Adam vzlykal a pravil:
„Stýská se mi po mém milovaném Bohu.“
Svatý Siluán Svatohorec
„Adam, otec vší země, poznal v Ráji sladkost božské lásky. Po vyhnání z Ráje pro svůj hřích, opuštěný Boží láskou, byl hořce zarmoucen a zhluboka vzdychal. Celá poušť se rozléhala jeho vzlyky. Jeho duši trápila myšlenka: ‚Stýská se mi po mém milovaném Bohu.‘ Nečinil pokání ani tak kvůli Edenu (tj. kvůli Rajské zahradě) a jeho kráse, jako kvůli ztrátě božské lásky, která nenasytně přitahuje duši k Bohu.
A tak každá duše, která poznala Boha skrze Ducha Svatého a pak ztratila milost, zažívá nelidské truchlení. Duše truchlí a činí hluboké pokání, když urazila milovaného Pána. Adam na zemi hořce naříkal a truchlil a země mu nedávala žádnou radost. Toužil po Bohu a volal:
‚Má duše žízní po Pánu a se slzami Ho hledám. Jak po Něm nemohu toužit? Když jsem byl s Ním, má duše se radovala v pokoji a nepřátelé se ke mně nepřibližovali. Nyní však nade mnou získal moc zlý duch a otřásá a tyranizuje mou duši. Proto je má duše pohlcena touhou po Pánu až k smrti. Můj duch se vrhá k Bohu a nic pozemského mě neutěšuje. Moje duše nikde nenachází útěchu, ale žíznivě touží Boha znovu vidět a bez přestání a nasycení v Něm neustále nacházet potěšení. Nemohu na Něho ani na okamžik zapomenout a ze své velké bolesti sténám a naříkám: Bože, smiluj se nade mnou, Tvým padlým stvořením.‘
Adam tedy plakal a slzy mu stékaly po tváři a padaly mu na hruď a na zem. Celá poušť naslouchala jeho sténání s úžasem. Zvířata a ptáci ze smutku mlčeli. A Adam hořce bědoval, protože svým hříchem byli všichni zbaveni pokoje a lásky. Adamův zármutek byl po jeho vyhnanství z Ráje velký, ale když viděl, jak Kain zabil jeho (Adamova) syna Ábela, Adamův zármutek se ještě znásobil a s hrozným zármutkem, předvídaje (věci budoucí), zaplakal a řekl: ‚Ze mě vyjdou národy a budou se množit na zemi; a všichni budou trpět, žít v nenávisti a navzájem se zabíjet.‘
A jeho zármutek byl velký jako oceán a rozumí tomu jen duše, které poznaly Pána a Jeho nezměrnou lásku. I já jsem ztratil milost a volám s Adamem: ‚Smiluj se nade mnou, ó Pane. Dej mi ducha pokory a lásky. Ó lásko Páně! Kdo tě poznal, neúnavně tě hledá a dnem i nocí volá: Toužím po Tobě, Pane, a hledám Tě se slzami. Jak po Tobě nemohu toužit? Dal jsi mi, abych Tě poznal v Duchu Svatém, a toto božské poznání k Tobě neustále přitahuje mou duši.‘“
Zdroj: Σαλπίσματα Αληθείας – ψυχοφελείς δημοσιεύσεις
připravil Michal Dvořáček
