Medailon o svatých a všemi chválených
Apoštolech Kristových
Příspěvek při příležitosti jejich slavného svátku!
Pozemský skon svatých Apoštolů
Víme, jak zakončili svůj život svatí Apoštolé?
Zmiňuje se Písmo Svaté o smrti svatých Apoštolů?
Jak, kde a kdy vlastně zemřel každý z nich?
Jediný apoštol ze Dvanáctera (v odlišení od těch ze Sedmdesátera), o jehož mučednické smrti se Písmo Svaté zmiňuje, je Jakub (viz Sk 12,2), přičemž jde o Jakuba, který byl bratrem Jana Zebedea.
Král Herodes zabil Jakuba „mečem“ – pravděpodobně s odkazem na popravu. „A při tom času dal se v to Herodes král, aby sužoval některé z církve. I zamordoval Jakuba, bratra Janova, mečem.“
Okolnosti úmrtí ostatních svatých apoštolů mohou být vystopovány pouze pomocí církevní tradici, a proto není nutné klást silný důraz na jiné teorie mimo prostor svatého podání.
Zde jsou některé z dochovaných „tradic“ týkajících se smrti jednotlivých apoštolů, zejména z řad Dvanáctera.
Některé z těchto „příběhů“ jsou všeobecně přijímané a uznávané, jiné, zejména co do skonu a místa působení svatých apoštolů, se mohou mírně lišit. Někdy si na některé apoštoly, jejich místa působení a misijních cest či dokonce mučednického skonu kladou nároky různé národy a místní církve.
Právě proto nesmíme ztrácet ze zřetele, že to, co je zde podstatné a zcela nezpochybnitelné, je láska a horlivost svatých apoštolů pro Krista, za nějž byli ochotni položit, a ve většině případů také položili, svůj vlastní život.
Apoštol Petr
Prvním a jedním z předních apoštolů ze Dvanáctera je svatý apoštol Petr, který se dříve jmenoval „Šimon“ (syn Jonášův). Byl ženatý, rybář, bez širšího vzdělání, měl bratra Ondřeje a pocházel z Bethsaidy Galilejské.
Pán Ježíš svatého Petra blahoslovil a nazval ho jménem „Petr“, neboť jeho víru přirovnal ke skále (řec. pétra), na níž vzdělá svou Církev.
„I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, Syn Boha živého… I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí.“ (Mat 16,16-18)
Svatý Petr kázal blahou zvěst nejprve v Judsku a v Antiochii a následně v Malé Ásii. Svůj život zakončil v Římě v roce 67 po Kristu.
Římští katolíci prohlašují, že apoštol Petr kázal evangelium v Římě. Pro tuto domněnku ale neexistuje žádné svědectví ani důkaz, přičemž je dobře známo a historicky doloženo, že prvním biskupem Říma byl svatý Linus. A navíc, před tím, než Řím navštívil svatý apoštol Pavel, nevstoupil do Říma žádný z apoštolů. Svatý Petr tedy mohl v Římě zemřít, ale před tím v něm podle pravoslavné tradice nepůsobil.
Nejčastěji přijímaná církevní tradice týkající se smrti apoštola Petra spočívá v tvrzení, že tento apoštol byl ukřižován v Římě za vlády císaře Nerona přibližně v roce 67 po Kristu (někdy mezi lety 66 – 69 po Kr.).
Byl ukřižován na kříži, avšak vzhůru nohama.
Tím vším se naplnilo proroctví Ježíše Krista (viz Jan 21,18-19): „Amen, amen pravím tobě: Když jsi byl mladší, opasovals se a chodíval jsi, kams chtěl; ale když se zstaráš, ztáhneš ruce své, a jiný tě opáše, a povede, kamž ty nechceš. To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl oslaviti Boha.“
Petr zanechal svaté Církvi dvě svá Poslání, která zaslal křesťanům v Pontu, v Galatě Kappadocké, dále v Ásii a Bithýnii, která jsou všeobecnou součástí kánonu Nového Zákona.
Církevní památka: 30. června a 16. ledna (uctění jeho čestných okovů)
Apoštol Ondřej
Druhý ze svatých Dvanácti apoštolů je Ondřej, bratr Petra. Již dříve byl učedníkem svatého Jana Křtitele, kterého později opustil, aby následoval Krista. Ke Kristu přivedl také svého bratra (Šimona Petra) oním známým konstatováním: „Našli jsme Mesiáše.“ (Jan 1,42)
Svatý Ondřej je považován za zakladatele místní Církve v Konstantinopoli, pro níž rukopoložil ve městě Byzantion na Thráckém Bosporu svatého apoštola Stachia jako místního biskupa, přičemž blahou zvěst kázal také při pobřeží Černého moře (ve městech Sinope, Sampsunda), dále v Bithýnii či v Chalkedonu. Později prošel Thrákií a Makedonií, aby svou apoštolskou pouť zakončil v Acháji (ve městě Patra v dnešním Řecku).
Tento apoštol byl ukřižován hlavou dolů na kříži ve tvaru X. Nejprve ho svázalo sedm vojáků, kteří ho následně zbičovali. Po těchto mučeních byl apoštol Ondřej svázán pevnými lany, aby jeho byla utrpení ještě znásobena. Když mu všudypřítomní křesťané sdělili, že jej nyní vojáci povedou k jisté smrti na kříži, Ondřej je pozdravil těmito slovy:
„Čekal jsem na tento radostný čas. Kříž byl posvěcen Kristovým tělem, které na něm viselo.“
Celé další dva dny, jsa stále ještě živým, ač visícím na kříži, nadále kázal svým mučitelům o Kristu, dokud nezemřel.
Jeho svaté ostatky byly později převezeny do chrámu svatých Apoštolů v Konstantinopoli, avšak v době křižáckých výprav se dostaly do Itálie, aby se odtud ve 20. století opět vrátily zpět do Řecka.
Církevní památka: 30. listopadu
Apoštol Jakub, syn Zebedeův, bratr Jana Theologa
Třetím apoštolem je Jakub, syn Zebedeův, bratr evangelisty Jana. Je třetím z trojice svatých apoštolů, které Pán bral s sebou obzvlášť v době svých úpěnlivých modliteb či zázračných činů. Oba tyto bratry vyznamenal Spasitel společně s apoštolem Petrem zvláštní důvěrou. Učinil je svědky vzkříšení Jairovy dcery, svého proměnění na hoře Tábor, ale i svých úzkostí v Getsemanské zahradě.
Pán Ježíš povolal apoštola Jakuba podobně jako ostatní apoštoly-rybáře z oblasti Tiberiadského jezera, kde se na lodi svého otce věnoval rybolovu.
Svatý apoštol Jakub později působil převážně v Jeruzalémě a v Judsku, kde také podstoupil mučednickou smrt mečem na příkaz Heroda Agrippy v roce 44 po Kr. „A při tom času dal se v to Herodes král, aby sužoval některé z církve. I zamordoval Jakuba, bratra Janova, mečem.“ (Sk 12,2)
Stal se tedy druhým křesťanským mučedníkem v řadě, hned po svatém Prvomučedníku Štěpánovi, který zemřel již o rok dříve, v roce 43 po Kr.
Církevní památka: 30. dubna
Apoštol a Evangelista Jan
Čtvrtým apoštolem v řadě je svatý Jan, Evangelista a Theolog, bratr Jana Zebedea. Jde o apoštola, který si „velmi silně“ zamiloval našeho Spasitele a který ulehl na jeho hruď. Svatý Jan byl nazván vícero přízvisky, z nichž jmenujme: Apoštol, Evangelista, Theolog, Učedník lásky, Milovaný učedník, Panic, Syn hromu (Boanerges).
Jemu a jeho bratrovi pravil Kristus všeobecně známá a platná slova o následování: „A poodšed odtud, uzřel jiné dva bratry, Jakuba syna Zebedeova, a Jana bratra jeho, na lodí s Zebedeem otcem jejich, ani tvrdí síti své. I povolal jich.“ (Jan 4,21)
Svatý Jan byl učiněn hodným starat se o Přesvatou Pannu Marii, zatímco pro ni se stal na Kristův příkaz novým synem: „Stály pak blízko kříže Ježíšova matka jeho a sestra matky jeho, Maria, manželka Kleofášova, a Maria Magdaléna. Tedy Ježíš uzřev matku a učedníka tu stojícího, kteréhož miloval, řekl k matce své: Ženo, aj, syn tvůj. Potom řekl učedníkovi: Aj, matka tvá. A od té hodiny přijal ji učedník ten k sobě.“ (Jan 19, 26-27)
Podle církevní tradice byl svatý Jan přítomen při smrti svého bratra Jakuba Zebedea, účastnil se také Prvního apoštolského sněmu v roce 49 po Kr. a kázal evangelium v Palestině, na pobřeží Malé Ásie, zejména v okolí Efezu.
Při císaři Domiciánovi byl poslán do vyhnanství na ostrov Patmos, kde díky němu přijalo mnoho pohanů křesťanství.
Zde, na ostrově Patmos, napsal prorockou Knihu zjevení. Dále po sobě zanechal ještě knihu Evangelia a tři obecná Poslání.
Apoštol Jan byl později osvobozen a vrátil se do Efezu, tedy dnešního Turecka. Zemřel v roce 104 po Kristu, ve svých 95 letech, a jako jediný apoštol zemřel pokojně, a nikoli násilnou smrtí jako ostatní apoštolé.
Každý rok 8. května vydává hrob svatého apoštola Jana podivuhodný a současně uzdravující prach, tzv. „mannu“, která působí mnohé zázraky všem věřícím.
Církevní památka: 8. května (den, kdy jeho hrob vydává uzdravující mannu) a 26. září
Apoštol Filip
Pátým apoštolem Kristovým byl svatý Filip, který pocházel z Bethesdy v Galileji, byl tedy krajanem svatého Petra a Ondřeje. Právě svatý Filip řekl jednou Nathanaelovi, že jsme „našli toho, o němž psal Mojžíš a Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta“ (viz Jan 1,46).
Se svatým apoštolem se v Novém Zákoně setkáváme také při zázračném nasycení pěti tisíců, dále když k němu přišli Řekové, aby se za ně přimluvil a oni mohli spatřit Spasitele, jakož i při Poslední večeři, kdy se Filip obrátil ke Kristu a pravil: „Pane, ukaž nám Otce, a dostiť je nám.“ (Jan 14,8)
Svaté Evangelium kázal svatý Filip v Malé Ásii. Zde se dostal jednoho dne až do Hierapolisu ve Frýgii, kde společně s apoštolem Bartolomějem (Nathanaelem) a jeho sestrou Marií (Mariam) vyučoval lid křesťanské víře. Zde byl zatčen fanatickými služebníky pohanských bohů, mučen a nakonec přiveden před místního vládce. Lživě zinscenovaný soudní proces vyřkl nad nevinným apoštolem verdikt smrti. Kati, kteří na apoštola čekali, ho schvátili, svázali mu kotníky a zavěsili na strom hlavou dolů ve městě Hierapolis.
Církevní památka: 14. října
Apoštol Bartoloměj
Šestým apoštolem byl Bartoloměj, známý také jako Nathanael. Právě o něm řekl Filip: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ (Jan 1,48)
Církevní tradice zná Bartoloměje jako prostého člověka, čistého srdce, plného víry, dobroty, pokory a lásky.
Svatý Bartoloměj byl misionářem v Arménii a dostal se až do daleké Ásie, konkrétně do Indie, kde místním křesťanům, kteří díky jeho blahé zvěsti uvěřili, zanechal své Evangelium.
Na zpáteční cestě z Indie vydal mocné svědectví o Kristu a přijal mučednickou smrt v Nisíbii, v dnešní Arménii, kde byl umučen na kříži. Jeho svaté ostatky křesťané skryli do kamenné schrány a uložili je ve městě Urbanopolis.
Církevní památka: 11. června a 25. srpna (přenesení jeho svatých ostatků)
Apoštol Tomáš
Sedmým apoštolem byl Tomáš, zvaný též Didimos (Dvojče). O něm kdysi Pán Ježíš řekl: (Tomáši) „Nebuď nevěřícím, ale věřícím.“ (Jan 20, 27) A Tomáš k němu pohleděl a zvolal: „Pán můj a Bůh můj.“ (Jan 20,28)
Svaté Evangelium kázal Parthům, Médům, Peršanům a Indům.
Jelikož apoštol Tomáš pokřtil syny i manželku indického krále Misdaia, ten ho za trest nechal uvěznit a později ho odsoudil k smrti. Apoštol Tomáš byl proboden kopím v indickém městě Kalamina, kde byl rovněž pohřben.
