Jednou v neděli sloužil svatý Spyridon (Trimithuntský) sám. Všichni přítommní věřící pěli společně. Po čtení evangelia začal zpívat nespočet andělských hlasů. Všichni věřící byli udiveni a umlkli. Jak z překvapení, tak z obdivu, z úcty, ale i z bázně. A když svatý Spyridon řekl lidem „Pokoj všem“, andělé a archandělé, Serafíni a Cherubíni, Trůnové, Panstva, Mocnosti a Síly…, všechny nebeské síly odpověděly jedním hlasem: „I duchu tvému“. A všichni přítomní věřící křesťané v tu nezapomenutelnou neděli prožili nebeskou bohoslužbu Vítězné Církve, která se spojila s Církví pozemskou – zápasící. Jedna Církev s jedním pastýřem, Kristem.
To, co jsme výše popsali, prožil také Papa-Tichon, svatohorský asketa a ruský mnich, při zpěvu Cherubínského hymnu. Už jsme o tom jednou hovořili. Andělé se ho zmocnili a přenesli ho na nebesa, kde zůstal po dobu půl hodiny. A tam nahoře prožíval nebeskou bohoslužbu Božího království. Když znovu procitl, stále ještě oslněn velkolepostí Boží slávy, šeptal: „Ach, ach, Ráj. Ach, Cherubíni, Serafíni, Boží blahodať. Boží sláva, Boží bohatství, anděl mě vynáší, anděl mě snáší. Jaké bohatství, jaká velkolepost Boží.“
Papa-Tichon je jedním z nedávných ctihodných světců, asketů Svatohorců, který zemřel smrtí podobnou mnoha svatým v roce 1968.
A nepřihodilo se něco podobného také svatému Nektáriovi Eginskému, který byl při Cherubínské písni a při posvěcení svatých Darů doslova ponořen do nevečerního, nad světlo jasnějšího a nestvořeného Světla za zpěvu andělských chorálů?
A co otec Georgios Karslidis? Ten, když ještě žil, ve svém klášteru v okolí řecké Dramy, sloužil bohoslužby společně s anděly a archanděly.
Liturgičtí duchové byli často viděni, jak okuřují (Prestol) při Velkém vchodu při bohoslužbě, kterou konali zbožní kněží. A jindy byli spatřeni, jak se shromáždili na svatém Ambonu při službě svaté liturgie. Existuje přirozeně velké svědectví o mnoha podobných společně sloužených bohoslužeb s anděly a archanděly na Svaté Hoře Athos.
