Když byl pravoslavný „Chrám Nanebevstoupení“ na Olivové hoře postaven, přijely dva buldozery,
aby ho zbouraly…
Otec Joakim Strogilos (Στρογγυλός),
dlouholetý správce Chrámu Nanebevstoupení na Olivové hoře ve Svaté zemi
(1950-2009)
Příběh o pravoslavném poutním místě „Nanebevstoupení Páně“
Jak se lze dočíst v Novém zákoně, Pán Ježíš Kristus kráčel čtyřicátý den po svém Vzkříšení s apoštoly, až dosáhl vrcholu Olivové hory, tam jim požehnal a před jejich zraky se vznesl na nebe.
„A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ (Sk 1,10-11)
„Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha.“ (Lk 24,50-53)
Na posledním místě, kam Jeho svaté nohy vkročily, zůstaly na kameni dvě stopy, a to je považováno za velký zázrak. Toto místo bylo křesťanům dobře známé, a když svatá Helena přišla do Svaté země, postavila v roce 327 po Kr. přesně na místě Nanebevstoupení Páně velkolepý chrám. Později, v roce 614 po Kr., došlo k vpádu Peršanů, kdy byly zničeny téměř všechny chrámy vč. tohoto Chrámu Nanebevstoupení. O 22 let později, v roce 636 po Kr., než stihl Jeruzalémský patriarchát znovu postavit zničené chrámy, přišli muslimové a toto místo přešlo do jejich vlastnictví. Po několika staletích byla na místě Nanebevstoupení postavena mešita, která sloužila jen několik let. Poté muslimové přestali místo využívat jako mešitu, zpřístupnili ho poutníkům za určitý poplatek a od té doby mohli již křesťané volně navštěvovat skutečné místo Nanebevstoupení Páně.
Autentické místo, odkud Pán Ježíš Kristus vstoupil na nebe
Napravo od cesty je Chrám Nanebevstoupení a nalevo je přesné místo, odkud Pán vstoupil na nebe. V objektu, který byl kdysi mešitou, je na jednom z kamenů vidět otisk jedné z Kristových nohou. Další kus tohoto kamene je v chrámu svaté Thekly v Jeruzalémském patriarchátu.
Historie řeckého pravoslavného kláštera Nanebevstoupení Páně
Vzhledem k tomu, že se místo, odkud vstoupil Pán Ježíš Kristus na nebe, stalo přístupným křesťanským poutníkům, rozhodl se Jeruzalémský patriarchát koupit nemovitost v této oblasti, aby v blízkosti místa Nanebevstoupení postavil nový pravoslavný chrám.
Ve skutečnosti v roce 1845 patriarcha Kyrillos koupil pozemek o rozloze 12 akrů přímo naproti místu Nanebevstoupení Páně. O několik let později, na začátku 20. století, poslal patriarchát na toto místo archimandritu Markose, který požádal Turky (kteří byli v té době vládci Svaté země) o povolení postavit zde chrám. Turci mu k tomuto ke všeobecné lítosti své povolení neposkytli… Jediné, co mu však dovolili, bylo postavit dům k bydlení.
V roce 1987 poslal patriarcha Diodoros na stejné místo archimandritu Joakima, aby se zde pokusil postavit chrám a klášter. Když místo převzal, žádal za tím účelem o povolení od izraelského pozemkového úřadu, ale marně. Pak se rozhodl, že začne shromažďovat peníze od poutníků ke stavbě chrámu a znovu se pokusí stavební povolení získat…
Otec archim. Joakim (Strongilos) splnil Boží příkaz,
ale stálo ho to později život!
Na následujících řádcích vám budeme vyprávět příběh o hrdinském díle otce Joakima a jeho odvážné matky Anastasie. V roce 2020 uplynulo 25 let od smrti mučednice Anastasie a 11 let od smrti otce Joakima.
