„V tom je láska…, že Bůh si nás zamiloval.“ (1Jn 4,10)
Svatý Paisij Svatohorec učil:
„Lidé, kteří mají skutečnou zbožnost a úctu ke Kristu, se před Kristem (doslova) „choulí“ (a stávají nepatrnými), kdežto k Panně Marii mají více smělosti a bez větších obtíží se k ní přibližují, protože Přesvatá Bohorodice patří k lidskému pokolení.
– Někdy, starče, se stává, že když dělám zemní poklony, tak při tom šeptám prosebný Kánon k Přesvaté Bohorodici anebo slova Akathistu (Raduj se!). Když činím tyto poklony, měl bych snad spíše pronášet slova modlitby?
– Ne, klidně to dělej tak, jak ti to přináší mír a uspokojení, protože Panna Maria to předává všechno Kristu, ale také díky své náklonnosti a něhy naplňuje naši duši láskou a vroucnou oddaností (posvátným „erótem“) ke Kristu.
Já (říkal starec) prosím Panagii, aby vzala mé srdce a poté, co jej sama očistí, ho rozdělí na čtyři části: přičemž tři z nich daruje Nejsvětější Trojici a jeden si sama ponechá.
Vášně jsou paraziti, kteří brání v obecenství s Bohem.
Pokud paraziti nezmizí, jak bude člověk schopen vcházet do účastenství s Bohem?
Abychom se tedy mohli spojit s Bohem, musíme „naladit“ náš vysílač na (frekvenci) lásky a náš přijímač na pokoru, aby nás Bůh vyslyšel, a abychom zase my mohli Jemu naslouchat, protože Bůh pracuje na této frekvenci: Láska – Pokora!
Člověk musí pracovat, jak jen může, aby tuto frekvenci zachytil.
Pak bude mít vztah s Bohem a jeho mysl bude neustále (ponořena) v Bohu.
Přeji vám, abyste získali toto božské spojení.
Amen.“
Zdroj: Ἁγ. Παϊσίου Ἁγιορείτου: ΛΟΓΟΙ ΣΤ’ «Περί Προσευχής»
(Svatý Paisij Svatohorec: SLOVA VI. „O modlitbě“)
připravil Michal Dvořáček
