„A odpovídaje Abraham, řekl: Aj, nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému, ačkoli jsem prach a popel.“ (Gn 18,27)
Jednou se nějaký poutník zeptal starce Paisije:
„Starče, proč děláte na Svaté Hoře Athos tolik zemních poklon?
– To víš, chceme zhubnout!
Co jsou to za otázky, požehnané dítě? Tolik let jsi v Církvi a ty to nevíš?
Zemní poklony se činí z mnoha důvodů. Padáme svými těly k zemi, abychom dali najevo svou zkroušenost a své pokání.
Kromě toho nám to pomáhá dotknout se čelem země, abychom nezapomněli na to, že jsme prach a země. A že se jednou znovu do této země navrátíme.
Potom však (ze zemní poklony) zase vstaneme, vzpřímíme se, a tímto způsobem prohlašujeme, že takto (jednou) vstaneme a postavíme se na vlastní nohy během Posledního dne, při Druhém příchodu našeho Krista.
Také padáme na zem proto, abychom se i my mohli stát dobrou duchovní zemí, vhodnou k přijetí Krista, a takto přinést stonásobné plody.
Poklony jsou rovněž projevem úcty a chvály Nejvyššímu Bohu.
Ze své zkušenosti jsem zjistil, že poklony velmi pomáhají především „ohýbat“ našeho arogantního a sebeospravedlňujícího ducha a současně ho napomáhají „umenšovat“ tak jako v případě (evangelního) celníka.
Ach, kdyby jen křesťané věděli, jak blahodárné jsou poklony pro duši i tělo, nevěnovali by se pak józe a všem těm hinduistickým a New Age fíglům a trikům, které z dlouhodobého hlediska jen škodí celé jejich bytosti a nakonec zanechávají v jejích duších démonickou zátěž a negativní pachuť.“
Podle: Starec Paisij Svatohorec. Slova III. „O modlitbě“.
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil Michal Dvořáček
Vstup do chrámu sv. Eleuthéria v Acharnon (Athény)
s vyobrazením svatých starců Porfýrije a Paisije