Matka otce Joakima
Matka otce Joakima (Anastasia Panagopoulou-Strongylou) se narodila v roce 1912 v Řecku a dožila se 73 let, když v roce 1995 přijala mučednickou korunu ve Svaté zemi v Jeruzalémě. Anastasia měla hlubokou víru a byla to zbožná a vzdělaná žena (podle některých zdrojů byla Anastasia učitelkou fyzikálních a matematických věd). Nejprve žila na ostrově Chios v Egejském moři, kde byla mezi svými spoluobčany velmi ctěna.
Otec Joakim říkával:
„Moje matka byla starostkou Vrontados na Chiu a rovněž ředitelkou střední školy. A po většinu let byla učitelkou fyziky na Libanosově střední škole pro dívky na Chiu.“
„Když mi bylo asi sedm let, měl jsem dětský sen. Viděl jsem, že jsem opustil Chios, přišel do Jeruzaléma a vystoupil jsem na Olivovou horu. Na Olivové hoře byl mladý kněz. Podle tohoto snu to byl sám Kristus. A on mi řekl: ,Odtud jsem vstoupil na nebesa, a sem zase sestoupím. Toto místo teď není moje, a proto mi ho připrav.ʼ Moje matka to od té doby věděla…, a proto mi řekla:
„To znamená smrt, protože to místo není Jeho, a ty půjdeš, abys mu Ho připravil. Žádám Boha jen o jednu věc: Nejdřív mě jako matku a potom tebe. Když onemocním nejdřív já a pak ty, pak je všechno v pořádku.“
Zesnulý otec archim. Joakim z Chiu, strážce chrámu na Olivové hoře z Bratrstva Božího hrobu, drží kříž, který našel při hloubení základů pro stavbu chrámu
A otec Joakim pokračoval:
„Plynuly roky a tento sen ve mně stále působil a vedl mě ke kněžství. Nemohl jsem se od toho odtrhnout. A když jsem na toto místo (do Svaté země) přišel, nepočítal jsem s žádným nebezpečím, dokonce ani se smrtí. Teď s ním také nepočítám…“
Slova matky otce Joakima však byla prorocká, neboť tak se i stalo. Vše se naplnilo!
Malý Joakim vyrostl, absolvoval vojenskou službu, vystudoval univerzitu v Athénách, kde studoval teologii a práva, přijal mnišský postřih a stal se knězem.
V roce 1984, o Velikonocích, otec Joakim ve věku 34 let konečně přijel do Jeruzaléma spolu se svou matkou Anastasií. Brzy byl přijat do Bratrstva Svatého hrobu a poté se stal vyučujícím na Patriarchální škole na Siónu. Nějakou dobu působil také v Getsemanech, u hrobu Přesvaté Bohorodice.
Původní pozemek na Olivetské hoře, kde stával chrám zbudovaný otcem Joakimem…
Jednou si k sobě otce Joakima pozval jeruzalémský patriarcha Diodoros (on byl také z Chiu)…
Otec Joakim vypráví o této události takto:
„Patriarcha postupně žádal tehdejší duchovní patriarchátu, aby přišli na toto místo, aby sem alespoň někdo přišel… Ale neměli v sobě nic, co by je motivovalo, neučinili žádné rozhodnutí přijít sem, na toto místo (na Olivovou horu). Nakonec se obrátil na mě.“
„Říká mi: ,Pošlu tě na Olivovou horu, dám ti místo Nanebevstoupení, vložíš do něj své osobní úspory, cokoli, co máš v tuto chvíli jako duchovní, i z rodinného majetku, pokud něco máš a můžeš tím disponovat… To bude ale tvůj kvásek, protože poutníci a křesťané k tomu nezůstanou lhostejní, také ti pak přispějí, jak jen budou moci. A tak znovu získáme místo Nanebevstoupení a stane se opět místem uctívání Bohaʽ. „A tak jsem začal od nuly.“
V roce 1987, 3 roky po příchodu do Izraele, požehnal patriarcha otci Joakimovi, aby vybudoval klášter na Olivové hoře. To, co bylo dítěti zjeveno před 30 lety, se splnilo! Otec Joakim dlouho před lidmi skrýval toto své zjevení, které mu dal Pán, a čekal na vhodný čas. To poukazuje na obdivuhodné vlastnosti jeho duše: skromnost a pokoru.
