Ctihodný Nikiforos Malomocný, divotvůrce
(1890–1964)
památka 22. prosince / 4. ledna
Ctihodný otec Nikiforos se narodil jako Nikolaos Dzanakakis ve vesnici Sirikari, na západě ostrova Kréta. V dětství přišel o oba rodiče. O chlapce se pak staral a ve zbožnosti jej vychovával jeho dědeček Joannis. Když mu byl třináct let, tak jej dědeček vypravil, aby vypomáhal a pracoval v holičství města Chania. Zde si ho všichni zamilovali jako krásného, chytrého, přátelského a dobrého chlapce. Život mu však připravil těžký a bolestný zápas, když se na jeho těle projevily první příznaky nemoci známé jako malomocenství, tj. lepra.
Mladý Nikolaos dostal strach, velmi se vylekal a byl zděšený. Aby to nezjistili státní orgány a nezavřeli jej na ostrově Spinalonga, když se symptomy nemoci stanou zcela zjevnými, utekl ve věku 16 let do Alexandrie v Egyptě, kde byla ještě početná řecká komunita, která měla chlapce velmi ráda. Příznaky nemoci však začaly být stále více viditelnými, hlavně na tváři a na rukou. Za sedm let byly zcela zřetelnými a nedaly se již skrývat. Nikolaos měl znovu strach, aby jej nechytili a neodvezli na ostrov Spinalonga. Musel proto znovu odejít pryč a najít si nějaké jiné místo. Tehdy Nikolaa osvítil přeblahý Bůh a odkryl jeho hoře jednomu z archijerejů. Ten ho uklidnil, podpořil a obklopil ho péčí a porozuměním.
Otec Nikiforos v mladém věku na ostrově Chios
Tento požehnaný archijerej spatřil, že má co do činění s duší čistou, neobyčejnou a svatou, přestože to byl nemocný člověk, byl současně osvícen hojností blahodati Svatého Ducha. Také proto se tento biskup rozhodl, že se spojí se ctih. Anthimem Vagianosem¹, kterého dobře znal jako kněze a který v té době sloužil jako kněz v leprosáriu na ostrově Chios. Krátce mu popsal Nikolaa, jeho nemoc, jeho povahu a roky života strávené v Alexandrii. Ctihodný Anthimos odpověděl, aby Nikolaa co nejrychleji poslal na Chios. A tak se i stalo.
Po třech letech na ostrově Chios postřihl ctihodný Anthimos mladíka na mnicha se jménem Nikiforos. V blízkosti svého duchovního otce mladý mnich Nikiforos dostihl veliké míry ctností.
Kdo by mohl spočítat duchovní zápasy nového života? Čím více, den ode dne, tlelo jeho tělo, tím více se tento člověk obnovoval Duchem. Nemoc mu brala části těla, oči, ruky, nohy a nakonec byl nemocí poražen celý. Avšak on, který je nyní opěvován mnohými, urputně přitom všem odsekával každou zhoubnou vášeň, všeliké zlo, až dostihl blažené bezvášnivost a dokonalé trpělivosti v souladu s Boží vůlí a vůlí duchovního otce. Na konci svého života se stal činitelem horlivé modlitby mysli.
Ctihodný Nikiforos se svatým Anthimem na ostrově Chios
V leprosáriu každý večer ctihodný Nikiforos zvonil na zvon chrámu spravedlivého Lazara. Ostatní nemocní přicházeli, odkládali nemoc, četli Povečeří s Akathistem Přesvaté Bohorodici. Za rozbřesku pak s pomocí jedné nemocné mnišky odsloužili jitřní bohoslužbu. V neděli a ve svátky se stával ctih. Nikiforos hlavním žalmistou a zpěvákem v místním chrámu. Blažený metropolita ostrova Chios, Pantelejmon Fostinis, který mnohokrát slyšel tyto bohoslužby, o něm říkal: Ten mnich zpíval jako Anděl.
Matka Veronika z monastýru Bohorodice Pomocnice jednou řekla: Při jedné z návštěv našeho monastýru, když ctih. Nikiforos doprovázel ctih. Anthimose, stál v chrámové předsíni. Přítomní věřící ho uprosili, aby zazpíval „Jest v pravdě důstojno“. Mnišky se začaly shromažďovat a jedna druhé se ptaly: Co je to za andělský hlas? Když však ctihodný pozvedl svojí hlavu, všechny rázem ztuhly, stály jako hromem zasažené, když spatřily jeho jizvy, které pokrývaly celou jeho tvář.
Tento nadpozemský anděl nesl na sobě ještě jednu tíhu kvůli své nemoci. Postupně ale jistě ztrácel zrak. O to více však z celého srdce zpíval množství troparů a četl Apoštol.
Když bylo leprosárium na ostrově Chios roku 1957 uzavřeno, byl ctih. Nikiforos odvezen spolu s dalšími do leprosária Svatá Barbora, na předměstí Athén v Aigaleu. Ctihodný otec Anthimos poslal své duchovní dítě do Athén s doporučujícím dopisem, ve kterém prosil otce Euménia (tehdy ještě mnicha Sofronia), který tam sloužil, aby věnoval velkou pozornost pokladu, který mu zasílá Přesvatá Bohorodice, neboť může získat mnoho duchovního užitku díky obecenství s ním. Na novém místě svého působení pak mnich Nikiforos strávil už zbytek svého života. Otec Euménios se o něho staral s velkou láskou a obracel se k němu jako ke svému duchovnímu otci. Následně kvůli své nemoci otec Nikiforos oslepl.
Na ctihodném byla i přes jeho lidským očím zjevnou nemoc vždy vidět zejména naprostá pokora, mírnost, poslušnost, nikdy nic po nikom nechtěl, nikdy nic nevyžadoval. Byl pilným v neustálé modlitbě, kterou se naučil od svého duchovní otce ctih. Anthimose, s dobrodušností snášel všechny těžkosti nemoci, kterou neskutečně trpěl. Za svoji nekonečnou trpělivost a lásku k bližním obdaroval Pán ctih. Nikifora darem prozřetelnosti a utěšení strádajících. Množství věřících za ním přicházelo odevšad, byli to především bezdomovci, lidé všemi opuštění, kteří strádali zoufalstvím, steskem, zlobou ostatních lidí. Všichni tito nešťastní lidé, všemi už opuštěni, přicházeli za ctihodným, aby v jeho přítomnosti nalezli pokoj a úlevu.
Otec Euménios (Saridakis) s ikonou svatého Nikifora
Ctihodný zesnul 4. ledna roku 1964 ve věku 74 let. Od jeho ostatků po zesnutí vanula přes jeho nemoc, která ho většinu jeho života trápila, blahá vůně. Zázraky se udály už tehdy, když odcházel z pozemského života, děly se i poté, co zesnul, což mnozí dosvědčili, když získali mnohá dobrodiní a uzdravení skrze jeho přímluvy. Všechny tyto zázraky pak byly zaznamenány otcem Euméniem a dalšími věřícími.
3. prosince roku 2012 byl sborovým rozhodnutím Ekumenického patriarchátu ctihodný Nikiforos připočten k zástupu svatých.
Jeho památka se připomíná v den jeho zesnutí.
Tropar hlas 4. podoben: Jenž povznesl ses
Těla svého malomocenství/ jsi s hrdinnou moudrostí jako Job přetrpěl, Nikifore, / řízu své duše jsi očistil světle, /v dokonalosti jsi vystoupil na žebřík ctností, / svým zápasem jsi dostihl příbytků andělských, / neustále zpívaje Bohu: // Tobě náleží Sláva, Trojice Jednobytná.
Ctihodný Nikiforos krátce před svou smrtí v Nemocnici infekčních nemocí
Poznámky pod čarou:
¹ Ctihodný Anthimos Nový Chiosský (1869–1960): památka 2. / 15. února a v den přenesení jeho ostatků 21. srpna / 3. září. Je to zakladatel a duchovník ženského monastýru Bohorodice Pomocnice na ostrově Chios.
podle níže uvedených zdrojů připravil o. Marek Malík
https://www.mgarsky-monastery.org/kolokol/kratkoe-zhitie-prepodobnogo-nikifora-prokazhennogo
http://ermyinia.blogspot.com/2014/03/normal-0-false-false-false.html
Ikony světce:
Rodný dům ctihodného Nikifora
