Dějiny pravoslaví/Homílie/Životy svatých

Jeho přítel Kolja si přál, aby mohl svého careviče alespoň ještě jednou v životě spatřit…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Svatý carevič Alexej Nikolajevič

Video „Ztracený život Alexeje Romanova“ s vyprávěním Jonathana Jacksona

Paul Gilbert

Video s názvem „The Lost Life of Alexei Romanov“ (Ztracený život Alexeje Romanova) je nejnovějším ze série videí vytvořených publikací Mesa Potamos Publications, vydavatelů knihy „The Romanov Royal Martyrs: What Silence Could not Conceal“ (Svatí carští mučedníci Romanovští: Co nemohlo být skryto před tichem). To je moje osobní volba pro knihu roku 2019 o Romanovcích.

V tomto 38 minutovém videu v anglickém jazyce si zaslouží pozornost zejména následující fotografie a týdeníky:

Porovnejte obraz Alexandry, která drží svého novorozeného syna (1:39) s obrazem na utrápenou carevnu (4:46) – kde je patrný šokující rozdíl. Ubohá Alexandra vypadá unaveně, fyzicky i emocionálně vyčerpaná z bdění a péče o svého nemocného syna.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků

„Nuže, kupředu, ke svatosti.“

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Svatý Porfýrios Kavsokalyvitský

Jeden mladý věřící, který se zasnoubil s jednou dívkou, která, jak se zdá, neměla nějaký vyhraněný vztah k věcem víry, navštívil starce (Porfýria), aby se s ním poradil.

Starec, který se ocitl a byl dotázán na věci, k nimž mělo teprve dojít, „viděl“ okamžitě slabosti mladíkovy snoubenky, a také proto mu výslovně řekl:

„Nuže, kupředu, ke svatosti. Pro tebe neexistuje žádné jiné řešení. Musíš s úsilím vést zápas za vlastní každodenní posvěcení, aby tvá manželka, která když uvidí tvou tvář, jak září od radosti v Kristu, ti bude závidět a bude se tě snažit ve všem napodobit.“

Zdroj: Pateres tis Eklisias

Homílie/Věrouka

„Získáváš ústa, oči, ruce, tělo Krista. Už jsi to někdy pocítil?“

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Duchovní příprava ke svatému Přijímání
s otcem Stefanem Anagnostopoulem

„Tělo Kristovo přijměte, z pramene nesmrtelnosti okuste.“

Božské přijímání
Tělo a Krev Ježíše Krista
S jakou až přímo bázní a s jakým chvěním
a s jakou láskou a vzrušením
připravujeme nějaké jídlo
nějaké krásné, chutné a dobře upečené,
a s jakou touhou se vrháme ke stolu,
abychom až s jakousi nenasytností
jedli tento vytoužený pokrm.Pokračovat ve čtení →

Dějiny pravoslaví/Životy svatých

Jeskyně svatého Mikuláše Divotvůrce ve Svaté zemi!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Stopy po přítomnosti svatého Mikuláše na místech, po nichž kráčely přečisté nohy našeho Spasitele

Svatý Mikuláš, biskup Myr Lykejských, zvaný též Divotvůrce, procházel kdysi jako pokorný poutník Svatou zemí.

Poklonil se Božímu hrobu, poklekl před hrozným místem Ukřižování – Golgotou a poté se dostal až k jeskyni v Betlémě, v níž byl světu zjeven sám Boží Syn.

Poté, co podle místní tradice svatý Mikuláš uctil posvátné místo, kde se narodil náš Spasitel, zůstal zde po nějakou dobu poblíž.Pokračovat ve čtení →

Dějiny pravoslaví/Homílie/Životy svatých

Podivuhodné navrácení ostatků ctihodného Sávy Posvěceného zpět z Benátek do jeho monastýru ve Svaté Zemi

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

„Podivuhodný je Bůh ve svých svatých.“

  

Svatý Sáva Posvěcený (439-532)
(památka 5. / 18. prosince)

Slovo úvodem

V dnešní den si připomínáme jednoho z největších pravoslavných svatých, ctihodného otce Sávu Posvěceného. To základní o jeho životě obsahují dávné i současné Synaxáře, čtené především v Monastýrech. Pro potřebu nás, křesťanů žijících ve světě, mnohdy musí postačovat zkrácený život světce, který- i tak obsahuje to nejpodstatnější z jeho životní poutě, završené přijetím do zástupu svatých. Nejinak je tomu i v případě svatého otce Sávy.

„Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.“ (1 Kor 15,41)

Tak by se dalo naznačit, že i záře našich svatých je různá a závisí na Boží blahodati, kterou za života získali.

