„Věřím pouze v mého Krista“
(Τω Χριστώ μου πιστεύω μόνον)
Místo úvodu
Ač se život svatého velkomučedníka Dimitria snoubí s osudy mnoha jemu podobných křesťanských vyznavačů a mučedníků, v něčem zůstává přece jen zcela jedinečný a originální.
Přesto, že svatý Dimitrios původně působil jako voják v tehdejší římské armádě, a ve svých 22 letech dosáhl hodnosti setníka, jeho hlavní pozdější působení spočívalo ve správě města Soluně, jehož římským prokonsulem byl po svém otci zvolen.
Svatý Dimitrios vyzařoval kolem sebe díky svému vysokému křesťanskému étosu nesmírnou odvahu a mužnost. Nejenže dokázal chránit jemu svěřené město Soluň a jeho obyvatele před vpády barbarských kmenů, ale zprvu jako tajný křesťan musel chránit také svou víru v Krista, což nebylo pro tak vysoce postaveného vládce vůbec snadné. Ve svém soukromí žil jako ryzí křesťan a působil dokonce jako katecheta, takže předával víru v Ježíše Krista dalším věřícím a jejich dětem.
Mladý křesťan Dimitrios vytvořil kolem sebe okruh mladých učedníků, které učil Písmu Svatému a kterým vykládal vznešené, ale současně prosté pravdy o Vzkříšení našeho Spasitele. Scházel se s nimi v podzemních galeriích poblíž městských veřejných lázní v Soluni.
Během jednoho takového shromáždění ho pohané zatkli a předvedli před císaře Maximiána, který při jednom svém válečném tažení do Soluně zavítal, neboť se zde chtěl kromě jiného vypořádat právě se všemi křesťany, které k smrti nenáviděl.
Když ho císař Maximián pobídl, aby se zřekl své víry, svatý Dimitrios odpověděl: „Věřím pouze v mého Krista.“ (Τω Χριστώ μου πιστεύω μόνον)
Takto svatý Dimitrios, beze vší bázně, vyznal před císařem i celým světem, že je vyznavač toho „Ukřižovaného“, víru v Nějž chtěl nenávistný císař vyhladit z povrchu zemského. U císaře Maximiána se v plné nahotě projevila prorocká slova Pána Ježíše Krista, adresovaná jeho věrný učedníkům: „Ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.“ (Jn 16,2)
Svatý Dimitrios dobře věděl, co čeká křesťany, kteří se otevřeně přihlásili ke Kristu. Dobře věděl, že svět nenávidí všechno a všechny, kdo se nechová podle principů tohoto světa, nýbrž žije v souladu s Boží vůlí. „Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.“ (Jn 15,18-19)
Svatého vyznavače Dimitria však již tehdy posilovala Boží blahodať. Na jeho svatém příkladu je patrno, že Bůh nám křesťanům „nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy“ (2 Tim 1,7).
Čistota jeho mysli, vznešené panictví, dobrotivost a láska k Bohu i k bližnímu nedovolily, aby svatý Dimitrios nadále žil a působil jako křesťan ve skrytu. Nadešel okamžik, kdy měl také on, podobně jako zástupy slavných vyznavačů před ním, „vydat svědectví“, jak pravil Pán Ježíš Kristus: „Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.“ (Jn 15, 27)
K něčemu takovému se světec odhodlal díky tomu, že byl oděn duchovní křesťanskou zbrojí: „opásán kolem beder pravdou“, „obrněn pancířem spravedlnosti“, „obut k pohotové službě evangeliu pokoje“, byl rovněž oděn „štítem víry“, „přilbou spasení“ a konečně nosil též „meč Ducha“, jímž je slovo Boží, které svatý Dimitrios sám hlásal (Ef 6,10-18).
Také proto mu dal Bůh „nepřemožitelnou sílu“. A tuto sílu, obzvláště po jeho mučednickém skonu, projevuje svatý Dimitrios různými způsoby až do dnešních dní, takže neexistuje žádná překážka, ani místo, ani čas, která by mu mohla zabránit v pomoci těm, kteří ho s úctou vzývají a prosí o pomoc.
Jeho věhlas mezi křesťanskými světci a mučedníky je opravdu nebývalý. Ba co víc, Bůh oslavil svého slavného velkomučedníka rovněž milostí „vydávání myra“, které dodnes zázračně vytéká z jeho svatých ostatků, takže všichni, kteří se klaní před jeho „myrotočivými ostatky“, vzdávají slávu Trojjedinému Bohu, Jenž jest „podivuhodný ve svých svatých“! Hle, další důkaz velikosti naší víry, která se projevuje obzvláště v těžkých dobách, v různém pronásledování a při útlaku křesťanů v tomto světě.
Nechť Bůh na přímluvy svatého velkého mučedníka Dimitria i všech svatých ochrání nás i všechny pravoslavného křesťany, kteří vydávají dobré svědectví svaté pravoslavné víry a jsouce oděni duchovní zbrojí zachovávají „slovo Pravdy“ o Bohu čisté, nezkalené, zářící a povznášející každou lidskou duši toužící po spáse a věčném životě.
Nezapomeňme, že nás Bůh povolal „svatým povoláním“ (2 Tm 1,9), avšak nikoli „díky našim skutkům, nýbrž ze svého rozhodnutí a milosti“, díky Pánu Ježíši Kristu.
Amen!
Zázraky svatého velkomučedníka Dimitria Myrotočivého dochované svatou církevní Tradicí
Asketa z hory Cholomonta
Jednou se jeden asketa, který žil na hoře Cholomonta, dozvěděl, že svatý Dimitrios Soluňský vydává ze svého hrobu hojně svaté myro. On tomu však nevěřil a myslel si, že na tom místě jsou i jiní svatí, kteří podstoupili větší mučednictví pro jméno Kristovo, ač oni myro nevydávali. Ptal se tedy sám sebe, za jaké mučednictví byl Bohem tak oslaven svatý Dimitrios. Bůh ho však chtěl ujistit, že myro je opravdové a že jej vydávají ostatky hlavního soluňského patrona a světce Dimitria.
Jedné noci, když asketa dokončil svou modlitební askezi, usnul a uviděl, že se nachází v Soluni, v Chrámu svatého Dmitria, a tam před sebou uviděl muže, který držel klíče od hrobu tohoto světce, kterému (asketa) řekl: „Otevři mi, abych se mohl poklonit.“ Ten muž mu otevřel, takže asketa mohl vstoupit do prostoru světcova hrobu, aby se poklonil, načež uviděl, že celá hrobka je pokrytá myrem a nádherně voní.
Asketa pak řekl strážci světcovy hrobky:
– Prosím vás, pojďme kopat tady, abychom zjistili, odkud myro vychází.
Zdálo se mu, že někdo přinesl nástroje, a tak začali kopat. Našli velký mramor, který s velkou námahou nadzvedli. Vzápětí se objevilo zářivé tělo svatého Dimitria, z něhož vytékalo hojně myro, vycházející z otvorů, které kopí katů prorazila v těle mučedníka. Asketa v hrůze, obávaje se, že se utopí, hlasitě zvolal:
– Svatý Dimitrii, pomoz mi.
Po tomto zvolání se probral a viděl, že on i jeho oděv jsou pokryty myrem. Asketa se ihned vydal do Soluně, kázal tam o zázraku tohoto světce a oslavoval Boha. Několik dní zůstal v chrámu a pak se vrátil do své poustevny se slovy: „Vskutku velký je svatý Dimitrios.“
Malomocenství může jménem Marian
V Avloně žil jistý vládce Marian. Vážně onemocněl, takže mu každou hodinu hrozilo, že zemře. Navštívilo ho mnoho lékařů, ale nikdo ho nemohl vyléčit; trpěl leprou a úplavicí. Jedné noci se mu zjevil svatý Dimitrios Soluňský a řekl: „Člověče, proč se tak trápíš a zbytečně utrácíš peníze? Jinak se nemůžeš vyléčit, jen přijď do Soluně a s vírou padni před můj hrob a pak uvidíš Boží moc.“ Archónt Marian tedy přišel k světcovu hrobu a v noci svatého znovu uviděl; zdálo se mu, že světec vzal olej ze své lampy a pomazal ho, a tímto pomazáním byl Marian okamžitě uzdraven.
Uzdravení Leontia
Po smrti císaře Maximiána nastoupil na trůn Konstantin Veliký. Konstantin jmenoval pro oblast Velká Valachie generála jménem Leontij. Tento Leontij onemocněl v Soluni tak vážně, že by raději zemřel, než aby žil. Žádný lékař ho nemohl vyléčit. Když se však dozvěděl, že místo, kde se nacházejí ostatky svatého Dimitria, působí zázraky, šel k hrobu tohoto světce a poté, co se ho dotkl, byl uzdraven. Poté utratil mnoho peněz a postavil v Soluni Chrám zasvěcený velkomučedníku Dimitriovi. Později, když se vydal zpět do Velké Valachie, chtěl si s sebou vzít část ostatků svatého a postavit tam chrám. Svatý Dimitrios se mu zjevil ve spánku a řekl: „Neodděluj mě, ale nech mě celistvého v mé vlasti.“ A proto se Leontij neodvážil dotknout ostatků a vzal z hrobu jen hlínu. Našel také kapesník a prsten svatého, které vzal a uložil do schránky. Když dorazil k Dunaji, zjistil, že je rozvodněný a nemůže ho přejít, a tak přemýšlel, co má dělat. Té noci se mu zjevil svatý a řekl: „Nebuď smutný, Leontiji, zítra vezmi schránku s mým prstenem a šátkem, drž ji v rukou a bez obav překroč řeku. Ať totéž udělají i ostatní, kteří jsou spolu s tebou.“ Ráno Leontij udělal, co mu svatý přikázal, a poté, co přišel do své země, postavil tam hned další chrám ve jménu svatého Dimitria.
Ostatky svatého Dimitria a císař Justinián
Velký císař Justinián nechal postavit v Konstantinopoli Chrám Hagia Sofia a chtěl pro něj získat ostatky svatého Dimitria spolu s dalšími ostatky, které se v Soluni nacházely. Poslal tedy do Soluně muže, kterým důvěřoval, aby vykopali hrob a našli tělo svatého. Přikázal jim, aby oddělili část jeho svatých ostatků a přinesli je do Konstantinopole. Císařovi muži dorazili s královskými dary pro svatého, odhodlaní vzít jeho svaté ostatky.
Soluňané jim tehdy odpověděli:
– My se k něčemu takovému neodvažujeme. Ale pokud se odvažujete Vy, zde je hrob.
Začali tedy kopat v místě světcova hrobu a když se dostali ke svatyni, okamžitě, jako zázrakem, z hrobu vzešlo velké světlo a jim hrozilo popálení. Pak se ozval hlas, který říkal:
– Nekopejte dál.
Jakmile císařovi muži spatřili zázrak, padli tváří k zemi a prosili svatého, aby je nespálil. Po dlouhé době vstali a vzali ze světcova hrobu pouze hlínu, přinesli ji císaři a vyprávěli mu o podivuhodném zázraku.
Hladomor ve městě a kapitán lodi
Veškerý okolní kraj sužoval hladomor a zejména Soluň byla ohrožena velkou katastrofou. Svatý Dimitrios však nedopustil, aby město bylo vyhlazeno. Jistý kapitán lodi, který obchodoval s pšenicí, v té době naložil zásobami svou loď, aby ji přepravil do Evropy. Té noci se mu ve spánku zjevil svatý Dimitrios a řekl mu:
– Kam chceš odvést tuto pšenici?
Kapitán odpověděl:
– Mám v úmyslu ji vzít do Evropy, pokud Bůh dá.
Svatý mu řekl:
– Poslouchej mě, dovez ji do Soluně a prodej ji, jak chceš, protože je tam velký hlad a nedostatek. A ihned si ode mně vezmi tyto tři zlaté mince a dovez svůj náklad tam, abys dostal i zbytek slíbené odměny. Ráno se kapitán probudil a uviděl v rukou tři zlaté mince. Předstoupil před své muže a řekl námořníkům: Včera v noci jsem ve snu viděl mladého vojáka, který mi řekl, abych odvezl pšenici do Soluně. A podívejte! Dal mi tyto tři zlaťáky jako záruku. Chcete, abychom tam pšenici odvezli? Protože mi řekl, že v Soluni je velký hladomor a že vyděláme víc než v Evropě. Jiné lodě plují do Evropy, ale my jsme jediní, kteří poplují do Soluně. Námořníci se dobrovolně přihlásili, že přepraví pšenici do Soluně, ale ďábel, který chtěl svatým dobrým úmyslům zabránit, způsobil bouři, takže loď dvakrát riskovala potopení.
Ale velký Dimitrios, kdykoli je bouře zachvátila, se před nimi zjevil, dodal jim odvahu a viditelně se objevil v moři a ukázal jim cestu. Tak s Boží pomocí dorazili do Soluně. Jakmile se Soluňané doslechli, že přijela loď s pšenicí, oslavili Boha a šli do přístavu, kde se pšenice prodávala, jak si Bůh a kapitán přáli. Když kapitán vysvětlil své vidění, Soluňané poznali, že to byl Velký Dimitrios, kdo ochránil jejich město.
Slepý muž z Konstantinopole
Jeden muž ze Soluně se jednou vydal do Konstantinopole a tam těžce onemocněl a oslepl. V tomto stavu procházel městem, klopýtal z místa na místo, až se nakonec dostal do nemocnice. Vzpomněl si na velkomučedníka Dimitria a nepřestával se dnem i nocí k němu modlit a říkal: „Přál bych si být ve své vlasti, v Soluni, modlit se k němu a být uzdraven.“ V noci se mu svatý Dimitrios zjevil ve spánku a řekl mu: „Proč jsi, člověče, malověrný? Myslíš si, že jen ve své vlasti se mohu dostat k někomu, kdo mě volá? Ne, já se mohu dostat kamkoli, odkud mě lidé přivolají. Vstaň a jdi do Chrámu Přesvaté Bohorodice na místě zvaném Ekonomio. Tam mě najdeš a já se ti zjevím a hned uvidíš světlo.“ Muž se probudil, ptal se po tom chrámu, až ho konečně našel. Byl to chrám zasvěcený Matce Boží. Zeptal se, kde je namalovaná freska svatého Dimitria. Bylo mu řečeno: „Zde je jeho svatá ikona.“ Slepý muž padl před svatou ikonou, smáčel tělo i zem mnoha slzami a pak řekl:
– Nepřestanu se klanět před tvou svatou ikonou, svatý Boží, dokud mi neuzdravíš oči, abych mohl spatřit tvou božskou podobu a důstojnost.
Byla noc a slepému se zjevil velkomučedník Dimitrios, dotkl se svými prsty jeho očí a pomalu je otevíral. Pak ale svatý Dimitrios jednal jako lékař a slepému oči velmi silně stiskl, takže ho bolely, až se pacient s hrůzou probudil ze spánku. Když ale zvedl svůj zrak k ikoně svatého Dimitria, řekl:
– Vidím tě, mučedníku Kristův, vidím tvůj podivuhodný a sladký obraz a děkuji ti, velkomučedníku Dimitrii, že jsi osvobodil mé oči od slz a mé nohy od klopýtání. A tak byl tento muž světcem nakonec uzdraven. Když ho všichni ostatní viděli, žasli.
Slepý muž z Adrianopole
Jeden muž z Adrianopole oslepl a rozhodl se jít do Soluně do Chrámu svatého velkomučedníka Dimitria, aby se uzdravil. Když se chystal vydat na cestu, jeho příbuzní mu v tom zabránili a řekli mu:
– Kam chceš jít, člověče, vždyť nemůžeš ujít tak dlouhou cestu pěšky, a navíc jsi slepý! Seď ve svém domě a modli se k Bohu a ke svému světci, a oni se nad tebou smilují, protože cesta je dlouhá a nebezpečná.
Ten slepec se však přece jen na cestu vydal. Šel s obtížemi, klopýtal a ztrácel se občas, vždy ale našel sílu jít dál. Když velkomučedník Dimitrios z dálky spatřil toho nebožáka, jeho úsilí a odhodlání, přijel na koni až k němu a hned ho oslovil jakoby nic:
– Kam jdeš, úplně sám, člověče, vždyť jsi slepý a chudý?
A on řekl:
– Jdu k hrobu svatého Dimitria, abych znovu spatřil světlo.
Světec mu řekl:
– Nemůžeš jít, protože cesta je dlouhá a obtížná.
Ale slepec znovu řekl, jak to řekl i svým příbuzným:
– I kdybych musel jít dva roky, nezastavím se, dokud tam nedojdu.
Svatý Dimitrios pravil:
– Když tak toužíš tam dojít, tak pojď a jeď spolu se mnou na mém koni, abych tě mohl přivézt na místo, kde si můžeš odpočinout. Ten slepec tedy nasedl na koně, sedl si za jezdce a ten ho odvezl ještě tentýž den až do Soluně, přímo k Chrámu svatého Dimitria. Slepý muž, nevěda o zázraku a o místě, kde se ocitl, tam najednou stál zamyšleně. A tehdy se mu zdálo, že ten muž (kterého slepec potkal a který ho svezl), že ho odvedl zpět na tržiště Hadriánova města, a začal ho proto obviňovat, řka:
– Co mi ten člověk udělal, co jsem mu udělal zlého, že mě raději nenechal klopýtat po cestě samotného? Udělal si ze mě legraci, z člověka slepého a chromého.
Někteří pak, kteří ho slyšeli, mu řekli:
– Člověče, vždyť jsi v Soluni, před Chrámem svatého velkomučedníka Dimitria, tak proč si myslíš, že jsi na tržišti v Hadriánově městě?
A ten slepec, když uslyšel tato slova, užasl nad tím, co se stalo, a ještě mnoho hodin jen mlčel v údivu. Ještě té noci se mu ve snu znovu zjevil svatý velkomučedník Dimitrios a řekl mu:
– Člověče, nedotýkej se mého chrámu pouze rukama a neobdivuj jen jeho velkolepost, ale podívej se na něj svýma vlastníma očima. A pak se otevřely slepcovy oči a on uviděl místo a velkolepost chrámu a oslavil Boha i velkomučedníka Dimitria.
Starý chrám na mlatu
V jedné části Kappadokie, ve vesnici zvané Dracontiana, žil jeden rolník, který připravoval část svého pole, aby postavil mlat. A tam našel na jednom místě mnoho kamenů, a když je vyndával, narazil na staré základy nějakého stavení. Náhle se před ním zjevil nějaký mladík, pohledný jezdec, který vypadal jako voják, a ten rolníkovi řekl:
– Ó člověče, proč ničíš můj dům a děláš z něj mlat? Já jsem Dimitrios ze Soluně a zde mě uctívají.
Bylo tomu tak proto, neboť tam, v Kappadokii, velmi ctili svatého Dimitria Soluňského. Na tom místě byly skutečně obílené základy chrámu, neboť tam kdysi stál Chrám velkomučedníka Dimitria. A tak znovu vybudovali na tomto místě krásný a podivuhodný chrám a na jedné ikoně zobrazili svatého Dimitria spolu s Křížem: „Jelikož byl světec ukřižován spolu s Kristem skrze své mučednictví, proto je na ikoně zobrazen spolu s Kristovým křížem.“ Od té doby se tomuto místu říkalo „Chrám svatého Dimitria od Kříže“. V tomto chrámu se z Boží milosti událo mnoho zázraků.
Svatí Dimitrios a Achilles před dobytím města Soluně
V době, kdy měla být Soluň dobyta Agarény (muslimy), někteří zbožní křesťané cestující do Soluně na svátek svatého dorazili na Královskou cestu, která je ve Vardari.
Tam na vlastní oči spatřili vojáka, který přicházel ze Soluně, a ještě nějakého archijereje, který přicházel z cesty do Larissy. Když se ti dva setkali, voják běžel k archijerejovi a řekl:
– Buď pozdraven, Boží archijereji Achille.
A archijerej řekl:
– Buď zdráv i ty, vojíne Kristův Dimitrii!
