„Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.“ (L 14,27)
Jednou nějaký mladík řekl místnímu knězi:
– Otče, já už do chrámu nepřijdu.
Kněz se ho zeptal, jaký má k tomu důvod.
Mladík mu odpověděl:
– Tady vidím, jak jedna žena klábosí s druhou, ta vedle mě usnula, další zase nečte správně a zpěváci se občas mezi sebou dohadují. Během bohoslužby se zase nějaký člověk zabývá svým mobilem, nemluvě o sobeckém chování některých věřících při jejich odchodu z chrámu…
Na to mu kněz odpověděl:
– Máš pravdu. Ale než definitivně opustíš chrám (a naše obecenství), udělej mi laskavost. Vezmi tuto olejovou nádobu (lampádu) a třikrát s ní obejdi vnitřní prostor chrámu, aniž bys rozlil jedinou kapku oleje. A pak můžeš odejít.
– Pouze to?
– Dobře, řekl mladík.
Pak tento mladý muž třikrát obešel s nádobou naplněnou po okraj olejem místní chrám, jak ho kněz požádal.
Když skončil, řekl knězi:
– Otče, už jsem to učinil.
Kněz se ho zeptal:
– A řekni, když jsi obcházel chrám (kolem zde stojících věřících), všiml sis, že někdo někoho pomlouvá?
– Ne.
– A viděl jsi někoho hrát si s mobilem?
– Také ne.
– A víš proč? Protože jsi se soustředil na tu olejovou lampádu, aby se z ní olej nikam nerozlil. A tak je to i v našem životě.
Když je naše srdce zaměřeno na Krista, nemáme čas pozorovat chyby druhých.
Ti, kdo opouštějí Církev kvůli svým spoluhříšníkům, do ní jistě nevstoupili pro Krista.
Každý z nás nese svůj kříž…
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil Michal Dvořáček
