Svaté pravoslaví poznávají a přijímají i lidé
z cizokrajných zemí
Nedávný křest afrického krále Davida nám připomněl jeden dávnější, jenž se mu svým významem zcela vyrovná.
Tento příběh se udál před 17 lety v srbském pravoslavném monastýru Chilandar na Svaté Hoře Athos v Řecku.
Tehdy profesor Michitaka Suzuki z Japonska přijal svaté Pravoslaví.
“Michata Suzuki při vstupu do bělehradského katedrálního chrámu spojuje tři prsty, pozdvihá pravou ruku a žehná se křížem. Místo toho, abychom my, jeho hostitelé, mu něco vysvětlovali, objasňuje naopak on, náš japonský host, nám všem ohledně stylu ikonostasu, kdo ho vytvořil, kdo dokončil, a proč má tak rád toto mistrovské dílo. Svou lekci dává jako pravý hostitel v plynulé srbštině šepotem, aby nerušil tichost chrámu.“
Svatohorští mniši z monastýru sv. Sávy na Svaté Hoře pojmenovali při svatém křtu Michitaku Suzukiho jménem „Sáva“.
Michitaki Suzuki se tak náhle stal „Sávou Chilandarským“.
Na oficiální stránce Univerzity v Okajamě, kde Michitaka „Sáva“ učí dějiny umění a srbský jazyk, lze najít jeho profil uvedený takto: „Michitaka Sava Suzuki“.
Ještě jako student, už před čtyřiceti lety, navštívil poprvé Srbsko. Tehdy pokračoval v postgraduálním studiu u váženého profesora Vojislava Djurića. Naučil se prvním srbským slovům, poznal Bělehrad, oněměl před krásou Studenice, Žiče, Gračanice… A našel zde druhý domov. Michitaka a Srbsko, to je spojení, které, jak on sám říká, nebude nikdy přerušeno.
Poslechněme si jeho zdůvodnění, co ho k Srbsku přitahovalo.
„To, co mě táhlo k Srbsku, byla skutečnost, že jsem zde našel kořeny evropské kultury. Zatímco Západ je celý zahleděn a obrácen k materiálnu, u vás jsem se, aniž byste si toho vy sami byli vědomi, cítil obklopen duchovností. Je tu rovnováha.
Když jsem poprvé vkročil na půdu Evropy, z Japonska jsem přicestoval lodí a potom vlakem. V Rusku mě uchvátilo byzantské umění. Hlavně ikony. A když jsem se ocitl v Srbsku, zjistil jsem, že zde je byzantské umění ještě kvalitnější, autentičtější, a také, že nikde na světě nejsou větší mistrovská díla tohoto typu.
Ikona je nejdůležitější prvek křesťanství, o tom jsem přesvědčen. Ikona je portrétem Bohočlověka a přijetí onoho na první pohled velkého paradoxu, že Bůh je zároveň i člověk. A to je podstata křesťanské víry,“ dodává Michitaka Sáva.
Když profesor Suzuki poprvé spatřil Studenicu, byl rozechvěn její krásou.
„Tento monastýr je vrcholem evropského středověkého umění,“ bez rozmyšlení se profesor Suzuki svěřuje se svým odborným názorem.
Michitaka Sáva také značně přispěl při získání pomoci od japonské vlády při obnově monastýrů na jihu Srbska. Takto byly zrestaurovány fresky v chrámu Svatého Jovana v Jašunji, blízko města Leskovac. Několik let odborníci pomalu snášeli nánosy malby z XX. stol, aby zpod něj zazářila autentická freska stará pět století.
Aby mohl krásu srbských monastýrů představit i svým krajanům, přeložil Michitaka Sáva do japonštiny monografii s názvem Chilandar Dimitrija Bogdanovića, Dejana Medakovića a Vojislava Djurića.
O Japoncích říká, že se hodně liší od pravoslavných Srbů.
V Japonsku všichni mnoho a stále pracují. Je to určitý druh nemoci, všechen čas se věnuje práci. V Srbsku je tomu zcela jinak.
