, kdo bude mezi nimi první. Také s nimi hovořil o zradě, a protože byli vyvedeni z míry a ptali se, kdo bude tím, kdo Jej zradí, naznačil tuto skutečnost svému milovanému učedníku Janovi…
Potom vzal chléb do svých rukou a řekl: „Vezměte, jezte, toto jest tělo mé…“ Totéž udělal s kalichem a řekl: „Pijte z něj všichni, neb to jest krev má nové smlouvy“. Udělal to, aby na tuto chvíli Jeho učedníci vždy vzpomínali a konali tuto Tajinu až do konce věků. Po této chvíli Jidáš, jakmile vzal „Tělo Kristovo“, odešel a dohodl se s velekněžími, že jim svého Mistra vydá a zradí.
Po večeři všichni vyšli na Olivetskou horu, kde mezi staletými olivami Getsemanské zahrady Kristus znovu nabádal své učedníky k jednotě a lásce. Sám Pán odešel kousek stranou, aby se modlil. Své učedníky vyzval, aby bděli spolu s Ním… Ježíš se modlil v úzkostech, takže jeho pot kanul na zem v podobě krůpějí krve. Jeho agónie dosahovala vrcholu. Zatímco se Ježíš v bolestné modlitbě odevzdával do rukou svého nebeského Otce a říkal, ať se děje Jeho svatá vůle…, přišel Jidáš s ozbrojenými vojáky a s velkým zástupem. Jako smluvené znamení Ho Jidáš políbil, aby ukázal vojákům, kdo je Jeho Mistr. Takto byl náš Pán zrazen.
Ježíš byl tedy zatčen a přiveden jako vězeň k velekněžím Ananiášovi a Kaifášovi. Pánovi učedníci se rychle rozprchli a Petr, nejhorlivější ze všech, ho následoval až na veleknězův dvůr, ačkoli také on svého Pána zapřel a popřel, že by byl Jeho učedníkem.
Mezitím byl náš božský Učitel předveden před shromáždění velekněží a tam vyšetřován ohledně svých učedníků a svého učení… Když byl vyzván, aby řekl, zda On je Kristus, Syn Boží, Pán odpověděl: „Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských.“ Když to vrchní velekněz uslyšel, roztrhl své roucho a řekl: „Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho. Co se vám zdá?“ A oni odpověděli: „Hodenť jest smrti.“ Pak plili na jeho tvář a pohlavkovali jej; jiní jej pak bili hůlkami…
Od té chvíle byl Pán všemožně ponižován a bit. Noc ze čtvrtka na pátek strávil ve vězení…, než Ho na druhý den předvedli k Pilátovi!
připravil Michal Dvořáček
Ze čtení Písma svatého na dnešní den:
První epištola k Korintským (1 Kor 11,23-32)
„Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „/Vezměte, jezte,/ toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“
Evangelium podle Matouše (Mt 26,1-20)
„Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: „Víte, že za dva dny jsou Velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“ Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, a uradili se, že se Ježíš zmocní lstí a že ho zabijí. Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“ Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu. Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta? Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“ Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu? Vykonala dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále. Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. Amen, pravím vám, všude, po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“ Tehdy šel jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil. Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“ Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. Navečer usedl s Dvanácti ke stolu…“
Evangelium podle Jana (Jn 13,3-17)
„Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí. Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.“
Evangelium podle Matouše (Mt 26,21-39)
„A když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí.“ Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“ On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“ Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“ Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Tu jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť jest psáno: `Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.´“
Evangelium podle Lukáše (Lk 22,43-45)
„Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň.“ Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. „Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ Ještě ani nedomluvil, a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.“
Evangelium podle Matouše (Mt 26,40-27,2)
„Potom přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“ A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje!“ Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte. A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře“, a políbil ho. Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol!“ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho.“
Zdroj použitých ikon: Byzantine icons
(V tomto příspěvku byly použity ikony ze Svaté Hory Athos (Klášter Vatoped), z Ochridu, ze Severní Makedonie, z Rumunska a dalších míst. Všechny byly použity z dostupného zdroje na Byzantine icons).
Užitečné odkazy:
