„Umlkněte smrtelníci a stůjte se strachem a třesením…“
„A na nic pozemského nepomýšlejte…“
„Neboť Král kralujících a Pán panujících přichází…“
Kristus jako „Život nesmrtelný“ sestoupil ke smrti, umrtvil peklo světlem svého Božství, a tehdy vzkřísil mrtvé z podsvětí!
„A půjdou ti (praví Kristus), kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.“
V rámci liturgických i jinak obecně církevních textů svaté Pravoslavné církve se na mnoha místech setkáváme s pojmem „peklo“, který však není cizí ani literárnímu vyjádření Písma Svatého, ani duchovním poučením svatých Otců, které byly později zahrnuty i do bohoslužebných textů Církve. Abychom správně pochopili problematiku sestoupení Krista do pekla, a v této souvislosti i existenci podsvětí (řec. hádes), je třeba, abychom ji hned na počátku odlišili od reality věčného utrpení (řec. kolasis aionion), která bude spojena s druhým slavným příchodem Pána Ježíše Krista a všeobecným soudem.
Právě na něm budou souzeny nejen lidské duše, ale i těla, která budou podle slov Spasitele vzkříšena: „A půjdou ti (praví Kristus), kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.“ (Jan 5,29). Svatý Jan, milovaný učedník Páně, k tomu ve své knize „Zjevení“ dodává: „Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt již nemá moci…“ (Zj 20,6) Ale nyní již k samotnému sestoupení Spasitele do pekel…
Do svého díla spásy zahrnul Ježíš Kristus celé lidské bytí, veškeré lidské pokolení počínaje prvním a konče posledním člověkem. On musel spasit i naše předky, když přišel na tento svět. Z tohoto aspektu bylo nevyhnutné, aby Ježíš Kristus sestoupil do pekel (do podsvětí, řec. hádes), kde se nacházely duše těch, kteří zemřeli do Jeho příchodu na tento svět. Kristovo sestoupení do pekel bylo v tomto kontextu zcela přirozené a jeho zvěstování v pekle bylo součástí Jeho spasitelného díla (viz Dogmatika pravoslavné církve o. archimandrity Justina Popoviče, Bělehrad 1980).Pokračovat ve čtení →
Věřící čekali dlouho a trpělivě, aby se toužebně poklonili Kristu pokrytému vonnými aromaty a položenému do hrobu!
„Šlechetný Josef, s dřeva sňav přečisté tělo tvé, plátnem čistým je ovinul, a pokryv je věcmi vonnými, ve hrob nový je položil.“
„Ženám vonné masti nesoucím ukázal se u hrobu anděl řka: masti pro mrtvé jsou, Kristus však zjevil se porušení prost.“
Strastný pátek ve šlépějích šlechetného Josefa, který s dřeva sňal přečisté tělo našeho Spasitele!
„Když jsi sestoupil ke smrti, Živote nesmrtelný, tehdy jsi umrtvil peklo světlem svého Božství…“
Velký pátek je bezesporu nejsmutnějším dnem nejen Strastného týdne, ale celého liturgického roku naší svaté Pravoslavné církve, neboť si v něm připomínáme utrpení a ponížení Božího Syna a Jeho následné Ukřižování, snímání z kříže a ukládání Jeho přečistého těla do hrobu.
Bez výstupu na Golgotu není možné dosáhnout Vzkříšení a pravého smyslu pravoslavného svátku Paschy!
Ráno na Velký pátek se v pravoslavných chrámech zdobí tzv. Kristův hrob, v řeckém prostředí zvaný „epitáfios“. V rámci slovanské pravoslavné tradice je tento obřad známý spíše jako „Vynášení pláštěnice“, přičemž pláštěnice je doslova pohřební plátno, na němž je vyobrazeno mrtvé tělo Ježíše Krista.
Nejprve se na Velký pátek ráno čtou tzv. Královské hodinky, které obsahují žalmy, tropary, čtení z apoštola, evangelia a další modlitby. Poté se večer, až se setmí, zpívají tklivé hymny Velkého pátku. Někde se rovněž koná i obřad symbolického snímání Kristova těla z Kříže. Na svatý oltář je pak umístěno zdobně vyšité plátno s vyobrazeným mrtvým tělem našeho Spasitele.Pokračovat ve čtení →
„Kristus na Golgotě! Spasitel na Kříži! Spravedlivý v mukách!“
„Kristus na Golgotě!
Spasitel na Kříži!
Spravedlivý v mukách!
Lidumil je zabit lidmi!
Kdo má svědomí, ať se stydí!
Kdo má srdce, ať pláče!
Kdo má rozum, nechť porozumí!“
Svatý Nikolaj Velimirović
„Tehdy vzali vladařovi vojáci Ježíše do paláce a shromáždili k němu celou posádku. Svlékli ho a oblékli mu rudý plášť, a když upletli korunu z trní, nasadili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali hůl. Pak před ním klekali a posmívali se mu. Říkali: „Buď zdráv, židovský králi!“ Plivali na něj a vzali tu hůl a bili ho do hlavy. Když se mu dost naposmívali, svlékli z něho ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli, aby byl ukřižován.“
(Mt 27, 27-31)
Čtení „Dvanácti evangelií“ o Strastném čtvrtku má podnítit každého z nás k následování Krista!
