Černobylský zázrak svatého proroka Božího Eliáše

Lidé si na tuto událost vzpomněli mnohem později a začali ji vnímat jako znamení od Boha.

Kříž na kopuli Chrámu sv. proroka Božího Eliáše s jeho vyobrazením v Černobylu

Slovo úvodem

Druhý zázrak, který bych rád v těchto dnech připomněl, se týká hrozné události výbuchu jaderného reaktoru v Černobylu na Ukrajině v roce 1986. Od prvních dnů havárie až do dneška, podle názoru odborných vědců, kteří monitorují úroveň radioaktivního záření v oblasti, je jediným prostorem bez záření Chrám svatého proroka Božího Eliáše, který byl a nadále zůstává radiací nedotčeným, a to jak kolem něj, tak i zevnitř!

Svědectví hlavního inženýra Černobylu

Po celá léta od havárie jaderné elektrárny v Černobylu byla úroveň radiace v oblasti jediného chrámu v uzavřené zóně, konkrétně v Chrámu sv. proroka Eliáše, výrazně nižší než ostatní úrovně v celé zóně postižené radiací.

„I během nejtěžších dnů roku 1986 byla oblast kolem Chrámu sv. Eliáše čistá od radiace, nemluvě o tom, že i samotný chrám byl bez jakékoli radiace,“ řekl prezident Ukrajinské černobylské unie Jurij Andrejev na videokonferenci Kyjev-Moskva.

Andrejev také uvedl, že mnoho likvidátorů katastrofy jsou bývalí ateisté.

„Uvěřili jsme později, když jsme pozorovali takový vývoj, který lze vysvětlit pouze Boží vůlí,“ říká.

Po výbuchu ve čtvrtém bloku Černobylské elektrárny se oblak obsahující uran začal pohybovat směrem k Pripjati. Po cestě tam se nachází ona známá borovice (ve tvaru Kříže, která je zobrazena na známé ikoně Černobylského Spasitele).

„Mrak se z nějaké neznámé příčiny zastavil před touto borovicí a rozdělil se na dvě části, a takto dál pokračoval v pohybu po levé a pravé straně města, místo aby zasáhl jeho obytné části. Úroveň radiace v kontaminovaných oblastech byla čtyři nebo pět rentgenů za hodinu, zatímco město vykazovalo pouze půl milirentgenu,“ řekl Andrejev.

Nyní má oblast sousedící s chrámem radiační pozadí 6 mikro rentgenů za hodinu…

(2018, RandomTimes.com)

Příběhy o velkých zázracích vyprávěné představeným Chrámu sv. Eliáše v Černobylu, otcem Nikolajem Jakušinem

(Kapitola z knihy „Zázraky nového století“)

První velké znamení černobylské katastrofy, která v roce 1986 otřásla celou planetou, bylo zjeveno v době rychlého rozvoje jaderné energie, dlouho před výbuchem 4. reaktoru v černobylské jaderné elektrárně. Svědci vzpomínají, že se to stalo přesně deset let před nehodou, konkrétně 26. dubna 1976. Interpretuje se to jako znamení seslané Hospodinem a Přesvatou Bohorodicí před 40 lety. Místní noviny „Prapor Peremohy“ (Prapor vítězství) tehdy otiskly článek s názvem „Pohádky duchovních“. Jeden autor se zmínil o oblaku neobvyklého tvaru, který se toho dne objevil na obloze a který duchovní interpretovali jako zjevení Přesvaté Bohorodice. Nešlo však jen o atmosférickou zvláštnost.

Toho večera mnoho místních obyvatel spatřilo neobvykle tvarovaný oblak vznášející se nad zemí. V něm bylo možné rozeznat postavu Přesvaté Bohorodice, jejíž tvář a jasně zbarvené roucho byly dobře viditelné. Držela trs sušeného pelyňku, kterému místní také říkají „Černobylník“. Přesvatá Bohorodice shodila pelyněk nad městem. Poté se jasný a zářivý oblak přesunul směrem k lesu a zastavil se nad Chrámem svatého proroka Eliáše. Přesvatá Bohorodice se postavila čelem k chrámu a dvakrát mu požehnala oběma rukama. Když se objevila na obloze, přestalo pršet a počasí se stalo teplým a mírným. Tento jev vyložil místní kněz, otec Alexandr Prokopenko. Vysvětlil, že pouze Matka Boží může žehnat oběma rukama. Biskupové mají také výsadu žehnat oběma rukama; vidění na obloze však nebylo mužské.

Místní obyvatelé interpretovali tento jev jako předpověď suchého léta a špatné úrody. Někteří lidé našli a sebrali kousky pelyňku, které spadly z nebe. O mnoho let později se ukázalo, že se jednalo o předpověď: přesně o deset let později explodoval jaderný reaktor v Černobylu. Ale když katastrofa udeřila, nikdo si události s desetiletým odstupem nedal do souvislosti. Lidé si na tuto událost vzpomněli mnohem později a začali ji vnímat jako znamení od Boha.

V roce 2002 Jeho Blaženost metropolita Kyjevský a celé Ukrajiny Vladimír (Sabodan) požehnal vytvoření ikony, která zachycuje zjevení Přesvaté Bohorodice nad Černobylem. Ikonu „napsal“ jeden Boží služebník a současně kyjevský umělec jménem Joan, který také vytvořil zbytek uměleckých děl v našem chrámu. Joan, sirotek, je velmi věřící, zbožný a upřímný člověk. Před zahájením práce se postil a přijímal svaté Přijímání. Ikona zobrazuje Chrám sv. Eliáše s Nebeskou královnou (tj. s Pannou Marií) a s archanděly Michaelem a Gabrielem po obou stranách, jak se nad ním tyčí k nebi. V rukou drží Černobylník (tj. pelyněk). Na obou stranách ikony jsou připevněny dvě kapsle s pelyňkem nasbíraným v černobylské oblasti. Jeho Blaženost Vladimír požehnal ikoně jako jedné z místně uctívaných ikon Černobylu.

Na smrtelné posteli se vůdci komunistické strany v Černobylské elektrárně zjevila právě tato ikona Spasitele z Černobylu.

Další slavnou ikonou z Chrámu sv. Eliáše je Černobylský Spasitel, který má zvláštní historii. Říká se, že tato ikona pochází přímo od místních obyvatel. Přežili jednu z největších tragédií moderních dějin. Poté, co počáteční panika opadla, lidé hledali podporu a soucit. Mnozí z nich vážně onemocněli.

Jurij Andrejev, který je nyní již zesnulý, byl v té době vůdcem sekce komunistické strany v jaderné elektrárně v Černobylu. Komunista se silnou vazbou na myšlenky své strany vážně onemocněl po obdržení obrovských dávek radiace. Velmi trpěl a lékaři neočekávali, že bude žít dlouho. Jurijovi se neustále opakoval sen: obraz ikony. Popsal ho umělci a dal mu pokyny, jak ho namalovat.

„Vyprávěl mi o svém snu a já jsem jeho poselství předal Jeho Blaženosti metropolitovi Vladimírovi.“ Protože byl komunistický vůdce vážně nemocný, neustále žádal o namalování ikony. Viděl obraz svým vnitřním duchovním zrakem a cítil silnou potřebu, aby byl vytvořen. Jeho Blaženost Vladimír mu nakonec udělil své požehnání.

Ikona byla nakonec namalována v Trojicko-Sergijevské lávře v roce 2003 a posvěcena v Kyjevsko-pečerské lávře na svátek Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Když Jeho Blaženost metropolita Vladimír požehnal ikoně Černobylského Spasitele, na obloze se objevila tři znamení. Nad ikonou před stovkami svědků proletěla holubice, poté se na obloze objevila duha a nakonec se objevilo i znamení Kříže, uprostřed kterého svítilo slunce. Je zajímavé, že Jurij Andrejev, nevyléčitelně nemocný vůdce sekce Komunistické strany černobylské jaderné elektrárny, se po této události značně uzdravil. Náš Spasitel ho uzdravil. Je překvapivé, že pro tuto misi byl vybrán zrovna skalní komunista, později prezident Svazu „Černobyl – Ukrajina“. Díky němu přišla na svět ikona Černobylského Spasitele a Pán Ježíš Kristus nadále uzdravuje nemocné a trpící lidi, kteří se k tomuto obrazu přicházejí poklonit.

Exteriér a interiér Chrámu sv. proroka Eliáše v Černobylu

Pro vytvoření této ikony byl vybrán Vladislav Goretský, známý ikonopisec. Obraz je skutečně vznešený, expresivní a duchovní. Je také výjimečný tím, že poprvé v historii ikonopisectví zobrazuje obyčejné lidi vedle obrazu Boha. Duše těch, kteří přežili černobylskou tragédii, jsou zobrazeny vpravo, zatímco duše zesnulých obětí jsou vlevo. Jeho Blaženost Vladimír požádal patriarchu Alexije II. o povolení k namalování obrazů lidí na ikoně. Povolení bylo uděleno.

Námět ikony je hluboce symbolický. Jedná se o vizuální ztvárnění tématu z knihy Zjevení. Uprostřed obrazu je „hvězda pelyňku“ padající z nebe na pozadí zlověstné záře exploze. Dalším ústředním bodem je borovice ve tvaru „Ukřižování“. Toto mimořádné znamení nadcházející tragédie rostlo na půdě regionu Polesí na Ukrajině desetiletí před nehodou. Tento velký, starý strom byl plně vzrostlý ještě před Druhou světovou válkou. Černobylská jaderná elektrárna byla postavena jen dva kilometry od tohoto obrovského živého kříže, rostoucího na okraji lesa.

Podivuhodná borovice ve tvaru Kříže

Po tragédii, kdy byl vykácen takzvaný „Rudý les“, otrávený radiací, se při otevření odhalila ohromující duchovní vize: dva symboly univerzální katastrofy – explodující čtvrtý jaderný reaktor a obří stromový kříž – se spojily v jeden.

„Rudý les“ postižený radiací

Toto vidění připomíná starozákonní křížový strom zalévaný Lotem, který se o dva tisíce let později stal Kristovým křížem. Věří se, že strom vyrostl ze tří holí, které Abrahamovi dala Nejsvětější Trojice, jež byla praotci zjevena v podobě tří Andělů. O čtyři tisíce let později vznikl Černobylský kříž jako symbol jaderného ukřižování, které mělo nastat v roce 1986. Nalevo a napravo od kříže jsou žijící a zesnulí likvidátoři jaderné katastrofy. Nad nimi je Pán Ježíš Kristus se svitkem Apokalypsy, otevřeným na stránce, která obsahuje proroctví, a také Přesvatá Bohorodice a archanděl Michael. Toto je přesné vidění, které se ve snu zjevilo komunistickému vůdci černobylské jaderné elektrárny.

Ikona Černobylského Spasitele mysticky sděluje, že „Ten, kdo drží svitek“, drží také klíče k velkolepému plánu a ke každému detailu v životech těch, kteří se narodili na svět, stejně jako k událostem a určujícím okamžikům historie, včetně tragédie Černobylu.

Spasitel se každou noc díval na kněze a vedl ho ke své ikoně…

Existuje ještě jedna mimořádná ikona, o které jsem se nikdy předtím nezmínil. Je to obraz Spasitele z Chrámu sv. Archanděla Michaela v obci Krasno, která se nachází v uzavřené zóně.

Chrám sv. Archanděla Michaela v obci Krasno

Tato nádherná ikona má neobvyklou historii. Po nehodě byli všichni obyvatelé vesnice Krasno evakuováni kvůli velmi vysoké úrovni radiace způsobené radioaktivním mrakem pohybujícím se směrem k Bělorusku. Jeden z obyvatel Krasna skončil v Petrohradu, kde se stal knězem v jednom z místních chrámů.

Před jedenácti lety našel mé telefonní číslo a zavolal mi. „Otče Nikolaji, rád bych vás požádal o laskavost,“ řekl mi. „Mám opakující se sen, ve kterém vidím oči Spasitele z ikony zanechané v uzavřené zóně v Krasnu. Chtěl bych, abyste ji našel – je to velká ikona Krista namalovaná na dřevěné desce.“ „Jak ji najdu?“ zeptal jsem se. „Řeknu vám, kam máte jít,“ odpověděl.

Popsal místo s velkou přesností. Pojmenoval dům a místo v domě, kde byla ikona ukryta. Člověk musel být místní, aby dal tak přesné pokyny pro navigaci ve vesnici, která byla mezitím kontaminovaná a opuštěná.

Dědeček kněze sloužil mnoho let v místním Chrámu sv. archanděla Michaela. Mimořádná starobylá ikona Spasitele byla z tohoto chrámu kdysi ukradena, ale později ji Hospodin zázračně znovu lidem zjevil. Pozoruhodný dřevěný chrám, postavený v roce 1800, byl po černobylské katastrofě vypleněn. Dědeček, nyní již zesnulý, měl nicméně příležitost starožitnou ikonu ukrýt, ačkoli její umístění zůstalo neznámé. Sám Pán Ježíš Kristus dal znamení a ukázal, jak najít posvátnou ikonu, která mu byla tak drahá.

Tisíce kilometrů daleko, v Petrohradu, začal jeden kněz, rodák z černobylské zóny, o této ikoně snít, a Spasitel se na něj ve snu každou noc díval. „Jel jsem tedy do vesnice a našel opuštěný dům tak, jak mi byl popsán po telefonu. Všechno se ukázalo jako pravda. Vytáhl jsem ikonu z půdy a přinesl ji do našeho místního chrámu.“ Když byla ikona zrestaurována, kněz z Petrohradu přišel do našeho chrámu, aby se jí poklonil a byl svědkem svého snu, který se stal skutečností.

Obraz Ježíše Krista na této ikoně je skutečně jako živý a nezapomenutelný, jeho pohled navždy zůstane ve vaší paměti.

Andělé vedou bohoslužbu v uzavřené zóně

Stařičký chrám ve vesnici Krasno je již dlouho opuštěný. Máme však mnoho svědeckých výpovědí o bohoslužbách, které tam konali andělé a nebeské zástupy. Zaměstnanci černobylské policejní jednotky za mnou v letech 2005 až 2009 opakovaně přicházeli a žádali mě o vysvětlení významu toho, čeho byli svědky.

Interiér Chrámu sv. Archanděla Michaela ve vesnici Krasno

Policisté vyprávěli o podivuhodné události

Jednou se policejní jednotka, která hlídá v uzavřené zóně, přiblížila k vesnickému chrámu a uslyšela v něm nějaké hlasy. Mysleli si, že je to iluze, protože osadníci vesnici už dávno opustili. U vjezdu do vesnice je také opuštěné kontrolní stanoviště. Okolní les zhoustl a stal se nebezpečným, takže se do vesnice nelze dostat jinou cestou.

Hlídkové vozidlo se pohnulo směrem k chrámu. Policisté slyšeli z chrámu krásný zpěv a uvnitř budovy viděli drobné světlo. Muži vyšli z auta a ztuhli, přemoženi zbožným dojetím a bázní. Černobylská policejní jednotka je dobře vycvičený profesionální sbor, připravený reagovat na různé mimořádné situace. Přesto se tito otrlí muži cítili tak ohromeni strachem, že místo okamžitě opustili. Znovu se později vrátili na stejné místo, ale tentokrát chrám vypadal tiše. Neodvážili se do něj vstoupit, a proto jen poslali hlášení svému veliteli.

Policisté později přišli do mého chrámu a požádali mě, abych vysvětlil smysl této události, které byli právě svědky. Řekl jsem jim, že historie tohoto chrámu má mnoho záznamů o takových událostech. Andělé neopouštějí svatý oltář až do konce věků. Když lidé z jakéhokoli důvodu musí nějaký chrám opustit, přicházejí tam místo nich andělé, aby zde sloužili bohoslužby. Chrám v Krasnu má pro ně zvláštní význam, protože je zasvěcen archandělu Michaelovi, vůdci nebeských zástupů. Toto místo, ačkoli je spáleno smrtícími dávkami radiace, stále zůstává posvátným místem, kde přebývá Boží blahodať. Boží vůlí bylo přivést zodpovědné svědky, aby tento zázrak vyprávěli širšímu světu. Všechny následné výpovědi svědků liturgie v prázdném chrámu byly totožné s prvním popisem.

Od té doby chodím o svátcích do chrámu v Krasnu vést bohoslužby. Během jedné z mých návštěv jsem zde našel ikonu archanděla Michaela. Vešel jsem na půdu mezi kopule chrámu. Je to těžko dostupné místo a kvůli hnijícím starým podlahovým prknům docela nebezpečné pro jakýkoli pohyb zde. Modlil jsem se tedy a šel jsem, kam až jsem mohl, když jsem najednou pocítil, jako by se na mě někdo pozorně díval. Zvedl jsem hlavu a uviděl ikonu archanděla Michaela s ohnivým mečem v ruce, umístěnou na zchátralé staré polici. Chrám byl dříve vypleněn zloději, ale tato ikona zůstala záhadně skryta před jejich zraky. Ikona tam byla umístěna na ochranu chrámu. Není známo, kdo obraz ukryl; možná sami andělé.

Zjevení svatého Serafima Sarovského
Každoroční liturgie v Černobylu slavená dne 26. dubna

Tato událost se stala v roce 2001 a hluboce mnou otřásla. Za svůj život jsem viděl mnoho věcí, nicméně tento příběh byl důležitý jako nic jiného. Pomohl mi pochopit místo černobylské jaderné havárie v dějinách Církve a v životě vesmíru jako celku. Mezi touto explozí, dějinami Církve a dějinami světa jako celku existuje hluboké duchovní propojení.

Rybáři, kteří byli v noci 26. dubna na svých lodích na řece Pripjať, spatřili nad Chrámem sv. proroka Eliáše jasnou explozi světla, po které následovala další exploze nad jadernou elektrárnou. Toto znamení je v knize Zjevení popsáno jako „velká hvězda, hořící jako pochodeň“ (Zj 8,10) a „jméno té hvězdy bylo Pelyněk“ (Zj 8,11).

Když jsem po tragédii přišel sloužit do tohoto chrámu, budova i areál vyžadovaly rozsáhlou rekonstrukci. Usilovně jsme pracovali na obnově chrámu a pravidelně jsem zde konal svaté liturgie, i když tam bylo jen velmi málo farníků. 26. dubna, v den prvního výročí tragédie v tomto chrámu, jsem se pomodlil a šel spát. Ve městě byli lidé, kteří bděli a vzpomínali na oběti prostřednictvím světských obřadů, koncertů a hostin. Já jsem ale usnul.

4. reaktor černobylské jaderné elektrárny

Z mého okna je výhled na útes nad řekou Pripjať. Pamatuji si, jak jsem se v noci náhle probudil a podíval se z okna. Viděl jsem starého muže v bílém rouchu s bílým vousem a holí, jak jde k mému domu. Poznal jsem v něm svatého Serafíma Sarovského, jeho tvář, chůze a držení těla vypadaly přesně tak, jak je zobrazen na ikonách. Svatý Serafím přistoupil k mému domu, zastavil se před mým oknem a pozorně se na mě podíval. Třikrát udeřil holí do země, pak se otočil k řece a prošel branou chrámu směrem k elektrárně. Pak si pamatuji, že jsem se znovu ocitl v posteli. Rozsvítil jsem světla a viděl jsem, že je 1:30 ráno – přesný čas, kdy došlo k jaderné katastrofě. Pán poslal svatého Serafíma, aby mě v tu noc probudil a vyzval k modlitbě a bdění.

