Hledat skutečné příčiny
Otec Serafím (Rose)
Existuje jedna velmi zajímavá kniha s názvem Historie Franků, sepsaná v době abba Dorothea (4. stol.) svatým Řehořem, biskupem Tourským. V této knize se vypráví o životě na královském dvoře a o křesťanech té doby. Kniha podává obraz o životech mnoha svatých, ale také různých králů. Monarchy té doby nelze vůbec nazvat příkladem ctností. Neustále totiž nechávali jeden druhého otrávit, a jejich ženy byly ještě horší.
V té době žily také dvě ženy, nějaká Brunhilda a její sestra Fredegunda. Ty se snažily dosadit na trůn své syny a vnuky. Co všechno neudělaly pro to, aby svého cíle dosáhly! Přivazovali lidi ke koňským oháňkám, a takto je zabíjeli, byli ohavnými křivopřísežnicemi a uměly utkávat fantastické sítě lží a klamů, no, byla to strašná podívaná.
Tento svatý biskup, Řehoř, který tehdy žil a psal historii svého národa, ji však napsal takovým způsobem, že byla přímo uchvacující. Za všemi událostmi ve světě je jejich vnitřní smysl. Světitel Řehoř neustále sledoval a pozoroval komety, zemětřesení a podobné úkazy. Když král činí něco špatného, bývá zemětřesení, jestliže zabije člověka anebo nespravedlivě uvězní celou vesnici, přijde hlad. A světitel Řehoř cítí, že Bůh všechno vidí a za všemi událostmi je vidět nějaký duchovní smysl, buď kometa, smrt krále nebo cokoli jiného. On vždycky vidí provázanost mezi tím, co se děje ve světě, a mezi morálním stavem národa. Dokonce i při velmi špatném mravním stavu (společnosti) nám všechny tyto katastrofy: neustálá zemětřesení, hlad a tomu podobné… připomínají, že se chováme špatně a tím nás staví zpět na správnou cestu. V naší době historikové říkají, že tento způsob myšlení už strašně zastaral a že je podivný a naivní; zkrátka, že není vůbec dobrý a že takto dnes, v dnešní době, nikdo nemůže přemýšlet, že to tak již nelze. Oni dnes naopak nacházejí velmi zajímavým a poučným, když pohlížíme na minulost prizmatem naší doby a dozvídáme se tak, jak lidé tehdy chápali svět. Ale samozřejmě, říkají, jsme seriózní vědci a musíme vidět a poznávat skutečné příčiny. A pod skutečnými příčinami pak nicméně chápou, že člověk (například) jedl, a jak se toto jídlo projevilo na jeho chování, a na to, co dělal. Křesťanský pohled však spočívá v tom, že toto nejsou skutečné příčiny, ale druhořadé. Pravou příčinou se jeví duše a Bůh: působení Boha a působení duše. Tyto dva faktory utváří historii. Vše ostatní, to jest vnější faktory: jaká dohoda byla podepsána, nebo ekonomické příčiny nespokojenosti společnosti atd., se jeví absolutně druhořadými.
Skutečně, když se podíváme na dnešní historii, na všechny ty revoluční demokratická hnutí, tak se stane očividným, že nikoli ekonomické faktory jsou jejich hybnou silou, nýbrž do duší lidí zapadlé rozličné ideje a myšlenky o možném vybudování pozemského ráje. Jakmile nějaká takováto idea zapadne do duše, začnou vznikat nepředstavitelné věci, protože to je duchovní faktor. I když tato myšlenka pochází od ďábla, patří však do sféry ducha a v této sféře se vytváří historie, a vnější faktory neznamenají nic.
Proto světitel Řehoř hledí na historii z té správné strany, protože on ví, co že je prapříčinou, tj. jak Bůh koná v historii světa a jak duše odpovídá na to, co On koná, a že viditelné události se jeví druhořadou příčinou. Proto, když on vidí nějaký významný jev: kometu anebo zatmění, tak se k tomu snaží najít odpovídající význam a smysl. Na jednom místě v textu své knihy, kde sv. Řehoř vypráví o zvláštním znamení na nebi, s prostotou sděluje: Naprosto nerozumím tomu a nechápu to, co by toto mohlo znamenat. Samo sebou, my víme, že čistě z vědeckého pohledu na věc mohou být podobné jevy předpovězeny a že některé z nich jsou zapříčiněny stínem měsíce a vším ostatním. Podle toho, jak se na věc dívá sv. Řehoř, je ale třeba si klást otázku jiným způsobem: Proč se nás Bůh rozhodl vystrašit tímto zvláštním způsobem, příp. Jaký je morální význam toho, co se stalo? Světitel Řehoř neustále hleděl vzhůru, a nikoli dolů.
Vždy se radovat
Všechno současné vidění světa a nahlížení na svět spočívá v tom, abychom hleděli dolů a nacházeli příčiny, tedy spíše druhořadé příčiny. Křesťanské vidění světa však znamená hledět vzhůru. A proto v lidech, podobným světiteli Řehořovi, tak jak to lze vidět, když čteme jejich tvorbu, je neustále přítomná radost. To neznamená, že jsou šťastní ne skrze nějaké povrchní věci a díky nějakému dočasnému, pomíjejícímu štěstí, spíše se ale nacházejí ve stavu hlubokého, opravdového štěstí, protože jejich pohled je neustále upřený nahoru a jejich duchovní rozum je trvale, s neměnností a rozhodností zaměřen k určitému místu, kterého chtějí dosáhnout, tj. k nebi.
A proto takoví lidé (jako Řehoř) na všechny věci na tomto světě nahlížejí v tomto světle. Jestliže to, co oni vidí, se nějak vztahuje ke zlu, k ďáblovým úkladům, k vábení, k pokušení tohoto světa, k rozvratu, k rozkladu a jednoduše řečeno k obyčejným materiálním věcem a jevům, všechno toto berou jako druhořadé a nikdy to nekladou na první místo. Skutečně, svatí Otcové nás učí, že ve všem máme a musíme vidět něco, co je prospěšné a užitečné pro naši spásu. Jestliže dokážeme na věci kolem sebe nahlížet tímto způsobem, potom můžeme být spaseni.
Uvedu takovýto prozaický příklad. Pracujete s tiskařským strojem a s uspokojením sledujete, jak z něj vychází čisté a s pečlivostí a přesností vytištěné stránky. To vzbuzuje a vytváří v duši pocit uspokojení a vy sníte o misionářské práci, o rozesílání co možná největšího množství kopií. Tu se však náhle něco s tímto strojem pokazí. Přestává správně tisknout a začíná vyhazovat stránky napravo a nalevo, stránky se mačkají a trhají jedna o druhou a to, co bylo předmětem vašeho pocitu uspokojení, se najednou mění na příčinu vašich strádání a těžkostí. Vidíte, že část kopií, se kterými jste už počítali, jedna druhou zničily, takže jediné, co nakonec lze učinit, je zůstat u stroje, číst Ježíšovu modlitbu a snažit se něco spravit. Třebaže to duši nenaplňuje uspokojením (tak jak tomu bylo, když čerstvé stránky vycházely ze stroje čisté, pečlivě a přesně vytištěné), avšak v duchovním plánu mohou být i tyto těžkosti nakonec daleko užitečnější, protože vás to nutí vzchopit se, soustředit se, a dává to důvod k zápasu. Ale když namísto toho budete plni zoufalství, natolik že se ve své bezmocnosti budete zlobit a rozčilovat se na tiskařský stroj, tehdy jste tento (duchovní) zápas prohráli.
Výhra a vítězství v bitvě závisí ne od toho, kolik kopií za hodinu vytiskne tento váš stroj, nýbrž od toho, v jakém stavu a rozpoložení je vaše duše. Když bude vaše duše navíc ve stavu, kdy bude usilovat o spásu, bude toužit o záchranu a současně říkat slovo, které může zachránit a spasit druhé, tak to je ještě lepší. Jestliže ale říkáte slova, která mohou zachránit a spasit druhé, a současně ničíte svou vlastní duši, jaký z toho pro vás potom plyne užitek?
Kapitoly s názvem „Hledat skutečné příčiny“ a „Vždy se radovat“
jsou z knihy jeromonacha Serafíma (Roseho): „Člověk proti Bohu“
(kap. „Cesta ke spáse v současném světě„)
https://azbyka.ru/otechnik/Serafim_Rouz/chelovek-protiv-boga/
připravil o. Marek M.
Světitel Řehoř z Tours (539–594)
památka 17. / 30. listopadu
Světitel Řehoř Tourský (lat. Gregorius Turonensis) pocházel z významné galsko-římské rodiny, ze senátorské aristokracie Overni. Měl dobré vzdělání a mnozí z jeho velké rodiny byli biskupy v Tours a v řadě dalších eparchií. Byl synem senátora města Arvern (dnes Clermont) Florentiuse a jeho matka Armentaria II. byla neteří svt. Nicetiuse (Nikity), biskupa Lyonského (památka 2./15. dubna). Jeho světské jméno bylo Georgius Florentius, později přidal jméno Gregorius na počest pradědečka své matky. Jako mladík těžce onemocněl a dal přísahu, že když se uzdraví, posvětí se na službu Církvi, a tento slib také následně dodržel.
Poté, kdy zemřel jeho strýc svt. Gallus I. Arvernský (Gallus: česky Havel; památka 1./14. června), Řehoř vykonal jako poutník cestu ke hrobu muč. Juliána ve městě Brioud (památka 28. srpna / 10. září) a po svém návratu do Arvernu pokračoval ve svém studiu pod vedením svého strýce svt. Avituse I. Arvernského (památka 21. srpna / 3. září), jímž byl rukopoložen na diákona. Brzy na to znovu onemocněl, a učinil proto pouť ke hrobu svt. Martina Milostivého, biskupa Tourského (památka 12./25. října), jednoho z nejctěnějších galských svatých, na jehož přímluvy byl zázračně uzdraven. Poté už zůstal v Tours, u svého příbuzného svt. Eufroniose (památka 4. / 17. srpna) a roku 573 byl po jeho zesnutí vybrán jeho nástupcem. O této události informuje sv. Venantius Fortunatus v poémě „Ad cives Turonicos de Gregorio episcopo“ k občanům města Turon (tj. dřívější název města Tours) o Řehoři biskupovi. Získal si také velkou úctu ze strany franských králů Sigiberta I., Guntrama a Childeberta II.
Světitel Řehoř zesnul roku 594 po Kr. a dodnes je ctěn národem jako divotvůrce a svatý. Svt. Řehoř se proslavil díky svým desítidílným dějinám Franků s názvem „Kronika Franská“ (Historia Francorum). Tato práce se stala jedním z nejdůležitějších pramenů pro raně středověké dějiny. Kromě toho světec sepsal i životy galských svatých a knihy o slávě mučedníků a vyznavačů.
Život sv. Řehoře připravil o. Marek M.
