„Není míru bez vnitřní Boží přítomnosti…“
Blahé paměti otec jeromonach Pavel Sinajský (+1. března 2020) zalévající „Hořící keř, který neshořel“ v Klášteře sv. Kateřiny na Sinaji
Podle starce Pavla Sinajského zůstává pouštní asketa, jsa sjednocen s Kristem v čistotě své duše, blíže problémům lidí ve světě, než by bylo možné, kdyby žil mezi nimi.
Když starci Pavlovi pokládali během jeho cest po amerických univerzitách a teologických školách jednu otázku za druhou, někdo se ho pak zeptal: „Starče, jak si můžete udržet vnitřní mír uprostřed všemožného tlaku tohoto světa?
Byla to dobrá otázka, hluboká, protože, jak i sami tazatelé dobře věděli, není míru bez vnitřní přítomnosti Boha. Mnoho věcí se vydává za mír nebo štěstí, ale není všechno zlato, co se třpytí.
Jsou opravdu pojmy mír a štěstí věcmi skutečnými, nezmizely by náhle, jedním mrknutím oka? Otec Pavel se k tomuto tématu vrátil v dnes již klasickém videu natočeném v Klášteře svaté Kateřiny před mnoha lety Lydií Carrasovou s názvem „Tam, kde Bůh chodil po zemi“.
Starec Pavel dále pravil:
„V zahradě mnich neztrácí jednoduchost a pokoj, které mu jsou drahé, protože stromy, i když každý z nich lze považovat za celou továrnu, byly stvořeny Bohem, aby pracovaly skrytě, jako člověk pracuje ve svém srdci. Když se mnich stará o zahradu, může se zároveň modlit a cítit Boha velmi blízko u sebe a neztrácet tak klid své duše. Je to samozřejmě fyzicky únavné, ale pak by se měl unavit i mnich.“
Svatý Jan Klimakos zdůrazňoval, že dech člověka by měl být sjednocen s myšlenkou Krista. Svatí Otcové vytvořili krátkou formu modlitby všeobecně známou jako „Ježíšova modlitba“, jinak též „Modlitba srdce“, jak ji dnes také nazýváme.
„Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou hříšným.“
A co lze říci o síle této modlitby, o radosti, kterou přináší do srdce?
Člověk v tomto světě je často unavený a nachází se pod silným tlakem. Ježíšova modlitba ho však naplňuje pocitem míru.“
Mandloně kvetou na Sinaji začátkem února, je na ně vskutku krásný pohled.
Vzduch je při tom naplněn lehkou a jemnou vůní. Včely sbírají nektar a pyl.
„A stalo se, že nazítří Mojžíš vešel do svatostánku svědectví; a hle, hůl Áronova pro dům Léviho byla pučena a vypěstovala poupata a vykvetla květy a vydala mandle.“ (Numeri 17,8)
Sinajská bazilika byla postavená doslova na kořenech Hořícího keře, kde Bůh zjevil znalost svého Jména v ohni, když pravil: „Jsem, Který jsem.“ (Ex 3,14) Tento chrám v podobě baziliky nepřetržitě slouží lidstvu od doby, kdy ho postavil stavitel Velkého Chrámu Boží Velemoudrosti (Hagie Sofie) – jako pokladnici znalostí o tom, co ani nelze plně vyjevit.
Podle článku „On the Holy Summit of Transfiguration“
připravil Michal Dvořáček
Zdroj: Friends of Mount Sinai Monastery