Jakmile křesťané uslyšeli tato jména, zastavili se v obavách, aby viděli, co se bude dít.
Voják se znovu zeptal:
– Odkud přicházíš, veleknězi Boží Achille, a kam jdeš?
Svatý Achilles se rozplakal a řekl mu:
– Pro hříchy a nepravosti světa mi Bůh přikázal, abych odešel z Larissy, kterou střežím, protože bude vydána do rukou Agarénů. A hle, odešel jsem a jdu tam, kam mi přikázal. A odkud přicházíš ty? Prosím tě, pověz mi!
Svatý Dimitrios se rozplakal a řekl mu:
– I já jsem zakusil totéž, veleknězi Achille. Mnohokrát jsem pomáhal Soluňským a vysvobodil je ze zajetí, ze smrti a z nemoci. Nyní se však Bůh od nich kvůli jejich mnoha hříchům a nepravostem odvrátil a přikázal mi, abych je vydal do rukou Agarénů. Proto jsem uposlechl Jeho příkaz, vyšel jsem z města a jdu k tomu, kdo mě chrání.
To řekli a oba sklonili hlavy k zemi a plakali.
Po dlouhé době se objali, rozloučili a ihned zmizeli.
Křesťané, když viděli tento zázrak, neodvážili se jít do Soluně, ale vrátili se a vyprávěli své vidění. Necelý měsíc poté byla Soluň dobyta a vypleněna Turky, stejně jako Larissa.
Saracéni na hradbách
Zázraky svatého Dimitria přitahovaly každoročně davy lidí z různých oblastí i z jiných měst, zejména v den svátku svatého Dimitria, který v Soluni slavili 26. října. Když se Saracéni dozvěděli, že křesťané tento den slaví a nejsou pozorní, napadlo je tajně přijít odpoledne v den svátku a v noci se zmocnit města. Přišli tedy a v noci se utábořili pod hradbami s cílem vtrhnout později do města a některé zabít a jiné zajmout.
Poté, co skončily večerní bohoslužby ke cti svatého mučedníka Nestora a lidé se rozešli do svých domovů k odpočinku, kuvuklie v hrobce svatého Dimitria vzplanula. Jakmile lidé viděli, že jejich chrám je pomalu, ale jistě pohlcován plameny, běželi uhasit oheň, zatímco jiní začali brát části stříbra a zlata, které se tavilo působením ohně. Když strážný chrámu viděl, že se lidé vrhají, aby brali stříbro, které bylo v hrobce světce, aniž by věděl cokoli o Saracénech, ale s úmyslem vyhnat dav lidí z chrámu, s důvěrnou pobídkou svatého Dimitria, který ho neviditelně vedl, hlasitě zvolal:
„Ó, Soluňané, běžte k hradbám, neboť nepřátelé přišli, aby vás ovládli.“
Soluňané, jakmile uslyšeli tato slova, protože se báli zajetí, běželi se podívat, zda jsou tam skutečně nepřátelé, kteří právě začali stavět na hradbách žebříky pro vstup do pevnosti. Když viděli náhlé zlo, které je postihlo, všichni vzývali svatého Dimitria.
Svatý Dimitrios se tedy okamžitě objevil na hradbách a jako ochotný pomocník a ochránce vyhnal mnoho Saracénů. Zbývající nepřátelé, když viděli zázrak, ustoupili a odvedli své vojsko pryč.
Podle knihy: Svatý Dimitrios, Patron soluňský / Blahé paměti metropolita Lagadský Joannis
Zdroj: Εκκλησία Online
https://www.ekklisiaonline.gr/nea/thavmata-tou-agiou-megalomartyros-dimitriou-tou-myrovlitou/
při příležitosti letošního svátku
svatého velkomučedníka Dimitria Soluňského (8.11./26.10.)
připravil Michal Dvořáček
Poznámka:
Doprovodné fotografie k tomuto příspěvku byly pořízeny v Chrámu sv. vlmč. Dimitria v letech 2024 a 2025 a jsou na nich zachyceny interiéry velkolepého soluňského chrámu, jakož i prostory jeho podzemní krypty, kde byl svatý velkomučedník Dimitrios umučen.
