Dositej mu dal poučení neustále chránit na rtech a v srdci Ježíšovu modlitbu, aby v něm přebýval Duch Svatý…

Ctihodná Dositeja, zatvornice Kyjevská
(1721–1776)

památka 25. září / 8. října

Ctihodná Dositeja (Tjapkina) se narodila roku 1721 v Rjazaňi v dvořanské rodině. Základní vzdělání získala u svojí babičky Porfýriji v Moskvě, která byla monaškou v monastýru Nanebevstoupení Páně¹. Babička zasadila do srdce děvčete lásku k Bohu, ke svatým ctnostem i k mnišskému životu. Když však byla monaška Porfýrija postřižena do velké schimy, její vnučka se musela vrátit domů k rodičům. I zde však pokračovala žít jako v monastýru, protože nic, co bylo ve světě, ji nepřitahovalo. Rodiče její chování znepokojovalo, a tak se rozhodli, co nejdříve, jak jen to bude možné, svoji dceru provdat. Mladá dívka však nechtěla, a proto před tímto sňatkem utekla. V patnácti letech si oblékla mužské oblečení a odešla do Trojicko-sergijevské lávry², kde se představila jako rolnický syn „Dositej“. Přesto, že zákony té doby dovolovaly přijmout takovéhoto mladíka do bratrstva monastýru jen se souhlasem Posvátného synodu či cara, k jejímu vstupu přece jen došlo a ona zůstala (v mužském přestrojení) na poslušenstvích v monastýru. Podobně takto započala svůj mnišský život také ctih. Matrona Cařihradská (památka 9. / 22. listopadu).

Uplynuly tři roky, kdy mladý asketa ženského pohlaví žil v tomto přestrojení ve zdejším monastýru. Avšak rodiče Darije ji nadále hledali a jednou takto přijeli do lávry, kde už z dálky poznali v poslušníkovi Dositejovi svoji Dariju. Požádali představené monastýru, aby jim umožnili se s tímto mnichem setkat. Když Dositej poznal své rodiče, kteří se s ním chtěli setkat, nečekal na své odhalení a okamžitě odešel do Kyjeva, do Kyjevo-pečerské lávry³, kde ho však nepřijali, protože neměl pas. A protože nebylo jiného východiska, začal Dositej žít jako poustevník blízko Kitájevské poustevny⁴. Vykopal si v hoře jeskyni, dle příkladu ctih. Antonija Pečerského, a započal jako poslušník Dositej dílo své spásy. Dositej měl za pokrm jen chléb a vodu, které mu z poustevny nosili a pokládali před jeskyni. V době Velkého půstu se před světem zcela uzavíral a jedl jen divoké byliny, které rostly poblíž. Ve své kelii nikdy nerozdělával oheň. Takto žil dlouhou dobu, během níž vedl duchovní zápas, s nadějí, vírou a láskou, neustále obrácen k Bohu, k Matce Boží a ke svatým.

Tímto způsobem, jsa zcela oddán Bohu v asketickém zápase a neustálé modlitbě mysli, stal se důstojným příjemcem darů proroctví a prozíravosti, díky nimž se tak stal známým v okolí města Kyjeva. Mnozí křesťané přicházeli za zatvornikem Dositejem, aby zbožně vyslechli jeho rady a slova útěchy skrze malé okénko kélie, ze kterého bylo slyšet jeho hlas, ale ve kterém nebylo možné uzřít jeho tvář. Mnišský postřih přijal Dositej neočekávaně. Roku 1744 navštívila carevna Jelizaveta Petrovna (1741-1761) Kyjev, kde se dozvěděla o prozíravém poustevníku a přála si ho poznat. Navštívila ho, vedla s ním rozhovor, a když se dozvěděla, že Dositej ještě nepřijal mnišský postřih, dala svým rozhodnutím souhlas k přijetí mnišství, a dokonce ona sama byla později osobně přítomna na tomto postřihu. Takto se Dositej stal rjasoforným mnichem Kyjevskopečerské lávry.

Dositej nezanechal zatvoru, i nadále se uzavíral v modlitbách (Mat 6,6), k tomu vzal na sebe i duchovní úkol starectví čili duchovního vedení skrze vlastní příklad, rady, poučení a nakonec i bláznovství pro Krista.

Staral se o všechny, kdo se k němu obracel pro radu. Pod svým duchovním vedením takto vychoval svého kelejníka Theofana, kterého posléze vyslal do Moldávie, za ctih. Paisijem Veličkovským, velkým asketou, teologem a překladatelem děl svatých Otců, který měl velkou zásluhu na obrodě hesychasmu a modlitbě mysli na Rusi. Po svém návratu z Rusi byl Theofan při ctih. Dositejovi až do jeho smrti. Poté, plníce vůli svého svatého učitele, odešel vést poustevnický život do Soloveckého monastýru, kde učinil velké dílo pro obrození modlitby mysli, vnitřního díla duchovního člověka, které tam bylo již téměř polozapomenuté.

Zatvornika Dositeje navštívil na pouti do Kyjeva také mladý 22 letý Prochor Mašnin (budoucí ctih. Serafím Sarovský). Svatý Dositej spatřil budoucí život ctihodného Serafíma, kterým proslaví Boha, a dal mu požehnání, aby mnišský život započal v Sárovské poustevně, v monastýru zasvěceném na počest Zesnutí Přesvaté Bohorodice, který byl znám svým přísným mnišským ústavem. Dositej mu dal poučení neustále chránit na rtech a v srdci Ježíšovu modlitbu, aby v něm přebýval Duch Svatý.