Pravoslaví obhajuje radost ze života. Pravdou však je, že by se zde mohlo pracovat o něco více. Přestože polovina jeho duše „spočívá“ v Srbsku, má Michitaka nicméně japonské návyky. Je na minutu přesný a velmi pečlivý.
Kromě svého hlavního zaměstnání profesora dějin umění na Univerzitě v Okajamě si přidal ještě jedno – na univerzitě učí také srbský jazyk.
„Když jsem v Japonsku, moje srbština zní perfektně. Když přijedu do Srbska, už slyším své chyby,“ říká sebekriticky.
„Nejsem lingvista, ale mám radost, když studenty mohu učit srbský jazyk. A oni mají také radost. Každý rok mám ve skupině okolo 20 až 30 studentů, jeden rok jsem jich měl dokonce až sto. Japoncům a ostatním zahraničním studentům zní srbština neobvykle, podobně jako jinde zní stejně neobvykle zase japonština. Proto se jí Japonci rádi učí, ačkoli mnozí před tím ani nevěděli, kde se Srbsko nachází; těžko rozlišují Srbsko od Sibiře (Serbia – Siberia) a neustále se ptají, zda je tam moc velká zima.“
Studenti v Japonsku se mohou v posledních letech od profesora Suzukiho dozvědět doslova z první ruky vše podstatné o Srbsku.
Univerzita Okajama financuje studijní pobyt srbských akademiků a profesorů, kteří se zde zdokonalují v oblasti japonského jazyka a kultury. Stejně jako dříve, v 70. letech, pobýval profesor Suzuki v Bělehradě, oni jsou dnes v japonské Okajamě.
Můj křest v Chilandaru
„Byl jsem tehdy protestant,“ říká Michitaka Sáva.
„Křesťanství přijal už můj pradědeček. Do Chilandaru jsem původně nepřijel se záměrem nechat se zde pokřtít.“ (Profesoru Suzukimu bylo kolem padesáti let).
„Když jsem se tam ale ocitl, přál jsem si to udělat. Myslel jsem si sice, že nejsem dostatečně připraven, protože jsem neznal všechny modlitby a neuměl jsem ještě správně složit prsty a přežehnat se. Diákon, s nímž jsem tehdy hovořil, mi ale řekl: ‛Víra v Boha je dostatečná. Vše ostatní a potřebné se ještě naučíte.’ A tak se i stalo. Pokřtěn jsem byl v moři, tak jak je to na Svaté Hoře zvykem.“
„Už před svým křtem na Chilandaru jsem se přes dvacet let zajímal a studoval ikony. Skrze ně jsem si zamiloval Byzanc a také srbskou freskovou malbu. Pro ty, kdo si přejí studovat byzantské umění v období od 13. do 15. století, je Srbsko nejlepším místem, kde se tomu mohou věnovat. Proto jsem sem přišel, když mi bylo 25 let, a hned jsem tu zůstal celý rok. Takto jsem se započal věnovat studiu srbského jazyka a kultury.“
Připravil a přeložil o. Marek Malík
Poznámka pod čarou:
Světitel Sáva se stal prvním arcibiskupem srbským a spolu se svým otcem ctih. Simeonem také obnovitelem-zakladatelem athosského monastýru Chilandar ( jeho památka je slavena 14. / 27. ledna).
Chilandar, srbský pravoslavný mužský monastýr na Sv. Hoře Athos v Řecku, čtvrtý v hierarchii athosských monastýrů, se nachází na severovýchodní straně Athoského poloostrova. Založil ho řecký svatohorský mnich Georgios Chelandarios. V roce 1198 byl pak monastýr obnoven Stefanem Nemanjou (v mnišství (mnichem) Simeonem) a jeho synem Sávou.
Zdroje:
Пријатељи манастира Хиландара (Friends of Hilandar monastery)
https://www.facebook.com/FriendsOfHilandarMonastery/posts/1794109417301404
http://www.politika.rs/scc/clanak/351677/Kako-je-Rin-Jamasita-donela-duh-Vizantije-u-Japan
Práce profesora Michitaka Suzuki Sávy:
http://tohoku-gakuin.academia.edu/SuzukiMichitakaSava
Připojené ikony, jsou práce první japonské ikonopisky Iriny Rin Yamashita (1857-1939)
