Životy svatých

Všechno, co jsem zasadil bez souhlasu mého starce, nevyrostlo, protože to bylo učiněno z mé vlastní vůle…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Ctihodný Efrém Katunakiotský¹
(1912–1998)

památka 14. / 27. února

A ty, když vstaneš na modlitbu, představ si, že Kristus přišel na zem.
Soud je završen. A Pán odchází s těmi, které On vybral, a ty, ty jsi zůstal.
Představ si, jak budeš za Ním křičet…
A takto se modli. (Ctihodný Efrém Katunakiotský)

Narodil se roku 1912 ve vesnici Ambelochori nedaleko Théb jako Evangelos Papanikitas, ve zbožné rodině Joannise a Viktorie. Jeho dědeček Nikitas byl kněz. Kromě Evangelose byly v rodině vychovávány ještě další tři děti, jež byly všechny vychovávány v křesťanských ctnostech a podle svatého Evangelia.

Po ukončení gymnázia chtěl mladý Evangelos najít nějaké uplatnění ve společnosti, zde se ale setkal s mnoha neúspěchy. A tak v něm zahořela myšlenka, že jen Pán jej může vést po správné cestě, a tak se rozhodl vstoupit na cestu mnišství. Jeho matka Viktoria měla ve snu zjevení, kdy spatřila jednoho starce; byla přesvědčena, že to byl ctih. Efrém Syrský, který ji vysvětlil, že rozhodnutí jejího syna je v souladu s Boží vůlí, že není třeba, aby mu v tomto nějak bránila.Pokračovat ve čtení →

Životy svatých

Sláva o něm jako o duchovním učiteli se brzy rozšířila i za hranice Svaté Hory…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Ctihodný starec Daniel Katunakiotský¹

památka 7. / 20. září

Narodil se roku 1846 ve Smyrně (Izmir v dnešním Turecku), ve zbožné rodině zbrojaře, a byl nejmladším dítětem, neboť měl ještě dva bratry a tři sestry. Ve světě se jmenoval Dimitrios Dimitriadis.

Už od dětství se vyznačoval mnoha nadáními. Takzvanou „Scholi Evangeliki“ (Evangelní škola, na této škole se učil i ctih. Nikodém Svatohorec) ve Smyrně zakončil výtečně. V mládí se pod duchovním vedení naučil nazpaměť Filokalii. Toto čtení asketické literatury v něm probudilo touhu po mnišství. Prvním duchovníkem Dimitria se stal nějaký svatohorec, který se v té době nacházel na Metochu svatohorského monastýru Chilandar ve Smyrně. Když tomuto mnichovi Dimitrios odkryl své přání, tento dobrý pastýř mu předpověděl, že se jednou stane svatohorským mnichem.Pokračovat ve čtení →

Životy svatých

Den a noc jsem proto plakal, že jsem nenašel Svatou Horu takovou, jak o ní píší svatí…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Ctihodný starec Josef Hesychasta jinak zvaný
„Ten, který obývá jeskyni“ (Spileot)
(1897–1959)

Oslava jeho památky: v den po jeho zesnutí (16. / 29. srpna¹)

Narodil se 2. listopadu roku 1897 ve vesnici Lefke na ostrově Paros a při křtu obdržel jméno Franciskos čili František. Jeho rodiče Georgios a Maria byli chudými, ale zbožnými lidmi. Jeho otec Georgios zemřel v roce 1907 a o výchovu šesti dětí se starala matka Marie. Mladý Franciskos nemohl kvůli těžké materiální situaci rodiny dokončit školu, jelikož musel pomáhat matce a bratrům.

V roce 1914 odešel za prací do Pirea, potom si odsloužil službu v armádě a následně se usadil v Athénách, kde pracoval jako prodavač, jako kuchař či dokonce jako průvodčí v tramvaji. Když mu bylo 23 let, začal se zajímat o duchovní literaturu, pod jejímž vlivem napodoboval asketický život dávných Otců na hoře Pendelikon (Πεντελικό όρος). V roce 1921 se seznámil s jedním svatohorským starcem, který žil v Karee, načež rozdal vše, co měl, chudým a odešel na Horu Athos, aby se zde stal mnichem.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Věrouka

Naším cílem není odsoudit zlo, ale napravit ho…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Ctihodný Porfýrios Kavsokalyvitský

Naším cílem není odsoudit zlo, ale napravit ho.