Jedenkrát se stalo, že rodná sestra ctih. Dositeje přišla ke „starci“ a prosila ho (ve skutečnosti prosila svou vlastní sestru), zdali neví, co se stalo s její sestrou. Svatý odpověděl, že už není více třeba hledat sestru, protože ta se skrývá jen proto, aby mohla sloužit Pánu.

Když se podle carského dekretu uskutečnila konfiskace monastýrských pozemků⁵, ctih. Dositej se ukryl v Dalekých „peščerách“ (jeskyních) Kyjevo-pečerské Lávry⁶. Tam však nemohl nalézt pokoje pro velké množství poutníků, kteří za ním přicházeli s různými prosbami. Po čtyřech letech se přestěhoval do jedné vzdálené kelie Kitájevské poustevny. Před svoji smrtí nakonec vyšel starec Dositej ze zatvoru a se slzami prosil všechny bratry v monastýru o odpuštění. Když se vrátil do své kelie, celou noc probděl při čtení žalmů.

Od svého narození prožil 55 let. Zesnul 25. září / 8. října, v den památky zesnutí ctih. Sergije Radoněžského. Ráno 26. září roku 1776 jej pak našli klečícího na kolenou před svatou ikonou. V rukou měl lístek, na kterém bylo napsáno: Mé tělo je hotovo k pohřbení. Prosím vás, nedotýkejte se ho, ale pohřběte ho dle zvyklostí. Což bylo i přesně takto splněno.

Tajemství Dositeja, bylo odhaleno až, když rodná sestra Darji, jednou spatřila portrét starce Dositeja a v něm poznala svoji ztracenou sestru. Tehdy všichni pochopili, že starec Dositej, nebyl nikdo jiný než dívka. Poté byly srozumitelné mnohé, do té doby nevysvětlitelné skutečnosti, ze života svaté. Ostatky ctihodné Dositeje jsou ukryty pod zemí, u severní strany chrámu Svaté Trojice v Kitajevské poustevně. Snahy o nalezení a vyzdvihnutí jejích ostatků byly neúspěšné.

Svatořečení ctihodné se událo roku 1993 spolu se ctihodnými Theofilem, Alexijem, Parthenijem a také Paisijem, jurodivým pro Krista, v zástupu místně ctěných svatých. Jméno ctihodné Dositeje pak bylo vneseno ke všeobecné úctě do církevního kalendáře 8. prosince roku 2005 s požehnáním Jeho svatosti Patriarchy Moskevského Alexije II.

Tropar hlas 4.

Duchem svatým byla jsi od dětství zasnoubena Kristu, před světem ses skryla v mužské podobě, s radostí jsi přijala zátvor v jeskyni. Pros za nás, Dositeo oslavovaná, Ženicha svého, aby nás zbavil od temnoty hříchu a spasil duše naše.

Poznámky pod čarou:

¹ Monastýr Nanebevstoupení Páně

Moskevský monastýr založený roku 1386 Evdokií Dmitrijevnou, manželkou sv. knížete Dimitrije Donského. Nacházel se vedle Spasské věže a téměř těsně přimykal ke Kremelské zdi. Ve středověku sloužil za místo pohřbení ženských zástupců velkoknížecích rodů. Byl zničen roku 1929.

² Trojicko-sergijevská lávra

Jeden z největších a nejvýznamnějších mužských monastýrů Ruské pravoslavné církve s dávnou historií. Založen ctih. Sergijem Radoněžským kolem roku 1337, jehož ostatky se nacházejí právě v tomto monastýru.

³ Kyjevo-pečerská Lávra (Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice)

Jeden z prvních monastýrů podle data založení na Kyjevské Rusi. Byl založen ctih. Antonijem Pečerským a jeho učedníkem Theodosijem Pečerským kolem roku 1051 za vlády sv. knížete Jaroslava Moudrého.

⁴ Kitájevský monastýr Svaté Trojice

Je známý také jako Kitájevská poustevna v Kitájevě (Kitájevo bylo předměstím, historickým územím Kyjeva), založen roku 1716.

⁵ Manifest o sekularizaci církevních a monastýrských pozemků

Klíčový dokument reformy z roku 1762, jehož cílem byla sekularizace pozemků připadajících chrámům a monastýrům Ruské pravoslavné církve ve prospěch státu. Byl podepsán v roce 1762 carem Petrem III. Fjodorovičem. Tento dokument nejenom převáděl církevní a monastýrské pozemky pod správu a vlastnictví státu, ale také rušil řadu monastýrů a určoval kolik je možno, aby monastýrů bylo. Po smrti cara Petra III. Fjodoroviče potvrdila platnost tohoto dokumentu roku 1764 také carevna Kateřina II.

⁶ Daleké peščery (jeskyně) neboli Theodosijevské jeskyně. Jsou komplexem jeskyň Kyjevskopečerské lávry. V dalekých peščerách spočívají svaté ostatky 49 svatých. Památka Sboru svatých otců v Dalekých peščerách spočívajících připadá na 28. srpna / 10. září