Úryvky z knihy „Člověk proti Bohu“
Jeromonach Serafím (Rose)
Cesta ke spáse v současném světě
V našem současném životě, ve skutečnosti, která nás obklopuje, není nic takového, co by mohlo probudit a podnítit Kristovy věrné, tedy něco podobné tomu, co se dělo v dávných dobách: tj. obrácení k víře celých národů, rozkvět mnišství, horlivost ke svatému Pravoslaví. Naopak kolem sebe vidíme to, z čeho je možné upadat na duchu a vzdát se. Někdo se může ptát, proč dnes není tolik velikých svatých, podobných dávným svatým? Historicky to je pochopitelné. Byla epocha apoštolská, byla doba, kdy celé národy ještě neznali pravou víru a apoštolové byli vysíláni, aby k ní všechny obraceli.
V dnešní době už prakticky celý svět o Kristu slyšel a na zemi zůstalo jen velmi málo oněch absolutně pohanských národů, kam by ještě nedostihlo Slovo Boží. Přichází k nám zvěsti o šíření pravoslaví kmenům Východní a Střední Afriky. Avšak ve většině oblastí zeměkoule jsou lidé duchovně i mravně zesláblí a rozvrácení. Oni kdysi a někde slyšeli o křesťanství a nyní ho už mají dost, omrzelo se jim a jsou z něho již unaveni. Je velmi těžké se při pohledu na to všechno dnes ještě nadchnout. Avšak tu a tam se přece jen objevují nepočetní nově obrácení, kteří v křesťanství vidí něco svěžího, něco zcela odlišného od onoho běžného mínění o něm. Z pohledu Pravoslaví je však na dnešním světě celkově jen málo, jen velmi málo něčeho vskutku inspirativního.
Nové možnosti
My v naší době můžeme očekávat mnoho podivuhodného. Proto není třeba, abychom v sobě utvářeli názor a přesvědčení, že vše už beznadějně uvízlo, nikdo nehledá pravdu a vše jde do záhuby… To je jen přesvědčení a takovéto přesvědčení je prvním stádiem prelesti – tj. duchovního sebeklamu. Nesmíme být svázání těmito a jim podobnými přesvědčeními a soudy. Naopak, je třeba hledět na vše svěžím pohledem, to jest zrakem duchovního života. Otec Nikolaj Deputatov¹, který velmi miloval svaté Otce, četl jejich tvorbu, podtrhával a dělal si z ní výpisky, jednou řekl: Když mám špatnou náladu, když začnu klesat na duchu, otevřu si jeden ze svých zápisníků a čtu, čtu cokoliv, co mě kdysi nadchlo a zaujalo, a ono mě to opět nadchne a povzbudí, protože moje vlastní duše tím byla kdysi povznesena. A přesně díky tomu vím, že mě něco před tím dávno duchovně posilnilo, a to samé se může stát i dnes. Takže vzniká něco jako mechanismus povznesení ducha: otevřít a pročíst si to, co mělo podobný účinek i dříve.
Když proto obracíme naše vnímání na kohokoliv z Otců, neměli bychom si myslet: Aha, to vše se stalo kdysi dávno, tehdy to bylo inspirativní, avšak dnes, jaký by to mohlo mít užitek? Naopak v tvorbě Otců je třeba spatřovat činnost a působení křesťanů naší doby, působení duší, které hoří horlivostí a láskou k Bohu. Tito křesťané již odešli do země, jejímiž občany se jednou staneme i my, jestliže neztratíme sílu naší horlivosti. My všichni náležíme k jedné národnosti – k pravoslavné křesťanské rase. Životy svatých Otců musejí být pro nás jevem blízkým, aktuálním, něčím, co se nás týká, co se k nám vztahuje teď a nyní. To, co nás v tom povzbuzuje, to je přesně to, co existuje pro naši inspiraci, aby nám to bylo ku prospěchu. A jak velké to přinese plody, to závisí od toho, nakolik milujeme Boha a jaké nám On dá možnosti. Toto povzbuzení je svobodným darem od Boha.
Máte u sebe sešit s výpisky ze Svatého Písma, ze svatých Otců? Máte záložku v knize s poučením svatých Otců, kterou čtete, kterou otevíráte v těžkých chvílích? Jestliže tomu tak není, začněte s tím ještě dnes. Je to velmi důležité!
Jeromonach Serafím (Rose)
Poznámky pod čarou:
¹ Protojerej Nikolaj Deputatov (1896 – 1982) se narodil 5. prosince roku 1896 ve městě Volsk, v Saratovské gubernii. Zakončil Saratovské reálné gymnázium a vojenskou školu ve městě Gori (Gruzie). Byl účastníkem 1. světové i Občanské války. Emigroval ze Sedmiříčí (kazašsky Жетісу) – jde o oblast ve Střední Asii -, do čínského Turkestánu. Od roku 1922 pracoval a učil se v Charbinu. V roce 1939 zakončil Teologickou fakultu Institutu sv. Vladimíra. Poté přijal kněžství. V roce 1949 byl ustanoven představeným chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice v Charbinu. V roce 1957 přicestoval do Austrálie. Od roku 1962 byl představeným pravoslavného chrámu v Brisbane. V roce 1964 se jako protojerej stává arciděkanem církevních obcí Australsko-novozélandské eparchie Ruské pravoslavné církve v zahraničí ve státě Queensland. Byl spolupracovníkem církevních časopisů a novin: Chléb Nebeský (Charbin), ročenek Charbinské teologické fakulty, Církevní Slovo v Sydney a Pravoslavná Rus ve Svatotrojickém monastýru v Jordanville v USA.
připravil o. Marek Malík
Pramen:
Kapitoly s názvem „Cesta ke spáse v současném světě“ a „Nové možnosti“
z knihy jeromonacha Serafíma (Roseho): „Člověk proti Bohu“
(kap. „Cesta ke spáse v současném světě„)
