Nejsme tady, jsme tam nahoře se Svatými
Starec Emiliános Simonopetrsský
Kde je Kristus? Tady a všude! Kristus, druhá osoba Nejsvětější Trojice, je především usazen ve Svatyni svatých po pravici Otce nebeského. Takže si nemyslete, že když jdeme do chrámu, jednoduše vstupujeme a vystupujeme z běžné budovy. Místo toho vystupujeme nahoru a vstupujeme do Svatyně svatých, do samotného nebe. Když otevíráme oponu Královských dveří a Kristus je přítomen ve Svatém kalichu, tak i my hříšníci otevíráme nebeské dveře a vstupujeme! I když jsme hříšníci, vstupujeme do svaté liturgie, a tím vstupujeme i nahoru do nebeského Jeruzaléma. Právě tehdy si uvědomíme, jakou slávu mohou naše duše zažít! Usedáme po pravici Otce, přijímáme čest ze cti Krista a přijímáme Tělo našeho Pána a Boha.
Když vstupujeme do chrámu, překračujeme vzdálenost mezi zemí a nebem. Procházíme hvězdami, necháváme anděly pod sebou a stoupáme do výšin Nejsvětější Trojice. Toto je tajemství naší Církve… Stejné tajemství se odehrává i zde, mimo prostor svatyně. Před sebou vidíme různé obrazy, nad námi jsou světla, všechna visící vedle sebe. Ale to je špatně. I ta jsou součástí tajemství. Nejsme tady. Jsme tam nahoře, společně se shromážděním Svatých, spolu s řády andělů, se šestikřídlými Serafíny – jejichž rychlé pohyby nás učí spěchat za Kristem dnem i nocí – společně s mnohookými Cherubíny, aby si i naše vlastní oči navykly na vidění Krista. Toto je svátost. To je „tajemství“ Církve.
Děkujeme ti, Pane, Bože náš, že jsi snížil řády andělů a pozvedl jsi nás do nebe. Byli jsme učiněni důstojnými postavit se před nebeským Otcem. „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a přebývám mezi lidem nečistých rtů, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů!“ (Iz 6,5) Běda mi, řekl prorok Izaiáš, protože sám Bůh sestoupil na mě a já se bojím, že zemřu. A to bychom měli říci i my, když vcházíme do chrámu. Měli bychom se bát, ale měli bychom se také radovat. Měli bychom se třást, ale naše srdce by také měla plesat radostí, protože objímáme Boha a Bůh objímá nás.
Takže jste tedy vstoupili do chrámu, na svatou liturgii! Nenechte nic narušit klid vaší duše. Bůh je přítomen. Kamkoli se podíváme, Bůh je před námi! Pokud Ho nevidíme, neznamená to, že tam není, ale pouze to, že si naše oči ještě nenavykly Ho vidět.
Na konci božské liturgie prohlašujeme: „Viděli jsme Světlo pravé.“
Naše srdce Ho viděla.
Cítili jsme Ho hluboko v našem životě.
připravil MD
Zdroj:
“Our Church Attendance: Reflections on the Divine Liturgy of St. James” in The Church at Prayer („Naše církevní účast: Úvahy o božské liturgii svatého Jakuba“, z knihy V chrámu při modlitbě)
Odkaz:
