Žila ve světě jako mniška, v noci se dlouho modlila a přiváděla lidi blíž k Bohu…
Slovo úvodem
Svatá žena Mandalina (Magdalena) Malajnická žila jako mniška ve světě, neustále se postila, v noci se modlila a přiváděla lidi na cestu k Bohu. Mnozí nevěděli, kdy jsou jaké svátky anebo půsty, ale ona jim to jemně vysvětlovala a vždy říkala: „Bůh vidí.“
Když hlídala ovce, recitovala úryvky ze svatých knih, a také místo, kde se modlila, bylo později vybráno pro stavbu kláštera – na znamení, že Bůh přijal oběť její lásky.
Svatá Magdalena spočinula v Pánu 15. října 1962, v ruce držela svíci a při tom neustále činila znamení kříže až do posledního svého dechu…
Její svátek Pravoslavná církev slaví 15./2. října.
Základní charakteristické rysy této světice:
Její otec byl srbského původu a její matka pocházela z rumunské rodiny v Transylvánii.
Byl nejprve vdaná, ale její manžel zemřel během 1. světové války.
Bůh splnil její touhu navštívit Jeruzalém tak, že jí „v duchu“ přenesl ke Kristovu hrobu.
Měla silnou víru a vždy říkávala: „Bůh vidí.“
Běžně chodívala 5 km pěšky do chrámu, kde se účastnila bohoslužeb a zpívala při nich.
Žila jako „mniška ve světě“, hodně se modlila v noci a ostatní lidi přiváděla blíž k Bohu.
Podrobněji o jejím životě
Svatá Magdalena se narodila 22. listopadu v roce 1895 (podle Juliánského kalendáře), den po svátku Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu, do rodiny věřících ve vesnici Ščubic.
Její otec, Milenko Ilić, byl srbského původu, a matka, Milka, byla původem Rumunka, potomek starobylé rodiny Katalínů z rumunské Transylvánie, která se usadila v údolí řeky Timok/Timahoš (Timočská krajina). Při křtu, který se konal 3./16. prosince, dostalo děvče jméno Mandalina, což znamená Magdalena, na znamení jejího sklonu k životu v pokoře a službě Bohu.
Od raného dětství projevovala Mandalina lásku k modlitbě a Církvi. Ačkoli dívky v té době nebyly povzbuzovány ke studiu, ona se naučila číst a psát a od Boha obdržela dar moudrosti a neochvějné víry.
Manželství a vdovství, začátek oběti
V 19 letech, na svátek Obětování (Setkání) Páně (2. února 1914), se vdala v sousední rumunské vesnici Malainița. Boží vůle však byla jiná: její manžel Miloš byl zabit v První světové válce a ona zůstala vdovou s malým dítětem. Svatá Magdalena posilovala svou víru neustálým opakováním slov „Bůh vidí“, slov, která zpečetila její duši.
Boj za víru v dobách pronásledování
Během bulharské okupace (1915-1918) byli kněží zatýkáni a vražděni a chrám ve Sțiubici zůstal bez duchovních pastýřů. V té době svatá Magdalena z milosti Kristovy postupovala tak, že se doslova držela chrámové lavice a udržovala hořící plamen víry. V dobách duchovní temnoty, kdy se mnozí uchylovali k magii i kvůli nesrozumitelnému jazyku při liturgiích, byla ona, dobře ovládající rumunštinu i srbštinu, mostem mezi národy a útěchou pro věřící. A tak se sama stala mostem mezi zemí a nebem, jako Boží vyvolená a přímluvkyně u Nebeského trůnu.
V mrazech, bouřích a nesnesitelném horku neúnavně chodila 5 kilometrů do chrámu, aby četla a zpívala při bohoslužbách. Biskupové, vidouc její pokoru a horlivost, jí dovolili vstupovat do oltáře, což bylo něco neobvyklého. Byla známá jako „stařenka, která zpívala s kněžími“.
Asketický život a rady lidem
Jelikož žila jako mniška ve světě, začali jí tak lidé i říkat: „Prostá mniška“ (ačkoli nikdy nebyla oficiálně na mnišku postřižena). Svatá Magdalena se neustále postila, v noci se modlila a vedla lidi v Božím zákoně. Mnozí nevěděli, jaké jsou zrovna svátky anebo půsty, ale ona jim to laskavě říkala a pokaždé dodávala: „Bůh vidí“.
Byla známá svým přísným řádem, s jakým dodržovala půsty a svátky, ale zejména pro způsob, jakým učila a nabádala lidi, aby chodili do Kristovy Církve. V době, kdy Rumuni v údolí Timoc neměli vlastní kalendáře (s přehledem o bohoslužbách), ona byla hlasem, který jim připomínal všechny svátky a církevní řád.
Když pásla ovce, ráda četla úryvky ze svatých knih a ze spisů svatých Otců, zejména od svatého Izáka Syrského. Modlitba nikdy nechyběla na jejích rtech. Místo, kde se modlila, bylo později vybráno pro stavbu kláštera, což bylo znamením, že Bůh přijal její oddanost a vroucí modlitby.
Odchod do nebe a svědectví o její svatosti
Ve stáří už kvůli nemoci nemohla chodit 5-6 kilometrů do chrámu. Poté, šest měsíců před smrtí, se přestěhovala do Negotinu, aby se zde mohla účastnit bohoslužeb až do posledního dechu.
Zdálo se jí, že letí do Jeruzaléma, a Bůh splnil její přání a přenesl ji v duchu k hrobu Krista Spasitele.
Dne 15. října roku 1962 (2. října podle Juliánského kalendáře) odevzdala svatá Magdalena svou duši Pánu, zatímco v ruce držela zapálenou svíci a neustále, až do svého posledního dechu, opakovala a činila znamení kříže. Její tvář zářila, jako by viděla přicházet Krista pro její duši.
Starší lidé z Malajnice říkají, že tehdy, před zesnutím, měla pokojnou tvář a tichý hlas.
Slovo závěrem
Její tělo bylo převezeno zpět do Malajnice a dnes se její hrob nachází na nádvoří rumunského klášterního komplexu, který byl postaven na místě, kde se modlila a postila.
Pohřební obřad se konal v negotinské katedrále v dnešním Srbsku za účasti mnoha kněží a mnichů a lidé volali: „Je svatá! Nikdy se nenarodila žádná jako ona!“
Její svaté ostatky se dnes nacházejí v hlavním chrámu kláštera v Malajnici, kde je uctívají jak rumunští, tak srbští věřící.
Zázraky a znamení po smrti
Na místě, kde dříve pásla ovce a modlila se, byl postaven klášter, a dětem, které se schovávaly v křoví, aby se dívaly, jak svatá Magdalena chodí do chrámu, zůstala vzpomínka na její neustálé modlitby.
Svatá synoda Rumunské pravoslavné církve ji na svém zasedání dne 1. července roku 2025 kanonizovala s titulem „Svatá Magdalena z Malajnice“.
Její svátek se připomíná dne 15./2. října.
připravil Michal Dvořáček
Zdroje: Basilica News Agency a další zdroje
https://agioi-oi-kaliteroi-mas-filoi.blogspot.com/2025/10/1895-22.html
