„Myslet pravoslavně je snadné, ale žít pravoslavně vyžaduje úsilí.“
– Starče, měli by lidé, kteří žijí duchovně ve světě, ukazovat světským lidem, že se postí?
– Pokud jde o nařízené posty naší Církve, středeční, páteční, 40 denní půst atd., pak je to nutné, protože se jedná o vyznání víry. Jiné posty, a to ty, které se konají z askeze, z lásky ke Kristu nebo proto, aby naše modlitba byla vyslyšena v reakci na naši žádost, se však musí konat tajně.
Účelem je žít pravoslavně, ne pouze pravoslavně mluvit nebo psát. A proto vězte, že pokud nějaký kazatel nemá pravoslavnou (duchovní) zkušenost, takové jeho kázání „neinformuje“, nepůsobí na ostatní k jejich změně, bez ohledu na to, jak dobré jeho kázání je…
– Starče, a co když je posluchač nebo čtenář (vůči nějakému slovu či kázání) v dobrém rozpoložení?
– No, pak už má božskou milost a ze slyšeného získává (duchovní) užitek.
Ale někdo, kdo není v dobrém rozpoložení (ke slyšenému), přijme a prozkoumá to, co kazatel říká, ale vůbec z toho nebude mít prospěch.
Myslet pravoslavně je snadné, ale žít pravoslavně vyžaduje úsilí.
Jednou jeden teolog pronesl své kázání a pak všechny vyzval, že by měli jít (věřící) darovat krev, protože je to potřeba. A skutečně, mnoho lidí bylo tímto jeho kázáním motivováno a darovalo hodně krve. Ale on jediný nedaroval ani kapku, ačkoliv jí měl hodně… Ostatní byli tímto jeho chováním pobouřeni.
„Já,“ řekl jim ten kazatel, „jsem svým kázáním, které jsem pronesl, motivoval mnoho lidi k darování krve, a to je, jako bych sám daroval nejvíc krve!“
Takto ukončil svou úvahu.
Bylo by ale lepší raději žádné takové kázání nepronášet a spíše tiše odejít a darovat krev.
Nejvíce totiž záleží na životě (na skutečném příkladu).
To, co lidem dnes pozitivně pomůže, je náš křesťanský příklad a náš křesťanský život.
Křesťané by se měli vyznačovat duchovní ušlechtilostí a obětavostí. Také proto laikům říkám: „Milujte Krista, mějte pokoru, konejte své povinnosti, a Kristus pak odhalí vaši ctnost v očích lidí.“
Ctnost má totiž tendenci člověka „prozradit“, ať ten se nachází kdekoli. I když se skrývá a předstírá, že je „blázen“ pro Krista, ctnost ho jednou „prozradí“, i kdyby to mělo být později, neboť jeho nashromážděný (duchovní) poklad, který bude takto někým odhalen, opět pomůže mnoha duším; možná ještě více než kdy před tím.
Z knihy: Starec Paisij Svatohorec. (Slova II.) „Duchovní probuzení“, Posvátné hesychastérium svatého Evangelisty Jana Theologa, Souroti 2011
připravil Michal Dvořáček
