Svatý novomučedník Ahmed Kaligraf
památka 24. prosince / 6. ledna
a v den mučednické smrti 3. / 16. května
Naše Církev se vždy bude krášlit svými svatými. Svědčí to o skutečnosti, že trpělivý, dlouho shovívavý a milostivý Bůh čili Jednobytná Trojice i Přesvatá Bohorodice nezanechávají svět bez útěchy. Takovýmto způsobem všichni proroci, spravedliví, apoštolové, evangelisté, mučedníci, hierarchové, ctihodní, světitelé, mučedníci i noví mučedníci přetvářejí do života dary Svatého Ducha, a při tom setrvávají živými členy Těla Kristova: Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. (1Kor 12,27)
Svatí se zjevují světu v odvislosti od jeho sociálních a historických podmínek. Takto v době pronásledování křesťanů existovalo velké množství mučedníků, zatímco v období svobodného vyznávání víry a rozkvětu vzdělanosti, literatury a písemnictví se rodili učenci, spisovatelé a velcí církevní hymnografové. Noví mučedníci se zjevovali v letech turecké nadvlády, a tehdy se zjevili jako udatní bojovníci za řecký národ, jako vzor a příklad víry, trpělivosti a vytrvalosti. A vytrvalost, tak jak poznamenává apoštol, se rodí ve zkouškách víry a je třeba ji zachovat až do samého konce: A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. (Jk 1,4)
Ctihodný Nikodém Svatohorec ve svém Novém Martyrologiu hovoří o tom, že Pán zjevuje světu nové mučedníky z pěti podstatných důvodů: neboť oni přispívají k obnovení pravoslavné víry; v den soudu neponechají žádné ospravedlnění jinověrcům; jsou slávou a pochvalou Východní Církve a pohanou jinověrců a také příkladem trpělivosti a vytrvalosti, příkladem k napodobení pro všechny křesťany.
Mezi životy nových mučedníků nacházíme i krátký život mučedníka Ahmeda¹ Kaligrafa, který se jako muslim stal pozoruhodným způsobem křesťanem a roku 1682 přijal nakonec mučednickou smrt. Jeho památka je ctěna 24. prosince / 6. ledna a také v den jeho mučednické smrti 3. / 16. května. Z Nového Martyrologia se dozvídáme, že tento svatý nový mučedník Ahmed nebyl ženatý, ale že si k sobě vzal ruskou otrokyni – konkubínu, což tehdy bylo v souladu s islámským zákoníkem i zvyky. Protože však byla tato jeho otrokyně velmi zbožná, Ahmed jí dovoloval, aby spolu s jednou starou otrokyní svobodně vyznávala pravoslavnou víru a aby navštěvovala i pravoslavný chrám. Jednou, když se tato otrokyně vrátila z chrámu, ucítil pojednou Ahmed od jejich úst blahou vůni. Zeptal se jí tedy, odkud pochází ta libá vůně, ono aroma.
Otrokyně odpověděla, že přijala do svých úst antidor¹ a napila se svaté vody. Když to Ahmed uslyšel, pozval kněze Velkého Chrámu (tj. Chrámu Boží Moudrosti v Konstantinopoli) a řekl mu, že by chtěl přijít do chrámu na svátek, když bude sloužit patriarcha. Tak se i stalo. Když patriarcha dával požehnání věřícím v chrámu, stal se zázrak a Ahmed spatřil jak z trojsvícnu, ale i z prstů patriarchy vycházejí paprsky a dopadají na hlavy věřících v chrámu. Na Ahmeda však tyto paprsky nedopadaly, ale minuly ho stranou. Když tento zázrak spatřil, pozval si Ahmed znovu kněze a nechal se pokřtít. Ještě dlouho poté zůstával tajným křesťanem. Jednou však, na jednom setkání představitelů muslimské vyšší společnosti, začali návštěvníci tohoto setkání vést spor o tom, kdo je tím největším a co je vůbec tím největším na světě. Když se obrátili s touto otázkou k Ahmedovi, aby také on řekl, co si o tom myslí, ten zvolal, jak jen silně dokázal: Nejvyšší ze všeho jest křesťanská víra. Také všem přítomným potvrdil, že je křesťanem, a vyznal přede všemi podstatu blahého díla Boží spásy (tj. Boží péče o svět²), která je uskutečněním a naplněním Božího záměru a spásy člověka a lidstva, vykonané Bohočlověkem Kristem. Za tato svoje slova přijal mučednickou smrt stětím hlavy.
Ahmed byl člověkem s dobrou vůlí, a právě proto dovolil své společnici, aby chodila do chrámu. Soudě podle všeho, tato jeho otrokyně nesla na sobě epitimii, nepřijímala svaté dary, avšak přijímala antidor a pila svatou vodu. I tak byla její víra tak velká, že stačila osvítit Ahmeda natolik, aby procitl ve víře. Zde nalezla své zosobnění a vyjádření slova apoštolská: A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté! (1Kor 7, 13-14)
Vzniká však otázka, jak může jinověrec, nacházející se osobně při božské liturgii, spatřit nestvořené Světlo, scházející z rukou patriarchy a vylévající se na křesťany? Na tuto otázku je velmi těžké odpovědět. Jsou případy, které jsou známy pouze Bohu, kdy z Jeho vůle i jinověrci získávají duchovní zkušenost. Tento na první pohled rozporuplný a protikladný příběh ze života svatého Ahmeda nám nicméně ukazuje, jak veliká je zodpovědnost křesťanů, neboť tato jejich zodpovědnost spočívá v tom, s jakými úmysly se sami účastní ve svatých tajinách naší Církve.
Protopresbyter Vasilios Kalliakmanis
Poznámky pod čarou:
¹ Ahmed: Arabsky أحمد – ten, kdo neustále děkuje Bohu, může být i Ahmat anebo Ahmet.
² Antidor: Z řečtiny άντί – namísto a δώρον dar, tj. namísto daru. Částečky z prosfory, ze které byl na proskomidii vyjmut beránek, rozdávané na konci svaté liturgii věřícím.
³ Řecky – οἰκονομία; csl. – Домостроительство Божественное. Blahé dílo Boží ikonomie spásy je uskutečněním, naplněním Božího záměru a spásy lidstva v dějinách světa. Z pohledu hříšného padnutí lidstva se cílem blahého díla Boží ikonomie spásy jeví spasení neboli vykoupení. Z pohledu konečného předurčení člověka to je zbožštění. Blahé dílo ikonomie naší spásy je uskutečňováno Pánem Ježíšem Kristem, milostivou přízní Boha Otce při obecenství Svatého Ducha. V Kristu se naplňuje úmysl Boží prozřetelnosti o celém světě, blahé Boží dílo spásy prostřednictvím Boží blahodati a její péče o všechno stvoření, zaměřené na spasení, posvěcení a zbožštění všech v Bohočlověku Kristu (viz Ef 1,3-14)
podle níže uvedených pramenů připravil o. Marek Malík
https://azbyka.ru/days/sv-ahmet-krasnopisec