Jeho svaté ostatky se dnes nacházejí v Edesse Syrské, zatímco jeho lebka je uchovávána v Monastýru sv. Jana Theologa na Patmu.
Církevní památka: 6. října (přenesení jeho svatých ostatků) a 20. června
Apoštol Matouš
Osmým apoštolem je Matouš, zvaný Celník, jenž byl bratrem Jakuba Alfeova. Svatý Matouš následoval svého Pána, když ten mu řekl, aby „šel za ním“ (Luk 5,27). Poté, co u něj Pán povečeřel, se Matouš stal Pánovým učedníkem a Evangelistou.
„A on opustiv všecko, vstav, šel za ním. I učinil jemu hody veliké Léví v domu svém, a byl tu zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolovali.“ (Luk 5,28-29)
První napsané evangelium sepsal právě svatý Matouš, a učinil tak v aramejštině pro místní křesťany v Palestině. Sepsáno bylo osm let po sestoupení Ducha Svatého na Padesátnici. Sám apoštol a evangelista Matouš přeložil své Evangelium později také do řečtiny.
Apoštol Matouš byl jedním ze Dvanáctera, ale při vyprávění evangelistů není nikde zmíněn, zůstal jakoby neviditelným, tedy bez sebemenší zmínky o sobě. Je o něm naopak známo, že žil velice asketicky, nikdy nejedl maso, pouze suché plody a zeleninu.
Až do smrti svatého prvomučedníka Štěpána prodléval sv. Matouš v Jeruzalémě. Později odešel kázat blahou zvěst o Kristově vzkříšení Parthům a Méďanům, pro něž založil místní Církev. Sám učinil mnoho zázraků a podivuhodných činů.
Nakonec Matouš vytrpěl mučednickou smrt v Etiopii, kde byl zabit, jak uvádějí jedni: mečem, zatímco jiné zdroje zmiňují jeho upálení zaživa v ohnivé peci.
Církevní památka: 16. listopadu
Apoštol Jakub Alfeův, bratr apoštola Matouše
Apoštol Jakub Alfeův byl jedním ze Dvanáctera učedníků našeho Spasitele a současně byl bratrem apoštola Matouše čili Leviho.
Je rovněž nazývám „Jakubem Mladším (či Menším) kvůli rozlišení mezi ním a Jakubem Starším (Větším), bratrem Jana Zebedea. Rovněž je třeba ho odlišovat od dalšího významného apoštola, ač ne ze Dvanáctera, kterým je svatý Jakub, Bratr Boha (Ježíše Krista).
„Byly pak tu i ženy, zdaleka se dívajíce, mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria Jakuba menšího, a Jozesova mátě, a Salome.“ (Mar 15,40)
Vykladači Svatého Písma se shodují na tom, že byl spíše mladší než menší… A také proto o něm není v Písmu uvedeno mnoho zmínek. Byl mladším, a proto nehovořil, neptal se, jen poslouchal, což měl více v oblibě.
Po sestoupení Svatého Ducha odešel spolu s ostatními apoštoly do různých částí světa, např. do Gazy či do Egypta, kde uzdravoval mnohé nemocné, mocí své víry a kazatelského slova zaháněl zlé duchy a bořil mýty o bezduchých modlách…
Podle svaté Tradice zemřel ve městě Ostracéna v Egyptě, kde podstoupil smrt ukřižováním na kříži.
Církevní památka: 9. října
Apoštol Šimon Zelóta zvaný Kananejský
Někteří stotožňují apoštola Šimona se svatbou v Káni Galilejské, kde Pán učinil svůj první zázrak a proměnil vodu na víno. Vysvětlení k této souvislosti s Kánou Galilejskou je však mnohem prozaičtější.
Nevíme, zda Šimon patřil k frakci Zelótů, nebo se od ní oddělil. V aramejštině je „horlivec“ (Zelóta) vyjadřováno slovem „Kanana“, což se do řečtiny převádí jako „Kananejský“ čili „Zelóta“.
S největší pravděpodobností byl Šimon skutečně původně členem této židovské sekty, od níž se však později oddělil a následoval Pána Ježíše, neboť učení Zelótů bylo v rozporu s učením Ježíše Krista. Je zde samozřejmě ještě další hypotéza, a sice že vůbec nepatřil k Zelótům, a jeho přízvisko vycházelo z jeho horlivé lásky k Bohu a k lidem.
Lupiči, kteří byli spolu s Pánem ukřižováni na Golgotě, patřili naopak k řadám Zelótů.
Jedna z verzí svatého podání hovoří o tom, že svatý Šimon kázal svaté evangelium v Mauretánii, v Egyptě a dokonce ve Velké Británii.
Dochované tradice se liší v místě jeho mučednické smrti, nicméně shodují se v tom, že apoštol Šimon Zelóta byl ukřižován.
Ke svatému apoštolu Šimonovi se současně hlásí křesťané v dnešní Abcházii, kde se traduje, že apoštol Šimon zemřel právě zde. Podle místního abcházského lidu o tom údajně svědčí také místní, nezvykle zbarvené kameny.
Mnoho kamenů kolem řeky Psirju má na svém povrchu neobvyklé červené skvrny, které podle místní církevní tradice odrážejí apoštolskoku krev, která se po nich rozlila.
Z tohoto důvodu se mnozí věřící ponořují do těchto vod jako do nového Jordánu, aby se vyléčili z různých nemocí, tělesných i duševních.
Nejen na skalách, nýbrž i na mnoha malých okvětních lístcích se objevují tyto skvrny v barvě krve, které věřící vyhledávají a odnášejí si domů jako nějakou svatyni.
Církevní památka: 10. května
Apoštol Juda zvaný Tadeáš ze Dvanáctera a Apoštol Juda, bratr Jakubův
Písmo Svaté hovoří o několika apoštolech, kteří měli jméno Juda.
Předně o nechvalně známém zrádci našeho Spasitele: o Judovi (Jidášovi) Iškariotském.
Jedenáctým apoštolem ze Dvanáctera je Juda, syn Jakubův, zvaný rovněž Tadeáš. Tohoto Judu Tadeáše uvádí svatý evangelista Matouš s příjmením „Lebeus“, což se překládá jako „velkodušný, odvážný“.
Podle svaté Tradice pocházel apoštol Juda Tadeáš z Galileje a patřil před tím do okruhu učedníků svatého Jana Křtitele.
Jan ve svém evangeliu zaznamenává jedinou otázku apoštola Judy (ze Dvanáctera), s níž se obrátil na Ježíše během Poslední večeře: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne?“ Ježíšova odpověď je hluboká a tajemná: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; příjdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (srov. Jan 14,22-23)
Svatý apoštol Juda Tadeáš kázal svaté Evangelium v Galileji, v Samaří, v Sýrii, v Mezopotámii a nakonec v Arménii.
Právě zde, v Arménii, ve městě Sabarchar, což je nedaleko hory Ararat, byl kolem roku 50 po Kr. zabit střelou z luku.
Třetím apoštolem, jenž se takto jmenoval, je Juda, bratr Jakuba, bratra Páně, který byl synem Josefa z prvního jeho manželství:
„Judas, Ježíše Krista služebník, bratr pak Jakubův, posvěceným v Bohu Otci, a Kristu Ježíši zachovaným a k němu povolaným: Milosrdenství vám a pokoj i láska budiž rozmnožena. Nejmilejší, všecku snažnost vynakládaje na to, abych vám psal o obecném spasení.“ (Juda 1,1-3).
Právě tomuto apoštolovi, Judovi, bratru Jakubovu, jenž byl Bratrem Páně, bylo v minulosti připsáno autorství jednoho z poslání Nového Zákona, jež bývají nazývány „katholické čili všeobecné“. To znamená, že není adresováno určité místní církvi, ale širokému okruhu příjemců. Poslání bylo podle tradice napsáno kolem roku 65.
Svatý Juda, bratr Jakubův, kázal svaté Evangelium především v Jeruzalémě, kde po smrti svého bratra a prvního křesťanského biskupa města Jeruzaléma – Jakuba, zaujal přední místo ve vedení místní obce. Později kázal svaté Evangelium také v Samaří, Arábii, Sýrii, Mezopotámii a dokonce Persii, kde osvítil světlem křesťanství místní národy a kde také přijal podle mnohých církevních pramenů svou mučednickou smrt.
Církevní památka apoštola Judy, bratra Jakuba, bratra Páně: 19. června
Církevní památka apoštola Judy ze Dvanáctera: 21. srpna
Apoštol Matěj
Apoštol Matěj, který byl vybrán losem, aby nahradil zrádce Jidáše Iškariotského, byl nakonec ukamenován a pak sťat v Etiopii.
