Jak hrozná je vášeň pomluvy, jak velké zlo způsobuje a jak pomluvě čelit
Slovo překladatele
Děkujeme všem, kteří ač slyšeli hrubá, troufalá a lžemi prostoupená slova pomluv proti našemu otci Jozefovi, nenechali se jimi ani na chvíli zmást a nedali se ovlivnit hrubostmi jimi vyřčenými, neboť vše, co jsme slyšeli a četli, bylo plno zkreslených zpráv, lží a dezinformací.
Všichni rozumní lidé znající pravou podstatu celé kauzy, vyvolané dnešními představiteli a členy OBE, musejí s politováním konstatovat, že takto, tímto způsobem, se nedělá ani dobrá žurnalistika, na hony vzdálená tomu, co bylo nedávno předvedeno ve sdělovacích prostředcích, ani se takto neřeší osobní nespokojenost jedince se stavem věcí, kdy je potřeba naopak poctivé a usilovné práce na nivě Kristově, a nikoli pomluv, prázdných slov a urážek stran toho, kdo by chtěl dokázat třebas jen setinu toho, co s Boží milostí dokázal náš duchovní pastýř během své dlouholeté duchovenské služby.
„Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lk 23,34)
Vášeň pomluvy
Vladyka Athanásios Lemesský
„Pomluva je křivé obvinění. Jeho vynálezcem je ďábel, otec lži. Pomluva je velká zkouška pro toho, kdo jí trpí. „Neexistuje nic nesnesitelnějšího pro ty, kteří trpí tímto doslova „uštknutím“ duše,“ jak nás učí svatý Zlatoústý. To znamená, že pro ty, kteří trpí bolestí pomluv, není nic nesnesitelnějšího, protože pomluva je skutečně uštknutí jejich duše.
Co ale člověka vede k pomluvám? Motivem pomlouvače je obvykle žárlivost, závist, zášť, pýcha a tělesné vášně. Svatí nejenže nepomlouvali nikoho ze svého okolí, ale naopak přikrývali hříchy jiných lidí a vždy o nich měli dobré myšlenky. Pomluvy ukazují, že naše duše je nemocná, a proto potřebuje uzdravení. Musíme si uvědomit, že všichni jsme náchylní k hříchu a musíme vidět své vlastní vášně, a ne vášně našeho bratra.
Zároveň bychom měli začít pochybovat o svém úsudku, který rozhodně není vždy správný. Velmi často si špatně vykládáme chování některých jedinců a docházíme k nesprávným závěrům, čímž se dopouštíme nespravedlnosti vůči našim bratrům. Ale i když to, co vidíme nebo slyšíme, je pravda, netýká se nás to a nemáme tudíž právo to ani posuzovat, ani šířit, a tím ubližovat svému bližnímu a otrávit zároveň i svou vlastní duši.
Kdo pomlouvá, odhání od sebe Kristovu milost. Abba Izaiáš říká, že „ten, kdo obviňuje a oslabuje svého bratra, se odcizuje milosti, které se těší Svatí“. Kdo však snáší pomluvy s trpělivostí, mlčením, pokorou a modlitbou, dostává od Boha velkou milost, neboť v pomluvách je skryto Boží milosrdenství. Zároveň ten, kdo se na pomlouvače nezlobí, mu tímto způsobem pomáhá pochopit jeho vlastní chybu a napravit se.
Mnozí z nás mají dojem, že nikoho nepomlouvají. Nepřesnosti, zveličení a snadné soudy, které o svém bližním občas vynášíme, se však neliší od pomluv. S neuvěřitelnou lehkostí často přejímáme a sdělujeme názory a postoje, které kolem sebe slyšíme, aniž bychom si byli jisti jejich přesností, a stáváme se tak spoluviníky šíření lživých zpráv, které mají za cíl poškodit čest a pověst našeho bratra.
Tyto věci nejsou vůbec jednoduché, protože i když je podvod pomluvy odhalen nebo když pomlouvač činí pokání a zatouží po své nápravě, vždy přece jen zůstanou nějaké pozůstatky a rány po spáchané pomluvě. Hřích pomluvy je proto velmi vážný, protože má za následek poskvrnění osobnosti, rozbití rodin, ztrátu zaměstnání a poškození zdraví.
Přesto nesmíme zapomínat, že náš Všemohoucí a Všedobrotivý Bůh nás nikdy neopouští, zvláště když jsme pomlouváni. Naše víra je tak hluboká a velká, že nás učí nejen nebýt zarmoucení, když nás druzí pomlouvají, a nemít je v nenávisti, ale naopak nás učí, abychom se za ně modlili.
Jak říká svatý Maxim Vyznavač: ‚Tak, jak se modlíš celou svou duší za toho, kdo tě pomlouval, stejně tak Bůh přesvědčuje o tvé nevině ty, kdo byli pohoršeni pomluvou, skrze niž tě pomluvili.‘“
(Publikováno v časopise „Καθ’ Οδόν“, časopis pro mládež vydávaný Posvátnou metropolií Lemesos na Kypru, sv. 53)
Děkujeme sestře I. za poskytnutí odkazu na tuto homilii vladyky Athanásia.
Zdroj: Η Ιερά Μητρόπολις Λεμεσού, Κύπρος
připravil, přeložil a krátkým úvodem doplnil Michal Dvořáček