Okamžitě jsem měl vidění: jaderná katastrofa byla jednou z přelomových událostí v lidských dějinách, popsaných v knize Zjevení: „A vtom třetí anděl zatroubil, i spadla s nebe hvězda veliká, hořící jako pochodně, a padla na třetí díl řek a do studnic vod. A jméno hvězdy té bylo Pelyněk. I obrátil se třetí díl vod v pelyněk, a mnoho lidí zemřelo od těch vod, neboť byly zhořkly.“ (Zj 8,10–11) Pelyněk je v této oblasti rozšířená rostlina, známá také jako „Černobylník“ (Pelyněk černobýl), odkud pochází i název města.

Existuje také přímá souvislost mezi zjevením Přesvaté Bohorodice nad Černobylem deset let před tragédií. Tato země měla být místem, kde se projevilo proroctví Písma Svatého, a Hospodinovo slovo rozdělilo lidské dějiny na „před“ a „po“ černobylské jaderné katastrofě. Stále jsem se snažil pochopit, proč si Hospodin vybral svatého Serafíma Sarovského, aby odhalil duchovní význam tragédie, a napsal jsem proto dopis patriarchovi Alexijovi II. Dva roky jsme si dopisovali. V důsledku toho náš chrám oficiálně obdržel část svatých ostatků svatého „báťušky“ Serafíma, které jsem osobně přivezl z Divějeva. Svatý Serafím byl zbožný mnich, ale také aktivní účastník všech důležitých událostí své doby. Svou duchovní cestu zahájil v Kyjevě, kde uctil svatá místa a svaté mnichy Kyjevo-pečerského kláštera. Chtěl se připojit k bratřím tohoto kláštera, dostal nicméně požehnání jít do Sarova. Nikdy se nepřestal angažovat o dění své vlasti.

Památník před 4. reaktorem černobylské jaderné elektrárny

Vždy ve výročí zjevení svatého Serafíma (tj. ve výroční den tragédie) jsme v noci 26. dubna v Černobylu pořádali celonoční bdění a svatou liturgii. V průběhu let se k nám připojila řada arcibiskupů, biskupů a duchovních, aby vzpomínali na všechny oběti. Mezi nimi je i Pavel, metropolita Černobylský a biskup Kyjevsko-pečerské lávry, který mě vysvětil na kněze. Věřím, že ho Pán Ježíš Kristus záměrně ustanovil prvním církevním představitelem v Černobylu.

Tento výroční den do Černobylu přitahuje vždy také mnoho poutníků. Obvykle chodíme na hřbitov, abychom se zúčastnili zádušního obřadu (panychidy) za hasiče, kteří jako první čelili hořícímu jadernému reaktoru. Pán Ježíš Kristus nám tak skrze svatého Serafíma požehnal, abychom zůstali bdělí a modlili se během chvíle, kdy naše planeta utrpěla jaderný výbuch. V roce 2016 bude tato tradice v trvání již dlouhých 30 let (příští rok (2026) tomu bude již 40 let, pozn. překl.)

Je nepravděpodobné, že bychom někdy byli schopni plně pochopit význam znamení a událostí spojených s historii jaderné tragédie v Černobylu. Přesto mezi nimi všemi jasně existuje přímé duchovní spojení. Pán Ježíš Kristus zjevuje vše, co je potřeba, ve svém vlastním čase. Musíme zůstat trpěliví a neochvějní ve své modlitbě a čekat na přijetí Jeho poznání.

Prot. Nikolaj Jakušin

Orthodox England (19. dubna 2016)

připravil a přeložil Michal Dvořáček