Aby se mohl někdo zdokonalit, jsou zapotřebí těžkosti…

Ctihodný starec Paisij Svatohorec

Milovaný starec, který ještě za svého života udělil duchovní rady nesčetným zástupům lidí a který v této duchovní útěše pokračuje díky Boží blahodati dodnes…

(+ 12. července 1994)

Duchovní poučení starce Paisije:

O svobodě

Starec řekl: To není svoboda, když lidem říkáme, že je vše povoleno. To je otroctví. Aby se mohl někdo zdokonalit, jsou zapotřebí těžkosti.

Vezměme si příklad. Máme malý strom. A staráme se o něj. Přiložíme k němu kůl a obvážeme ho provázkem. Přirozeně, že kůl nepřipevníme nějakým drátem, neboť to bychom mohli strom zranit. Lidé, kdyby postupovali podle svých zvyklostí, tak by strom nijak neomezovali, avšak stromeček by nemohl růst správným způsobem.

Nebo pohleďme na malé dítě. Jeho vlastní svobodu omezujeme už od počátku jeho života. Ještě než je počat na tento svět, je to malé chůdě omezeno v matčině lůně, kde přebývá dlouhých devět měsíců. Později se narodí a okamžitě ho zavinují do zavinovačky, kterou kolem něj pevně uvážou. A dále. Jakmile začne růst, omezí ho zábradlím atd. To vše je nezbytné pro jeho růst. Zdá se, že všechna tato opatření ho zbavují svobody, ale bez těchto ochranných opatření by dítě zemřelo hned po narození…

Starec říkal: Svoboda je dobrá, když ji může člověk náležitě užívat. Jinak je to katastrofa.

Některé další citáty a poučení starce Paisije:

– Žijte jednoduše a bez přílišného přemýšlení, jako dítě se svým otcem. Víra bez přílišného přemýšlení působí zázraky. Logická mysl brání Boží blahodati a zázrakům. Cvičte se v trpělivosti, aniž byste věci či lidi posuzovali svou logickou myslí.

– A proto při každé zkoušce říkejme: „Děkuji Ti, můj Bože, protože to bylo nutné pro mou spásu.“

– Bůh nezasahuje do našich životů, nýbrž čeká, až ho požádáme o pomoc, protože respektuje naši svobodu.

– Ten, kdo má skutečnou pokoru, je ten, kdo okamžitě zapomíná na své dobré skutky, které činí, zatímco jakýkoli dobrý skutek, který někdo učinil pro něj (i ten bezvýznamnější), považuje za nesmírný a zažívá pocit vděčnosti tomu, kdo tento dobrý skutek v jeho prospěch učinil.

– Naše mysl by měla být (jak je to jen možné) v Boží blízkosti a neměla by uvažovat o zlých věcech.

– Dosažení svatosti nezávisí na tom, jak dlouho praktikujeme naši askezi, nýbrž na naší všestranné ctnosti (tzv. filótimu) a na skutcích konaných s pokorou. V tomto duchu obětavosti a ctnosti, které starec Paisij nazýval „filótimo“, se skrývá veškerá pokora, ušlechtilost a obětavost.

– Pokud laici nebudou reptat, získají od Boha stejnou odměnu jako mniši žijící v askezi.

– Pokud ti, kteří jsou chudí, trpí nouzí a jsou hladoví, na svůj stav nereptají a neodmlouvají, obdrží stejnou odměnu jako poustevníci, kteří vedou zápas v askezi na svazích Svaté Hory Athos.

– Mniši se dobrovolně zdržují jídla, což výrazně usnadňuje jejich asketickou práci. Pokud například něco udělám, udělám to z vlastní svobodné vůle, a v důsledku toho sotva cítím nějaké břemeno asketismu. Tito chudí lidé však hladoví nedobrovolně, a tak trpí mnohem, mnohem více než já. Bůh může tyto lidi odměnit ještě větší odměnou než askety žijící v samotě.

připravil a přeložil Michal Dvořáček