– Starče, jak mám pracovat na tom, abych miloval Boha?
– Abys miloval Boha, musíš začít s obětí. Když člověk nebere v úvahu sebe sama a obětuje se, pak věci jdou normálně: miluje svého bližního, miluje Boha.
Ti, kteří říkají, že milují Boha, ale nepřinášejí oběť za svého bližního, „milují Boha ústy a jazykem mu lžou“. (srov. Žalm 78,36: „Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.“)
– Starče, jak se láska k Bohu prohlubuje?
– Udržujte svou mysl neustále upřenou na Boha, přemýšlejte o Bohu.
Modlete se, mluvte s Bohem. Když člověk koná tuto práci, zpočátku cítí trochu Boží lásky a později, jak postupuje, ji cítí stále víc a víc. Jeho mysl je nyní trvale upřená na Boha a nic pozemského a marnivého jím nehýbe. V jeho srdci se láska k Bohu rozhoří, naplní ho a on už nechce myslet na nic jiného než na Boha. Je lhostejný ke všem věcem světa a neustále myslí na Nebeského Otce. Vidíte, ti, kdo se zabývají vynálezy, jsou pohlceni vědou.
Ale kde je naše pohroužení v Kristu?
Co nám, starče, brání, že nehledáme Krista s takovou horlivostí?
– Nic nám nechybí. Máme rozum, máme své stáří. Naše já je překážkou. Pokud se neodvrhneme od sebe, jak do nás Kristus vstoupí? Pokud se odvrhneme od sebe a zlý nájemník, onen „starý člověk“ (v nás), odejde, pak bude v prázdném prostoru našeho srdce přebývat nový člověk – člověk Nového zákona – a náš chrám, celá naše existence, bude naplněna láskou, protože Láska, Kristus, si v nás učiní svůj příbytek.
Pak se srdce stane zvonem a bude nepřetržitě, radostně a silně tlouct, že žebra – kosti našich žeber – které jsou obaleny prachem země, jež se na Boží příkaz staly tělem, se každou chvíli rozlomí.
A pokud se ocitnete na poušti a není tam žádný chrám, pak bude vaše tělo chrámem a vaše srdce bude zvonem.“
Podle: Starec Paisij Svatohorec. (Slova V.) „Vášně a ctnosti“, s. 105.
Zdroj: Άγιος Παΐσιος ο Γέροντας μας
připravil Michal Dvořáček