Kvůli odsouzení může být člověk ztracen; s porozuměním a s pomocí bude spasen.

Musíme čelit hříšníkovi s láskou a s úctou vůči jeho svobodě.

Když například nějaký člen rodiny odhodí sklenici ze stolu a rozbije ji, obvykle se rozzlobíme. Pokud v tuto kritickou chvíli, díky pohybu našeho duševního povznesení, ukážeme porozumění a ospravedlníme vzniklou škodu, získali jsme tím svou vlastní duši i duši našeho bratra.

A v tom se zrcadlí celý náš duchovní život: to jest povznesení naší duše, které nás ve zkouškách utrpení přenáší od sobeckého rozhořčení k porozumění pramenícího z lásky.

Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν

Homílie/Pravoslaví

Pravoslavné poselství naděje

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Výběr z homilie otce Vasilia Voloudakise

Říkali jsme vám to již mnohokrát, ale vám se to zdálo těžko přijatelné a vždy jste odpovídali: „Ach, to jsme přece měli vědět už dříve, a ne až nyní, po tolika letech těžkostí…“

Máme na mysli vztahy mezi manžely, vztahy s našimi přáteli anebo věci, na které si má člověk v životě dát velký pozor.

A hle, přichází svatý Jan Zlatoústý a říká nám:

„Nebuďte vystrašení, neděste se, že přicházíte pozdě. Pokud nastalo zemětřesení krátce před vaší smrtí, a vy jste zaslechli toto poučení a vzali jste si z něho příklad, nebojte se a nebuďte vystrašení. Vždyť Pán je dobrotivý, dává prvnímu i poslednímu odpovídající odměnu podle míry jeho touhy, kterou takový člověk projeví.“

Tedy, nesnažte se zatvrdit a uzavřít se za všemi těmi roky, které uplynuly, a netvrďte, že teď už nelze změnit vůbec nic.

Opak je pravdou. Nebojte se. Všechno je možné!Pokračovat ve čtení →

Homílie/Pravoslaví

Potřebuje Církev nás, nebo spíše my ji?

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

V Bohu moudrá poučení otce Epifania (Theodoropoulose)

Z kapitol o Církvi

Potřebuje Církev nás, nebo spíše my ji?

V reakci na poznámku jednoho svého duchovního syna, že je potěšitelné, když se v Církvi nacházejí lidé moudří, protože jsou pro Církev potřební, otec Epifanios odvětil:

„Jistě, že je to příjemné, když jsou v Církvi lidé moudří a talentovaní. Není to však proto, že by je Církev potřebovala.

My jsme těmi, kdo potřebují Církev, neboť bez ní nemůžeme být spaseni.

Ať už máme jakékoli schopnosti a dovednosti, je třeba, abychom je užívali ke slávě Krista.

Současně však nesmíme přeceňovat náš vlastní přínos, neboť „služebníci neužiteční jsme“ (srov. Lk 17,10).“

připravil a přeložil Michal Dvořáček

Zdroj: Životní odkaz (otce Epifania Theodoropoulose), str. 97

ΥΠΟΘΗΚΕΣ ΖΩΗΣ. Από τη ζωή και τη διδασκαλία του πατρός Επιφανίου Θεοδωροπούλου. Ιερό Ησυχαστήριον Κεχαριτωμένης Θεοτόκου Τροιζήνας 1997. Α΄έκδοσι, Αθήναι, Νοε. 1991. ΙΑ΄έκδοσι 1997. Επιμέλεια Κειμένων: π. Ιωάννης Κωστώφ. 264 σ.

