„Plna jsou nebesa i země slávy tvé. Hosana na výsostech.“
Svatý vrchol (hory Sinaj) neboli Mojžíšova hora (Gebel Mousa) v nadmořské výšce 2285 m je svatým místem, kde prorok Mojžíš přijal od Boha desky Zákona a opakovaně s Ním hovořil. Je to nejvyšší vrchol Chorebu, pohoří, které se tyčí jižně od kláštera svaté Kateřiny.
V „Luhu duchovním“ (Λειμωνάριο) byzantského mnicha a spisovatele Ióannese Moscha je zmíněna následující událost:
„Na Svatém vrcholu hory Sinaj byl ve velmi dávných dobách zvyk slavit božskou liturgii v den Padesátnice. Shromáždilo se tam vždy množství mnichů z okolních skitů a pousteven.
Během svaté Eucharistie, předtím, než Svatý vrchol a celé místo zničily hordy nevěřících a barbarů, se jednou stala strašná událost.
Když kněz pronesl první zvolání Svaté anafory: „Vítěznou píseň zpívajíce, volajíce, hlásajíce a pravíce“ (v oněch letech se slova Svaté anafory pronášela takto: „Vítěznou píseň tvé velkolepé slávy jasným hlasem zpívajíce, volajíce, slavíce, hlásajíce a pravíce“), ozval se ze všech okolních hor najednou hrozný, ohlušující zvuk, doslova dunění, které připomínalo ozvěnu a mělo zvuk hlasu, a tento výkřik, naplněný úžasem a strachem, odpovídal na zvolání kněze-služebníka: „Svatý, svatý, svatý jest Hospodin zástupů. Plna jsou nebesa i země slávy tvé. Hosana na výsostech. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně. Hosana na výsostech.“
Tento nesrozumitelný mluvící zvuk opakoval hymnus nepřetržitě, dokud neskončila Božská liturgie!
Z přítomných mnichů a asketů neslyšeli tento podivný a nadpozemský hukot a dunění všichni, nýbrž jen někteří. Pouze ti, kteří měli uzpůsobené uši k slyšení nebeských hymnů svatých andělů.”
Zdroj: O Άγιος Παΐσιος της καρδιάς μας ·
Fotografie: Friends of Mount Sinai Monastery
připravil Michal Dvořáček