Jak velká je záře svatého Sávy, nedokážeme říci, ale postačí, když si uvědomíme, že jeho záře „ozařuje náš duchovní zrak“ a „vede svatou Církev v její pozemské pouti“ napříč stoletími. Nikdy zcela dostatečně nedokážeme vyjádřit svými slovy, jak velký je nějaký člověk u Boha, pokud nás Pán sám neosvítí. Čím více se svým životem přibližujeme ke svatosti, tím více si uvědomíme, jak jsme od ní stále ještě vzdáleni.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Věrouka

Když andělé slouží spolu s lidmi…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Otec Stefanos Anagnostopoulos

Jednou v neděli sloužil svatý Spyridon (Trimithuntský) sám. Všichni přítommní věřící pěli společně. Po čtení evangelia začal zpívat nespočet andělských hlasů. Všichni věřící byli udiveni a umlkli. Jak z překvapení, tak z obdivu, z úcty, ale i z bázně. A když svatý Spyridon řekl lidem „Pokoj všem“, andělé a archandělé, Serafíni a Cherubíni, Trůnové, Panstva, Mocnosti a Síly…, všechny nebeské síly odpověděly jedním hlasem: „I duchu tvému“. A všichni přítomní věřící křesťané v tu nezapomenutelnou neděli prožili nebeskou bohoslužbu Vítězné Církve, která se spojila s Církví pozemskou – zápasící. Jedna Církev s jedním pastýřem, Kristem.

Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků

Čehokoli se starec Efrém dotkl, začalo libě vonět…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Ctihodný starec Efrém Arizonský

Všechno, čeho se dotkl, libě vonělo!

V době, kdy se všechny tyto události odehrávaly, se starec Efrém ocitl ve stavu známého jako opuštění Bohem: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil!“

Jeho duchovní děti zároveň dosvědčují, že během tohoto obtížného období měl starec Efrém tolik blahodati, že to cítili všichni, kteří se ocitli v jeho blízkosti.

Čehokoli se starec Efrém dotkl, začalo libě vonět.

Když starec zpovídal malé děti, pokrýval jim hlavu svým epitrachilem, takže ještě několik dní po zpovědi tyto děti krásně voněly.

Pokračovat ve čtení →

Homílie/Pravoslaví

„Je to dar, který je povoláním k mé záchraně a spáse.“

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Otec jeroschimonach Amvrosij (Young)
hovoří o svém onemocnění
Alzheimerovou chorobou

Slovo úvodem

Otec jeroschimonach Amvrosij (před přijetím mnišství otec Alexej Young) je autorem řady knih, publikací a článků. Narodil se roku 1943 a ve svých 27 letech přijal pravoslaví. Byl duchovním synem v blahé paměti zesnulého otce jeromonacha Serafíma (Roseho). Roku 1979 byl rukopoložen na kněze a jako kněz sloužil v Ruské pravoslavné církvi v zahraničí (ROCOR). Se svojí manželkou Susan spolu vychovali tři děti. Po smrti své ženy přijal otec Alexej mnišství a stal se z něj jeromonach Amvrosij – Ambrose. Následně přijal i velkou schimu. Posledních deset let svého života je však nemocen závažným onemocněním dnešní doby – Alzheimerovou chorobou¹. Když mu byla tato jeho nemoc diagnostikována, napsal o tom těchto pár slov.Pokračovat ve čtení →

Homílie/Věrouka

Najednou se z někoho, kdo běžel pro vejce, stal svatý…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Opravdu přichází Boží blahodať až se
skutkem milosrdenství?

Protopresbyter Nikolaos Loudovikos,
profesor dogmatiky a ředitel Vyšší církevní akademie v Soluni 

Otec Nikolaos Ludovikos

Ne, Boží blahodať nepřichází na základě skutku milosrdenství. Je tomu právě naopak. Pravý skutek milosrdenství, pravá almužna, ta přichází při působení blahodati.

Když se člověk pokouší napodobovat lásku, je jako dítě, které se před tím, než promluví, snaží napodobit ty, kdo mluví, a dělá při tom nesrozumitelné výkřiky a gesta, dokud se mu nepodaří promluvit. Taková jsou i naše díla, dokud nepřijde blahodať. Tímto způsobem ukazujeme naši volbu a záměry.Pokračovat ve čtení →

Homílie/Pravoslaví

Nebojme se, když jsme v náručí našeho Pána Ježíše Krista…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Arcibiskup Christofor (Atallah)
z Řeckého pravoslavného arcibiskupství v Ammáně (Jordánsku)

Jak moc bychom se měli strachovat?

V tomto videu nám arcibiskup Christofor z Jordánska vypráví dva příběhy ze 70. let, kdy došlo v Řecku a na Svaté Hoře Athos k zemětřesení. Jak na toto zemětřesení zareagoval svatý Paisij? A co udělal rumunský mnich Henoch? To se dozvíme na dalších řádcích…

V 70. letech došlo k zemětřesení (pokud si na to dobře pamatuji z vyprávění našich otců). Byli na Svaté Hoře (Athos) a najednou, jak se účastnili všenočního bdění (při němž byl tehdy také svatý Paisij Svatohorec), jeden z otců hovořil o fascinující scéně, o které bych vám rád dnes vyprávěl.

Zatímco se všichni nacházeli v chrámu, při nočním bdění, došlo k náhlému zemětřesení, kdy se začaly třást všechny lustry a poté padat na zem. Lidé, kteří byli v chrámu, vyšli rychle ven. Všichni křičeli strachem. Starší mniši z kláštera však nadále takto seděli, jako vy, bratři a sestry, teď sedíte na těchto sedadlech, dál drželi svíčky a modlili se. Nikdo z nich se nepohnul, ani o píď.Pokračovat ve čtení →