„Největším zlem pro dnešního člověka je, že dostává ve společnosti tolik podnětů, že mu zbývá jen málo času na přemýšlení o Bohu.“
Otec jerom. Izák Stavronikiatský, řečený Libanonský,
první sestavitel „Života“ ctih. starce Paisije Svatohorce
Před několika málo dny (3./16.7.) uplynulo 25 let od zesnutí jerom. Izáka Stavronikiatského, zvaného „Libanonského“, prvního životopisce svatého starce Paisije a současně jedné ze svatých osobností našich dní (1937–16.7.1998).
Svatý starec Izák si velmi zamiloval Řecko, a Řekové jsou mu za mnohé velmi dlužní.
Fáres Attala, jak se starec původně jmenoval svým vlastním jménem, se narodil v roce 1937 ve městě Nabaa, ve strádajícím Libanonu. Jako mladý se ještě ve své vlasti stal mnichem. Poté přijel studovat na Teologickou fakultu Aristotelovy univerzity v Soluni. Během tohoto období se setkal a duchovně spojil se svatohorskými starci, zejména pak se svatým starcem Paisijem, jehož se později stal prvním životopiscem.
V roce 1979 přijal velkou andělskou schimu a změnil tehdy i své jméno, z „Filipa“ byl pojmenován „Izák“. Mnišskou schimu přijal od samotného starce Paisije. Později se stal duchovním vůdcem studentů na „Athoniádě“, ale i mnoha dalších osob. Zanechal po sobě dobrý příklad „vojína Kristova“ ve sboru otců mnichů, kteří s ním žili v „Kelii Vzkříšení“ na místě zvaném „Kato Kapsala“, která administrativně spadala pod klášter Stavronikita.
Starec Izák byl muž inteligentní, jemný, pilný, čestný, nádherně zpívající svým krásně zbarveným hlasem. Byl dobrým utěšitelem jak Řeků, tak Arabů. Pro ty druhé začal překládat svatootcovské knihy pro jejich duchovní růst. Starec Izák byl mužem ctihodným, skromným a bohabojným. Miloval modlitbu, askezi, kněžství, mnišství, ctnost a lásku.
O starci Paisijovi napsal starec Izák ve své krásné knize s názvem „Život starce Paisije Svatohorce“ tato slova:
„Asketické rozpravy Abba Izáka byly stále po jeho ruce a (starec Paisij) je vždy studoval. Po dobu šesti let to bylo jeho jediné duchovní čtení. Vzal si určitý verš a během dne si ho často připomínal a opakoval. Studoval ho do hloubky a prakticky, „jako když zvířata přežvykují svou potravu“, jak říkával sám starec Paisij. Rozdával slova (Abba Izáka Syrského) jako požehnání všem příchozím, aby podpořil studium jeho děl. Věřil, že ,studium Asketických děl Abba Izáka hodně pomáhá, protože umožňuje člověku porozumět i tomu nejhlubšímu smyslu života, a má-li člověk nějaký nedostatek, pak mu čtení tohoto díla pomáhá se ho zbavit, má-li ovšem víru v Boha. Třebas jen nepatrné čtení děl Abba Izáka proměňuje duši mnoha svými vitamíny, které obsahujeʽ.