Církevní památka: 9. srpna
Doslov
K dalším svatým apoštolům, kteří již nebyli členy Dvanáctera Pánových učedníků, ale patřili k významným šiřitelům křesťanství, ať mezi židy anebo pohany, lze zařadit např. svatého Jakuba, bratra Páně, svatého apoštola Pavla, apoštola a evangelistu Lukáše anebo apoštola a evangelistu Marka (Jana)…
Apoštol Jakub
Apoštol Jakub, nevlastní bratr Ježíše, jinak nazývaný „Adelfotheos“ (Bratr (Syna) Božího), nepatřil oficiálně mezi Dvanáctero apoštolů, ale byl vůdcem Jeruzalémské církve jako její první biskup. Byl také prvním, kdo sepsal svatou liturgii. Jeho dílem je Poslání sv. Jakuba v Novém Zákoně, která udílí věřícímu křesťanovi mnoho praktických rad. Jelikož se svatý apoštol Jakub nebál a odmítl zapřít svou víru v Krista, byl shozen z jihovýchodní věže chrámu z výšky šedesáti metrů nad zemí. Když jeho mučitelé zjistili, že svůj pád přežil, udeřili ho ještě železnou pálkou a usmrtili. To se stalo na té samé věži, kam byl přenesen náš Spasitel a dále pokoušen ze strany ďábla.
Apoštol národů Pavel z Tarsu
Apoštol Pavel, který rovněž nepatřil mezi Dvanáctero svatých apoštolů, byl nicméně přímo Kristem proměněn, když ho Pán podivuhodně zastavil na cestě do Damašku.
Svatý apoštol Pavel se stal nejpracovitějším a současně nejvýznamnějším apoštolem a byl na sklonku svého života umučen za vlády císaře Nera v Římě roku 67 po Kristu. Své významné apoštolské místo zaujal nikoli kvůli nějaké své autoritativní pozici, jako spíše díky své horlivosti a pracovitosti, díky níž obešel téměř celou tehdejší „ekuménu“ a založil mnoho křesťanských obcí.
K dalším významným apoštolům a evangelistům řadíme např. svatého Lukáše či svatého Marka (zvaného Jana), kteří oba zanechali křesťanskému světu důležitá svědectví o Spasiteli a prvotní Církvi.
Svatý Lukáš i svatý Marek patří tedy do skupiny apoštolů ze „Sedmdesáti“.
Uveďme ještě alespoň některé další osoby z této významné skupiny Kristových učedníků: Kleopa, Simeon, Barnabáš, Just, prvomučedník Štěpán, Timotej, Titus, Andronik aj.
Slovo závěrem
Závěrem můžeme vznést domněnku, že není až tak podstatné, kde, kdy či jak apoštolové zemřeli. Důležité je spíše to, že každý z nich byl ochoten zemřít za víru v našeho Spasitele.
Kdyby Ježíš nebyl vzkříšen, učedníci by to věděli. Nikdo není ochoten zemřít za něco, o čem ví, že není pravda. Skutečnost, že všichni apoštolové byli ochotni zemřít krutou smrtí a odmítli se vzdát své víry v Krista, je neotřesitelným důkazem toho, že byli svědky skutečného vzkříšení Ježíše Krista.
Tropar svátku svatých Apoštolů ze Dvanáctera:
Zdroj:
- Τσολακίδη, Δ. Χ. Αγιολόγιο της Ορθοδοξίας. Έκδοσεις Χ.Δ.Τσολακίδη, Αθήνα 2001.
- Οι Άγιοι Δώδεκα Απόστολοι. Ασατική Ακολουθία, βίοι και εγκώμιον αυτών. Εκδόσεις Μικρά Ζυμή. Θέρμον Αιτωλίας. Έ έκδοσις Μάιος 2008.
- Průvodce po katedrálním chrámu svatého Gorazda v Olomouci. Eparchiální rada Pravoslavné církve v Olomouci. 1987.
- https://www.dogma.gr/diafora/poioi-itan-oi-apostoloi-kai-pos-pethanan/29870/
- https://proskynitis.blogspot.com/2013/06/blog-post_4743.html?m=1
- http://orthodoxigynaika.blogspot.com/2011/05/blog-post_09.html
