Truchlením můžeme nejen zničit své vlastní zdraví, nýbrž i poškodit pokoj, který duše zesnulého obdržely od Pána.
Dotaz: Otče Tadeáši, co nám můžete říci o duších zesnulých?
Odpověď:
Neměli bychom truchlit nad zesnulými, ale místo toho se vroucně modlit za naše milované zesnulé, aby jim Bůh umožnil přebývat spolu s anděly. To je to, co od nás chce. Se zármutkem se nikam nedostaneme. Truchlením můžeme nejen zničit své vlastní zdraví, nýbrž i poškodit pokoj, který duše zesnulého obdržely od Pána. Musíme se modlit za své blízké. Nesmíme být smutní a depresivní. Nadměrný zármutek pro naše blízké, kteří opustili tento svět, není křesťanským aktem, ale aktem bezbožnosti. Vždyť my se v tomto životě připravujeme na věčný život. Musíme být vděční za všechno a děkovat Bohu za to, že si vzal duše našich zesnulých bližních k sobě.
Pokud opustili tento svět, aniž by činili pokání, musíme se za ně modlit, aby jim Bůh odpustil hříchy. Musíme konat skutky milosrdenství v jejich jménu a na počest jejich památky kvůli pokoji pro jejich duše…, a Bůh takové skutky lásky přijme.
Pouze Pán může osvobodit duši z myšlenkových sítí, do kterých se zapletla v tomto životě a která ji stále oslepuje i na věčnosti. Jedině Bůh může takovou duši osvobodit. Proto se musíme modlit za naše milované, kteří zemřeli. Je to maximum, co můžeme učinit: modlit se za to, aby Bůh poskytl odpočinutí jejich duším, a dát jejich křestní jména kněžím a jeromonachům, kteří každý den slouží svaté liturgie, aby se mohli modlit za jejich duše.
Někdo jednou oslovil biskupa Nikolaje [Velimiroviče] a zeptal se ho: „Budou spaseny duše nekajícných hříšníků?“
Svatý Nikolaj tehdy odpověděl:
„Budou (spaseny), pokud se za ně někdo bude modlit. Pro zesnulé duše je nejpřínosnější, když se za ně (po jejich zesnutí) bude sloužit čtyřicet svatých liturgií a pokud poté někdo dá Církvi dar, aby se jejich jména nadále připomínala při svaté liturgii.“
Liturgie, jak víme, je obětí na Golgothě.
To znamená, že sám Pán je obětován na svaté liturgii. Když kněz vyjme částice z prosfory za odpočinutí (duší) zesnulých a poté, co přijme svaté Přijímání, říká: „Smyj, Pane, hříchy zde vzpomenutých svou drahocennou krví na přímluvy svatých svých!“
Jak vidíte, toto je nejdokonalejší modlitba a největší oběť, kterou můžeme přinést za naše milované, kteří odešli k Bohu.
Zdroj:
The Eastern Orthodox Church
From Our Thoughts Determine Our Lives: The Life and Teachings of Elder Thaddeus of Vitovnica, s. 180-181.
Užitečné odkazy:
Naše myšlenky jsou velmi mocné, a proto je třeba dávat pozor na to, o čem uvažujeme a co si přejeme…
Je velmi důležité, aby byl v rodině někdo, kdo se za ni bude modlit…
Duchovní život má své nuance, jejichž poznání nás učí bohonosní starci…