Doporučoval také laikům, aby četli dílo Abba Izáka, a sice postupně, částečku po částečce, aby si k němu přivykli. Starec (Paisij) řekl, že kniha Abba Izáka vystačí za celou svatootcovskou knihovnu. Starec ho nejen studoval, ale také velmi ctil a zvláště ctil jako světce. Na malém oltáři v „Kelii Panaguda“ byla ikona Abba Izáka jednou z pěti nebo šesti, které se tam nacházely. Z lásky a z úcty k tomuto světci dal pak jméno tomu, koho postřihl do velké schimy.“
Jednomu návštěvníkovi své kelie, který měl mnoho otázek, (starec Izák Stavronikiatský) odpověděl:
„Jediné, co musí Řecko Evropě ukázat, je pravoslaví. Obávám se však, a říkám to s bolestí a zármutkem, že dnešní Řekové již nejsou v pozici, aby mohli vykonat takovéto misijní dílo. Pravoslavné „buňky“ v nich už nefungují. Přemýšlím o tom, jak za starých časů byla teologie životní nutností lidí a jak se dnes odcizila jejich zájmu.“
Do nebeské vlasti nás všech odešel starec Izák dne 3./16. července roku 1998 po dlouhé a bolestivé nemoci, která ho trápila a kterou trpělivě a statečně snášel. V nemocnici, kde jsme ho navštívili, nás přivítal a rozloučil se s námi milým úsměvem. A jak praví Kniha přísloví krále Šalamouna: „Umře-li spravedlivý třeba předčasně, dojde odpočinutí, neboť ctihodné stáří nezáleží v dlouhém věku ani se neměří počtem let.“
Jeho pohřební bohoslužba se konala hned na druhý den v „Kelii Vzkříšení“ za přítomnosti jeho přítele – metropolity Pantelejmona z Xanthi a množství mnichů.
Starec Izák získal „mzdu díky svému strádání“, a proto jeho duše nyní odpočívá a raduje se ve světle a milosti Zmrtvýchvstalého Krista, Kterého si od svého dětství zamiloval a Kterého následoval se vší horlivostí svého srdce až do konce.
Jednomu návštěvníkovi ještě za svého života řekl:
„Kdysi dávno si o dogmatických pravdách povídali lidé v obchodech a v kavárnách. Nyní se teologie stala (jen) univerzitní záležitostí, a nikoli stavem životní zkušenosti. Teologie je dnes živena pouze logokracií, zatímco by měla žít (Božím) Slovem (tj. Kristem).“
Dále starec Izák říkal:
„Největším zlem pro dnešního člověka je, že dostává ve společnosti tolik podnětů, že mu zbývá jen málo času na přemýšlení o Bohu. Ti, kteří se věnovali úsilí o spojení církví, sami nebyli sjednoceni s Duchem svatým nebo necítili potřebu být s Ním sjednoceni.“
Starec Izák pobýval na Svaté Hoře Athos od roku 1978 do roku 1998, kdy blaženě zesnul v Pánu, a byl všeobecně známý svou askezí a duchovním zápasem.
Stal se z Boží milosti proslulým duchovním otcem na Svaté Hoře i v Řecku, náročným na sebe a současně horlivým propagátorem vytrvalého praktikování svaté tajiny zpovědi.
Za svého života se také stal živým mostem mezi Antiochijskou církví a Svatou Horou Athos.
Starec Izák často říkával:
„Na Svaté Hoře zastupuji Antiochii. A byl na to hrdý. Libanonci, ale také arabsky mluvící křesťané patriarchátů Antiochie, Jeruzaléma a Alexandrie, stejně jako i další věřící z arabsky hovořících zemí, přicházeli za otcem Izákem, aby od něj přijali požehnání a žádali ho o radu.
Starec Izák také podnikl řadu krátkých cest do země svého původu, tj. do Libanonu, ale také do Sýrie, Jordánska a Egypta.
Kéž jsme učiněni hodnými jeho svatých modliteb a přímluv u Boha za nás za všechny!
Podle: Παναγία Παραμυθία Ιερά Μεγίστη Μονή Βατοπαιδίου, Pemptousia, Orthodox path a dalších níže uvedených pramenů
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Zdroje a bibliografie:
Μοναχού Μωυσέως Αγιορείτου, Μέγα Γεροντικό εναρέτων αγιορειτών του εικοστού αιώνος Τόμος Γ’ – 1956-1983, σελ. 1457-1460, Εκδόσεις Μυγδονία, Α΄ Έκδοσις, Σεπτέμβριος 2011
Μωυσέως Αγιορείτου μοναχού, Ιερομόναχος Ισαάκ (1937-1998). Πρωτάτον 71/1998, σ. 79.
Ισαάκ ιερομ., Βίος Γέροντος Παϊσίου του Αγιορείτου. Άγιον Όρος 2004.
Γέρων Παΐσιος ο Αγιορείτης (1924-1994). Ο ασυρματιστής του στρατού και του Θεού. Άγιον Όρος 2005.