Od té doby byl celý život otce Joakima zasvěcen plnění Kristova příkazu!
Bylo to velmi obtížné, ba dokonce nebezpečné poslání. Otec Joakim se velmi rychle ujal svého úkolu a pocítil plnou tíhu této služby. V té době byl oplocený pozemek Jeruzalémského patriarchátu na Olivové hoře téměř opuštěný, se zarostlými stromy bez ladu a skladu.
Nutno říci, že v té době nepřijíždělo do Svaté země mnoho poutníků, natož do této oblasti. Oba dva (otec Joakim i jeho matka) žili bídně, téměř výhradně z matčina důchodu.
V krátkém rozhovoru z roku 1992 matka otce Joakima řekla:
„Kněz (o. Joakim) shromažďuje, co mu zůstane, a dává to Církvi. Má sen postavit zde chrám. Dělá pro tento účel všechno.“
Starobylé ikony svátků Vzkříšení (vpravo) a Nanebevstoupení (vlevo)
Jeruzalémského patriarchátu
Otec Joakim i jeho matka se snažili ušetřit na všem, jen aby stavba chrámu mohla pokračovat. Anastasia podle očitých svědků kupovala od Arabů zkaženou zeleninu a vařila ji. Po nějaké době jim začali nosit jídlo z patriarchátu. Později se i poutníci, když poznali otce Joakima, snažili toto požehnané místo častěji navštěvovat. Takže věci se staly o něco snazšími: „Chtěla jsem vidět svého syna s rodinou a s dětmi, ale pokud ho toto jeho poslání uspokojuje a chce to z celého srdce, nemám námitek.“
Otec Joakim vynaložil obrovské úsilí: vyčistil oblast kláštera a objevil jeskyni, kterou podle místní tradice navštívil Spasitel se svými učedníky. Našel hroby starých mnichů, kteří zde byli zabiti, a na počest těchto neznámých mučedníků postavil malou kapli a na těchto starobylých hrobech zapálil olejové lampády. Nakonec otec Joakim vybudoval v prostoru klášterního pozemku nádhernou zahradu s granátovými jablky, pistáciemi, mandloněmi, olivami, okrasnými keři, palmami a květinami. A to nejdůležitější: začal také s výstavbou chrámu!
Pán Ježíš Kristus osvítil otce Joakima, aby nejprve postavil spodní chrám jako rezervu, „pro případ, že by byl zbořen horní chrám“. Bylo to tedy učiněno prorocky, protože kdyby tento chrám neexistoval, možná by dnes neexistoval ani klášter… Po dokončení stavby dolního chrámu zde začal otec Joakim, vůbec poprvé v historii tohoto řeckého místa Nanebevstoupení, sloužit svatou liturgii.
Během předposledního roku svého života na zemi (v roce 2008) otec Joakim přiznal:
„Když jde nějaký pravoslavný jeromonach na místo, a to místo obývají muslimové, a chce zde postavit chrám, tj. na místě, kde nežije žádný křesťan, chápete, co ho asi čeká… Ale s Boží mocí a trpělivostí jsme tuto fázi překonali.“
Ve skutečnosti otci Joakimovi mnohokrát vyhrožovali, několikrát ho i zbili, vydírali, často z něj vymáhali peníze, zapalovali chrám, okrádali ho a dělali mu mnoho dalších zlých věcí.
Tato oválná ikona Krista Vševládce (řec. Pantokratora), která byla umístěna za svatým prestolem nyní již zbořeného velkého chrámu, se sama od sebe pohnula ze svého místa a zastavila se v těsné blízkosti před buldozerem…
Zničení nadzemního chrámu
Na základech spodního chrámu začal otec Joakim stavět také ten nadzemní, který měl být kopií slavného „Néa Moní“ (Nového kláštera) na Chiu z 11. století. Sám zhotovil malý model tohoto chrámu, který je dodnes v klášteře k vidění.
Stavba chrámu byla navíc obtížná kvůli postoji izraelských úřadů. Otec Joakim je neustále žádal o povolení ke stavbě. Šlo o to, že v historickém centru Jeruzaléma lze pouze renovovat staré budovy a je zakázáno stavět nové, takže na novou výstavbu je potřeba zvláštního povolení. Zástupci úřadů na jedné straně povolení slíbili, na straně druhé ho nevydali oficiálně. Otec Joakim byl všemožně „popotahován“ po úřadech a často i ponižován. Až jednou nakonec příslušné izraelské úřady povolení ke stavbě chrámu vydaly, ale pouze ústně. Slíbily však, že později k tomu poskytnou i příslušné dokumenty. Otci Joakimovi bylo řečeno, že proto, že se jedná o Církev, tak s tím něco později udělají a dořeší to…
Nyní se šíří nepravdivé informace o tom, že údajně otec Joakim bez povolení a z vlastní vůle začal stavět chrám, a pak kvůli tomu jakoby právem trpěl… Ale to je lež. Existuje ujištění od samotného otce Joakima, který k tomu tématu natočil i video záznam.
Otec Joakim důvěřoval izraelským úřadům, a proto začal se stavbou. V roce 1992 byl téměř kompletně dostavěn betonový základ chrámu. A právě tehdy se úřady náhle rozhodly chrám zbořit.
V červenci roku 1992, když otec Joakim nebyl přítomen v klášteře, vstoupili na pozemek izraelští vojáci s policií a pomocí buldozerů začali chrám bourat. Horní chrám byl zcela zničen. Když ale začali bourat dolní, suterénní chrám, stal se zázrak…
V okamžiku, kdy železné rameno buldozeru začalo narážet na střechu chrámu, před buldozerem se náhle objevila ikona Krista Spasitele a stroj se náhle porouchal. Křehký dřevěný obraz se zdál být odolnější než kov! Bourací práce musely být zastaveny…, neboť buldozer nebylo možné nijak opravit. Oba buldozery tedy odjely a už se nevrátily. Tak se podařilo zázračně zachránit suterén určený pro místo spodního chrámu. To se stalo v červenci roku 1992.
Archimandrita Joakim proti demolici velkého chrámu důrazně protestoval a od té chvíle začal využívat jako chrám právě ono sklepení, které bylo zachráněno Božím zásahem.
Jedna z nových ikon mučednice Anastasie Strogilou, ctěné matky otce archim. Joakima
Jedna z nových ikon mučednice Anastasie Strogilou, ctěné matky otce archim. Joakima
Fotografie ikony novomučednice Anastasie z podzemního chrámu na Olivové hoře,
kterou při své pouti přímo na místě pořídil o. Marek Malík
Osudná noc
V roce 1995, tři roky po demolici kostela, se někdo pokusil otce Joakima zabít. Zachránil ho nicméně jeden kolemjdoucí ruský poutník. Matka otce Joakima však v onu osudnou noc přijala mučednickou smrt, neboť se jako první ocitla na cestě, kudy procházeli zločinci. A tak se naplnila její modlitba k Pánu.
Otec Joakim vyprávěl o této události takto:
„Útok se stal 20. července roku 1995. Zrovna zapadalo slunce. Bylo pozdní odpoledne. Nebyla tma, ale už se stmívalo. Obvykle v takovou dobu jsem vždy přicházel do chrámu zapálit svíce. Moje maminka mi předtím uvařila poslední kávu, podala mi poslední sklenici vody… A jak jsem přišel zapálit svíčky, za malou chvíli sešla do chrámu i ona.“
Matka otce Joakima mu jednou řekla:
„Je krásné, že v našem náboženství věříme, že Kristus byl vzat do nebe právě zde. A že před tebou žádný kněz nevkročil ještě na toto místo, všechna ta staletí, celou tu minulost. A že jsi první kněz, který po Kristu vstoupil na toto místo, aby zde vybudoval chrám. Já nyní odcházím šťastná.“
Po 10 minutách otec Joakim opustil chrám a zamířil domů. Najednou na něj zaútočili dva neznámí násilníci v černém oblečení a s kapucemi. Obličeje měli úplně zakryté, zůstaly jen otvory pro oči.
