„Kristus jako člověk“
(+) Vladyka Kallistos (Ware),
metropolita dioklijský
(11.9.1934 – 24.8.2022)
„Protože člověk nemohl přijít k Bohu, Bůh přišel k člověku a ztotožnil se s člověkem tím nejpřímějším způsobem. Věčné Slovo a Syn Boží, druhá Osoba Nejsvětější Trojice, se stal skutečným člověkem, jedním z nás. Úplně se podílí na všem, co nás utváří, a tak nám umožňuje účastnit se toho, co utváří Jeho, tj. účastnit se Jeho božského života a Jeho slávy. On se stal tím, čím jsme my, aby nás mohl učinit tím, čím je On.
Bůh se spojuje se svým stvořením těsněji než jakékoli jiné možné spojení, protože se sám stává tím, co stvořil. Bůh jako člověk naplňuje zprostředkovatelské dílo, které člověk při svém pádu odmítl. Ježíš, náš Spasitel, překlenuje propast mezi Bohem a člověkem, protože je Bohem i člověkem (tj. Bohočlověkem). Jak říkáme v jednom z pravoslavných štědrovečerních hymnů: „Nebe a země se dnes sjednotily skrze narození Kristovo. Dnes se na zemi zjevil Bůh a člověk vystoupil na nebe.“
Vtělení je tedy nejvyšším Božím skutkem, který nás má vykoupit a znovu propojit naše obecenství s Ním. Má to větší význam než zpětvzetí pádu nebo obnovení člověka do jeho původního stavu v nebi. Když se Bůh stává člověkem, znamená to začátek v podstatě nové etapy v dějinách lidstva, a nikoli pouze návrat do minulosti. Vtělení pozvedá člověka na novou úroveň, poslední stav je vyšší než první. Pouze v Ježíši Kristu vidíme odhalený veškerý potenciál naší lidské přirozenosti. Dokud se (Ježíš Kristus) nenarodil, pravý význam naší osobnosti nám zůstával skrytý. Narození Krista, jak říká svatý Basil Veliký, je „narozením celého lidského rodu“.
Kristus je první dokonalý člověk – dokonalý, tedy nejen dynamicky, jako byl Adam ve své nevinnosti před pádem, ale ve smyslu plně realizované „podoby“. Vtělení tedy není jen cestou k odstranění následků dědičného hříchu, ale je základním stupněm na cestě člověka od božského obrazu k božské podobě. Takže pravý důvod Vtělení se nenachází v lidské hříšnosti, ale v jeho padlé přirozenosti, v jeho existenci, která byla učiněna podle božského obrazu a je schopna se sjednotit s Bohem.
Jak řekl Kristus při Tajemné večeři: „A já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jakož i my jedno jsme.“ (Jn 17, 22-23) Kristus nám umožňuje účastnit se Otcovy božské slávy. Je to spojovací článek a styčný bod. Protože je člověk, je jedno s námi, a protože je i Bůh, je jedno s Otcem. Tak skrze Něho a v Něm jsme jedno s Bohem a sláva Otce se stává naší slávou.
Vtělení Boha připravuje cestu pro zbožštění člověka. Být zbožštěn znamená, vyjádřeno jasněji, být „učiněn Kristem“. Božská podoba, kterou jsme povoláni dosáhnout, je podoba Krista. Skrze Ježíše, který je Bohočlověk, se my lidé „stáváme bohy“, jsme zbožštěni, stáváme se „účastníky božské přirozenosti“ (srov. 2 Pt 1,4). Kristus, který je přirozeností Boží Syn, vzal na sebe naši lidskou přirozenost a z milosti nás učinil syny Božími. V něm jsme „osvojeni“ (přijati za vlastní) Bohem Otcem a stáváme se syny v Jeho Synu.
Kristus má podíl na naší smrti a my máme podíl na Jeho životě. Jedině On nás může zachránit, protože zakouší zevnitř, jako jeden z nás, vše, čím vnitřně trpíme my, když žijeme v hříšném světě. Sestup Boha umožňuje vzestup člověka.“
připravil Michal Dvořáček
Zdroje:
Další užitečné odkazy:
