Na cestě ke svátku Vzkříšení
(6.)
„Když se někdo modlí, velmi pomáhá prostředí hor, a nikoli propastí a soutěsek. Také Kristus odcházel do hornatých míst, a tam se modlil. Lidská mysl a všechny jeho smysly se právě tehdy velmi otevírají k modlitbě. A také proto lidé z Epiru a obecně z hor jsou charakterističtí svou statečností a velkomyslností.“
Kelie starce Paisije „Panaguda“ na Svaté Hoře Athos
Ρήσεις και διηγήσεις Γέροντος Παϊσιου. In: Απο την ασκητική και ησυχαστική αγιορειτική παράδοση. Τετάρτο μέρος, Άγιον Όρος 2011, s. 693.
Pozn.:
Geografická oblast „Epirus“, jež v Řecku tvoří stejnojmenný správní region, je charakteristická svojí drsnou a hornatou krajinou. Ta se vyznačuje převážně vysokými vápencovými pohořími, jež jsou součástí Dinárských hor a která dosahují výšky přes 2000 metrů. Většina Epiru se rozkládá na návětrné straně Pindu. Místní vegetaci představují hlavně husté jehličnaté lesy plné divoké zvěře.
Rodina starce Paisije, po přesídlení z rodné Farasy v maloasijské Kappadokii, našla útočiště právě v Epiru, konkrétně v malebném městečku Konitsa, s nímž bylo spjato mládí a dospívání malého Arsenia Eznepidise, budoucího starce Paisije Svatohorce…