Homílie/Pravoslaví

O nespravedlnostech, k nimž dochází v Církvi…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

V Bohu moudrá poučení otce Epifania (Theodoropoulose)

Z kapitoly o Církvi…

O nespravedlnostech, k nimž dochází v Církvi

Otče, proč se uvnitř Církve stávají různé nepořádky a nespravedlnosti, a nelze najít dokonalost ani u lidí, kteří jsou Bohu zasvěceni?

Je tomu tak proto, mé dítě, abychom neskládali naději na osoby a věci, které mají vztah se zemí, nýbrž abychom, namísto toho, vedli naši mysl neustále k Bohu a k nebi, které je naší jedinou vlastí…

připravil a přeložil Michal Dvořáček

Zdroj: Životní odkaz (otce Epifania Theodoropoulose), str. 97

ΥΠΟΘΗΚΕΣ ΖΩΗΣ. Από τη ζωή και τη διδασκαλία του πατρός Επιφανίου Θεοδωροπούλου. Ιερό Ησυχαστήριον Κεχαριτωμένης Θεοτόκου Τροιζήνας 1997. Α΄έκδοσι, Αθήναι, Νοε. 1991. ΙΑ΄έκδοσι 1997. Επιμέλεια Κειμένων: π. Ιωάννης Κωστώφ. 264 σ.

Homílie/Pravoslaví

O účasti na bohoslužbách v zastoupení někoho jiného…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

V Bohu moudrá poučení otce Epifania (Theodoropoulose)

Z kapitoly o Církvi…

O účasti na bohoslužbách v zastoupení někoho jiného

Jedna paní otci Epifaniovi řekla:

Otče Epifanie, já do chrámu nechodím, když tam jde můj manžel.

Pak tedy ani nejez, když jí tvůj manžel, ani nespi, když spí ten druhý!

Cožpak se dá nějak ospravedlnit toto tvé uvažování?

Každý přece chodí do chrámu sám za sebe. Ne za toho druhého!

připravil a přeložil Michal Dvořáček

Zdroj: Životní odkaz (otce Epifania Theodoropoulose), str. 96

ΥΠΟΘΗΚΕΣ ΖΩΗΣ. Από τη ζωή και τη διδασκαλία του πατρός Επιφανίου Θεοδωροπούλου. Ιερό Ησυχαστήριον Κεχαριτωμένης Θεοτόκου Τροιζήνας 1997. Α΄έκδοσι, Αθήναι, Νοε. 1991. ΙΑ΄έκδοσι 1997. Επιμέλεια Κειμένων: π. Ιωάννης Κωστώφ. 264 σ.

Dějiny pravoslaví/Měsíční poučení/Životy svatých

Učili nás, abychom neustále opakovali krátkou modlitbu „Pane smiluj se“…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Ctihodní noví vyznavači Jan (Maisuradze)
a Jiří (Mkheidze) Gruzínští

památka 8. / 21. září

Život ctihodných Jana a Jiřího je spojen s Monastýrem Betania¹ v Gruzii, který existoval již za časů sv. královny Tamary Gruzínské² (XII. stol) a byl pojmenován podle vesnice blízko Jeruzaléma.

Ctihodný Jan (Maisuradze, 1882-1957) se narodil jako Vasilij v Jižní Osetii a do starého monastýru Betania přišel ještě jako dvanáctiletý chlapec.

Několik let potom žil také na Svaté Hoře Athos, odkud se do Gruzie vrátil už jako jeromonach. Ve dvacátých letech 20. stol. se stal představeným monastýru Betania. V roce 1921 zůstali v monastýru jen dva mniši. Jednou se stalo, že do monastýru přišli dva ozbrojení čekisté³ a oznámili mnichům, že jsou okamžitě předvoláni do Tbilisi. Když společně odešli, čekisté mnichy na cestě zastřelili. Otec Jan zůstal jako zázrakem živý, přestože kulka prošla skrze jeho hruď. Takto ho našly na cestě monašky z blízkého monastýru. Otec Jan se potom vrátil do Betanie a monastýr už nikdy neopustil.Pokračovat ve čtení →