Aneb život založený na svatých Tajinách
(†) Otec Simeon (Kragiopoulos)
„Každý člověk, který věří v Krista, se skrze Křest a Myropomazání stává křesťanem, stává se členem Církve.
To znamená, že skrze Křest se člověk rodí jako nový člověk a skrze Myropomazání dostává dary Ducha Svatého, které křesťan vždycky bude mít – ba musí mít – a které mu pomáhají růst v duchovním životě.
A protože nikdo nemůže zachovat a udržet svou duši čistou, tak jak vyšla z křtitelnice a jak (byla očištěna) skrze svatý Křest, náš Pán Ježíš Kristus položil základ a Církev ho ustanovila, aby existovala i Tajina pokání a vyznání hříchů, tento druhý křest.
Podobně i když je někdo zdravý, ale pak onemocní nějakou nemocí, nějakým postižením, a touží po obnově svého zdraví, nemůže se nijak znovu narodit, ale může jít k lékaři, může jít do nemocnice, aby se uzdravil, a sice do té míry, jak jen to je možné, aby se uzdravil…, tak rovněž Tajina pokání má v tomto smyslu podobný účinek.
Normálně bychom po svatém Křtu neměli hřešit. Člověk je však slabý, a proto Pán Ježíš Kristus zajistil takový způsob, aby tento druhý křest, tzn. Pokání, Odpuštění (hříchů), vedl k očištění člověka, aby ten mohl dále duchovně růst.
A aby mohl být křesťan duchovně sycen (božským pokrmem), je zde rovněž Tajina svaté Eucharistie. Křesťan je živen modlitbou, je živen Božím slovem, ale přesto by se dalo říci, že je živen ještě konkrétněji, ještě bytostněji a ještě více božským způsobem, konkrétně skrze Tajinu svaté Eucharistie.
Tajina svaté Eucharistie je vpravdě pokrmem. Nic jiného neposvěcuje člověka tolik jako tato Tajina. Tělo a Krev Kristova, které přijímáme ve svaté Eucharistii, proměňují naše vlastní tělo a krev v Tělo a Krev Kristovu.
Proto nakonec, když je člověk v těle Kristově, v Církvi, má dary Ducha svatého, prohlubuje své znalosti a modlí se, a zejména když je živen Tělem a Krví Kristovou, stává se tím, kým je Kristus a rovněž jaký je Kristus.
Boholidský život člověka
Už jsme to mnohokrát řekli a musíme to říkat vždy, znovu a znovu, že naším cílem není jen stát se dobrými lidmi. Ať se člověk stane jakkoli dobrým, pokud se nesjednotí s Kristem, pokud si v něm Kristus neučiní příbytek, pokud ho Kristus nepromění a nezmění, tak se nic nestalo (ničeho jsme nedokázali).
Všechno zlo se člověku stalo proto, že opustil Boha. Bůh člověka neučinil jen bezhříšným a neumístil ho pouze do Ráje, ale protože mu dal blahodať Ducha Svatého, Bůh byl ve společenství s člověkem a člověk zase s Bohem, takže v sobě člověk měl Boha. Člověk tedy měl boholidský život. To znamená, že nebyl jen člověkem, ale měl v sobě také to, co Bůh člověku dává, měl božský život. A Kristus se stal Bohočlověkem; nestal se Boho-andělem, nýbrž Boho-člověkem.
Člověk – to je střed veškerého stvoření. Je zde duchovní svět, hmotný svět, a uprostřed toho všeho člověk. Kristus se stává člověkem, je Bohočlověkem a posvěcuje celé stvoření. Ne že by Bůh pomáhal stvoření, že by pomáhal člověku, ale Kristus se s člověkem (bytostně) spojuje a člověk se tak stává bohočlověkem, jako Kristus, děje se tak nicméně pomocí (Boží) blahodati.
Toto je konečný cíl: nejen aby se člověk zdokonalil, ale aby do sebe přijal vlastnosti Boží přítomnosti, vlastnosti Božího života. To, co říkají Apoštolové, co říkají svaté Otcové a to, čím tito Otcové žili, to není honosnost a marnivost. „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus,“ říká apoštol Pavel (Gal 2,20). Kristus žije v něm. Nejenže se setkal s Kristem, nejenže v Krista uvěřil, nejenže Krista přijal anebo od Krista získal pomoc, ale Kristus žije v něm. Jeho starý člověk zemřel a apoštol Pavel je nyní novým člověkem, avšak v Kristu.
Nedávno jsme měli přednášku o tomto výroku: „V Kristu.“ Všechno je v Kristu. Proto nejen věříme, nejsme jen pokřtěni, nejen vyznáváme své hříchy, nejen se modlíme a nejen studujeme, ale co je hlavní: přijímáme do svého nitra Tělo a Krev Kristovu. Kristovo Tělo a Krev jsou mnohem, mnohem účinnější než naše vlastní tělo a naše vlastní krev a proměňují naše tělo v Tělo Kristovo a naši krev v Krev Kristovu.“
Z knihy: Otec Simeon Kragiopoulos, „Adame, kde jsi?“, 4. vydání, Panorama Soluň, 2013, s. 177 (úryvek).
Zdroj: Koinonia tis Orthodoxias
připravil Michal Dvořáček