Bohoslužba a zvyky Velkého a strastného čtvrtku
Bohoslužba „Dvanácti evangelií“ je zcela neopakovatelnou, posvátnou bohoslužbou ze závěru doby velkopostní, která se koná na Velký a Strastný čtvrtek, jen několik dní před svátkem Vzkříšení Páně.
Církev si připomíná Poslední večeři, jinak též Tajemnou. Božské drama v těchto dnech vrcholí a dnešní hymnus je úzce spjat s Kristovým utrpením, Jeho ukřižováním a Jeho smrtí…
Čtvrteční bohoslužba zahrnuje kromě dalších zpěvů především čtení z Evangelia o utrpení a smrti Spasitele, vybraná ode všech evangelistů a rozdělená do dvanácti zastavení podle počtu nočních hodin, což naznačuje, že věřící by měl strávit celou noc bděním a poslechem evangelií jako Apoštolé, kteří doprovázeli Pána Ježíše Krista do Getsemanské zahrady.
12 evangelií Velkého čtvrtka se skládá převážně z vybraných pasáží z Evangelia podle svatého Jana a Matouše.Pokračovat ve čtení →
Program bohoslužeb na Strastný týden a svátek Paschy (17.4.2022 do 24.4.2022)
„Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘“ (Mt 25,6)
Program bohoslužeb pro Strastný týden a svátek Paschy_PCO v Brně_17.-24. dubna 2022
Záplava zelených ratolestí a ryzí, čistá radost věřících dnes zaplnily okolí chrámu sv. Václava!
„Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spasiž nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.“
„Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.“
Stáli jsme v těsné blízkosti našeho svatého a milovaného chrámu pod Špilberkem, bok po boku, jeden vedle druhého, a tak vytvořili jedno harmonické a stejně smýšlející Tělo, živý organismus naší farnosti, sjednocený stejnou vírou, nadějí a láskou.
Není nám sice dlouhodobě dovoleno sloužit v našem svatém chrámu spolu s naším duchovním otcem, ani to nám však nezabránilo, abychom velký církevní svátek prožili účastí na svaté liturgii a přijímáním svaté Eucharistie, která nás tajemně sjednocuje s naším Spasitelem a mezi sebou navzájem.
Naše místní Brněnská pravoslavná církevní obec se dnes zazelenala jako ratolest a zaskvěla se jako „nový Izrael“ a „dcera Siónská“, neboť se shromáždila pod vedením a ochranou blahodati Ducha Svatého, aby přivítala symbolickými květy a ratolestmi svého Krále a Mesiáše.
Jak pravil ctihodný starec Georgios Grigoriatský, „skutečným Mesiášem mohl být jen ten, kdo dokázal překonat osten smrti a uzdravit tuto odvěkou lidskou bolest, kterou trpěl lidský rod“. A jak starec Georgios dodal: „Lidé nyní v osobě Ježíše spatřili někoho, kdo tuto existenciální otázku vyřešil svým boholidským étosem a současně zcela prakticky, vzkříšením svatého Lazara. To bylo dostatečným projevem jeho božské přirozenosti a moci shůry.“
Také my v Brně jsme nejprve zažili ve svých srdcích zázrak Vzkříšení Čtyřdenního Lazara, milovaného „Přítele Kristova“, a pochopili jsme, že náš Pán je pravým Vítězem nad smrtí, neboť on je „Vzkříšení a život“ (Jn 11,25).Pokračovat ve čtení →
Prohlášení skutečných věřících PCO v Brně při chrámu svatého Václava!
Nelegitimní vedení OBE v čele s vikárním biskupem Izaiášem převádí majetek naší obce na třetí osobu!
„Jako utvrzení těch, kteříž v doufají v Tebe, utvrď, Pane, Církev,
kterou jsi zbudoval svou čestnou krví.“
(Třetí píseň z jitřní bohoslužby ke svátku Setkání s Pánem)
Drazí bratři a sestry v Kristu,
milovaní členové naší jediné, živé a současně historické farnosti,
modleme se v těchto chvílích usilovně k našemu Pánu Ježíši Kristu a k Jeho Přečisté Matce, aby neopustili naši farnost, jíž se chtějí nezákonně zmocnit cizí vetřelci.
Nelegitimní vedení Olomoucko-brněnské eparchie, v čele s vikárním biskupem Izaiášem, se již proradně zmocnilo našeho svatého chrámu pod Špilberkem, a právě nezákonně převádí veškerý majetek naší církevní obce, včetně chrámu a farního domu, na třetí osobu.
Toto nelegitimní vedení naší eparchie nám nyní nedovoluje konat v našem historickém chrámu, vybudovaném našimi pravoslavnými předky, bohoslužby spolu s naším duchovním pastýřem.
Prosíme o Vaše modlitby, abychom v našem duchovním zápase vytrvali až do konce!
„Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ (Mt 24,13)Pokračovat ve čtení →