Věnováno „každému, kdo hledá pravdu“
o Duchu Svatém
(svatý Nikolaj Velimirović)
„Církev učí, že je Duch Svatý, který je „Bůh z Boha“, „Sladký ze Sladkosti“, „Nesmrtelný z Nesmrtelnosti“, „Světlo ze Světla“, „Život ze Života“…
Vy byste však chtěli, aby lidé žili podle ducha doby. Ale duch doby je duch, který se mění, je jako vanoucí vítr. S tím rozdílem, že obyčejný vítr vyvrací a ničí stromy, zatímco vítr ducha doby vyvrací a ničí lidské duše. Kdyby se lidé řídili pouze duchem doby, byli by zase tam, kde začali, jak říká jedna kovářská anekdota.
Poslechněme si ji:
Kovář poslal svého syna do světa, aby hledal nějakou lepší a jednodušší práci, než je být kovářem, aby dokázala uživit jeho syna, až zestárne, a také jeho samotného, neboť kovář už také zestárnul. Před rozloučením pak řekl kovář svému synovi: „Dodržuj jedno základní pravidlo doporučené cestovateli: ,Spoutej se s větrem!´“
Syn otce poslechl, vydal se na cestu do světa a šel vždy po směru větru, až se jednoho dne ocitl opět před otcovou kovárnou. Otec se divil, ale syn mu říká: „Nediv se, tvoje rada mě sed dovedla! Pozorně jsem poslouchal, jak vítr fouká, a já se s ním spojil, jak jsi mi řekl!“ Zklamaný kovář říká svému synovi: „Zůstaň tady a od nynějška se se mnou spoj, jako jsem se já spojil se svými rodiči.“
Vězte, že tak je to i s duchy nebo větry doby. Národy Evropy se bez námahy poddávají těmto větrům a vracejí se k bezbožnosti, z níž vyšly před tím, než poznaly křesťanské osvícení. Dokud věděly o Božím Duchu Svatém a hledaly Ho a přijímaly Ho jako jedinečného, šly stále vpřed. Ale od té doby, co se začaly zběhle připojovat k duchu doby, vracely se zpět.
Kristus řekl: „Když pak přijde Utěšitel, kteréhož já pošli vám od Otce, Duch pravdy, kterýž od Otce pochází, tenť svědectví vydávati bude o mně.“ (Jn 15, 26) Duch Boží, tedy Duch, který utěšuje, Duch, který dává pokoj… Protože pokud tento Duch nepřináší pokoj, ale úzkost a hořkost, pak není od Boha.
Duch Boží je ten Duch, kterého Kristus posílá. Ducha Božího tedy nemůže seslat žádný nepřítel Boha, žádný démon nebo ateista, ani temný člověk. Ale Ducha Božího nám může poslat pouze Přítel, Příbuzný, Ten, kdo nás miluje. A tím je Kristus.
Duch Boží je Duch pravdy, který vychází z Otce. Tento Duch, to jest Duch Otce, je také Duch Syna, tj. rodičovsky milující, a proto něžný a naplněný radostí. Podle toho můžeme poznat Ducha Pravdy.
Duch Boží také svědčí o Kristu, mluví o Kristu a dokazuje, že Kristus je Synem Božím a Spasitelem světa. Každý dočasný duch určité doby, který povstává proti Kristu, staví se proti Kristu, není z Boha, není z Pravdy, a proto nepřináší žádný užitek.
Takže, moji spolucestovatelé pod sluncem a hvězdami, musíte vědět, že povinností člověka není následovat ducha doby, nýbrž aby (každá) doba následovala Ducha Božího, Svatého, Věčného, Neměnného.
Vpravdě se zjevil Duch Boží!“
Podle knihy: Svatý Nikolaj Velimirović, „Samotná víra nestačí“. Misijní listy II., vyd. „Εν πλω“, 2008.
Zdroj: Η Άλλη όψις
při příležitosti svátku „Všech svatých“
(17./30.6.2024)
připravil Michal Dvořáček