Tito násilníci napadli otce Joakima s cílem zabít ho, ale on se dokázal bránit. Surově ho kopali a bili… V tu chvíli se na pozemku kláštera objevil ruský poutník Vladimír, který slyšel zvenčí hlasy. Ihned zahnal oba zločince a zachránil otce Joakima. Vladimír byl ikonopiscem v Petrohradě. Byl právě na pouti po svatých místech v Jeruzalémě. Později se Vladimír stal mnichem a nyní vede duchovní zápas na Svaté Hoře Athos, kde přijal mnišské jméno „Barsanúfios“.
Otec Joakim, který byl zázračně zachráněn, ač byl vážně zraněn, pohmožděn a krvácel, vstal a zamířil domů. Doufal, že tam na něj bude čekat jeho matka. Cestou ale našel matku ležet na zemi. Měla svázané ruce a ústa a několikrát také krk. Jeho matka Anastasia už byla mrtvá a její vrazi nebyli nikdy nalezeni.
Mučednice Anastasia z Olivové hory
O hrdinské Anastasii, matce archim. Joakima, musíme říci ještě něco důležitého. Ona jako nová „žena myronosice“ následovala svého syna v jeho apoštolském poslání do Svaté země. Je známo, že jednou četla život jedné svaté ženy, který ji dojal natolik, že se s tím svěřila svému synovi: „Byla bych šťastná, kdyby mě Pán učinil hodnou znát příchod mé smrti.“ A Spasitel její přání splnil…
Tři roky po její smrti byly s požehnáním patriarchy Diodora její ostatky vyzdviženy ze země, přičemž tělo mučednice Anastasie bylo neporušené (netlené) a vydávalo libou vůni. Znovu ji tehdy pohřbili a po sedmi letech, při druhém vyzdvižení jejích ostatků, našli její tělo opět neporušené. Pouze prsty na pravé ruce byly ohnuty ve tvaru znamení kříže.
Podle staré byzantské tradice začal otec Joakim uctívat svou matku jako Kristovu mučednici hned po její smrti a od té doby byla svatořečena ve sboru místních svatých na ostrově Chios. Neporušené ostatky Anastasie z Olivové hory jsou ve speciálním oltáři přiléhajícím k dolnímu chrámu.
Pohled na Jeruzalém z Olivové hory
Otec Joakim se o své zesnulé matce vyjádřil následovně:
„Nepochybně je mučednicí. Bylo to pro mě bolestnější a krutější, než kdybych za to sám zaplatil svou vlastní smrtí. Smrt mé matky je pro mě dvojí smrt.“
Otec Joakim připravil vedle chrámu zvláštní místo, kam uložil ostatky své matky do skleněné schrány. Její ostatky byly přístupné a schrána vždy otevřená. Její ostatky měly sytě medovou barvu a někdy z nich hojně vytékalo myro, takže otec Joakim ukládal myro do bavlny a dával ji těm, kteří o ni požádali. Ale nyní jsou bohužel její netlené ostatky opět uloženy v zemi.
Ještě za života dostával otec Joakim dopisy se svědectvími o zjeveních mučednice Anastasie a její pomoci lidem. Známý je případ, kdy se objevila se známkami ran na obličeji. Tehdy řekla, že její krev byla prolita kvůli (zbudování) chrámu.
Lidé cítí svatost nové mučednice Anastasie. Ruští poutníci přinesli otci Joakimovi ikonu jeho matky. Také řečtí ikonopisci napsali ikonu novomučednice z Olivové hory. Otec Joakim měl z toho obrovskou radost, a proto byly tyto ikony vystaveny v chrámu ke všeobecnému poklonění.
Freska mučednice Anastasie Strogilou v Chrámu Nejsvětější Trojice
v ruské vesnici Goretovo…
Slavnostní výročí zesnutí
Dne 27. května 2009, 14 let po smrti jeho matky, se život otce Joakima náhle zastavil. Jeho láskyplné a lidumilné srdce přestalo bít v předvečer svátku Nanebevstoupení Páně. Bylo mu pouhých 59 let. Otec Joakim poté, co vykonal ve svém vlastním klášteře Nanebevstoupení Páně na Olivové hoře slavnostní svatou bohoslužbu, odešel k Pánu.
Otec Joakim byl pohřben do hrobu se svou milovanou matkou-mučednicí. Jako v letech pozemského života byla matka a syn spolu, tak je tomu i ve věčném životě. Pravoslavní křesťané díky tomu naznali, že otec archim. Joakim patří k Božím vyvoleným lidem.
Dnešní podoba kláštera Nanebevstoupení, který zbudoval o. Joakim
Ihned po smrti otce Joakima poslal patriarcha Theofilos III. do kláštera Nanebevstoupení na Olivovou horu mnicha Achillea. Vytvořil zde malé bratrstvo ze zástupců různých pravoslavných zemí. Dolní chrám, který vybudoval ještě otec Joakim, je nyní v provozu. Každý den se zde koná ranní a večerní mnišské pravidlo a ve čtvrtek také božská liturgie. Na místě zbořeného kostela se nyní buduje nový chrám. Na místě mučednictví matky Anastasie je dodnes zachován venkovní svatý oltář, který zde umístil ještě otec Joakim.
Blahé paměti otec Joakim ozdobil nádvoří kláštera nádhernými zářivými mozaikami, z nichž je zachována ta, která zobrazuje Přesvatou Bohorodici „Odigitrii“. Krásnou zahradu vytvořenou ještě otcem Joakimem a některé jeho stavby se bohužel nepodařilo zachránit. Jezírko, kde otec Joakim křtil lidi, bylo zničeno… Podle svědectví se do baptisteria tajně přicházeli pokřtít jak muslimové, tak židé. A toto tajemství otec Joakim velmi pečlivě skrýval až do konce svého života.
Vladyka Theofanis z Jeruzalémského patriarchátu vede letošní procesí na Olivovou horu
Letošní oslavy svátku Nanebevstoupení Páně na Olivové hoře, při nichž sloužili duchovní Jeruzalémského patriarchátu se zástupci místních pravoslavných církví
Nyní klášter navštěvují poutníci z různých zemí světa. Místní sestry jsou ochotny poskytnout prohlídku každému poutníkovi, který překročí práh kláštera, a to v různých jazycích: řečtině, ruštině, angličtině, srbštině anebo rumunštině.
Věrný lid s prostým čistým srdcem cítí svatost mučednice Anastasie i otce Joakima. Na žádost zbožných věřících byly sebrány tyto „Vzpomínky“ na otce archim. Joakima a jeho matku Anastasii, tyto slavné askety naší pravoslavné víry… Je naší povinností ctít jejich památku a mluvit o jejich odkazu, aby se o těchto podivuhodných lidech dozvědělo co nejvíce věřících. Jsou dědictvím celého Pravoslaví naší doby.
Otec Joakim měl čisté srdce naplněné božskou láskou. Z tohoto srdce rozdával hojnou radost duším všech lidí. Nechť oblíbený pozdrav otce archim. Joakima – „Šťastné vzkříšení! Šťastné Nanebevstoupení!“ s radostí osvětlí i naši vlastní cestu ke Kristu.
Otče Joakime a mučednice Anastasie z Olivové hory, přimlouvejte se u Boha za nás!
připravil, přeložil a upravil Michal Dvořáček
Evangelium podle sv. Jana Teologa
(Jn 14,27-28; 15,4-7)
„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám.
Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! Slyšeli jste, že jsem vám řekl:
Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat,
že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já…
Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně.
Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm,
ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne;
pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete,
a stane se vám.“
Nově vybudovaný chrám a klášter Nanebevstoupení na místě původního, rozbořeného…
Zdroje a užitečné odkazy:
https://www.ekklisiaonline.gr/eipan/i-martyras-anastasia-tou-orous-ton-eleon-ke-o-p-ioakim/
