Všemocný Pán a Bůh a náš Spasitel Ježíš Kristus
(†) biskup Augustin (Kantiotis), metropolita florinský
„Katamonas“
(místo pohřbení ctihodného Simeona Bohopřijemce v Jeruzalémě)
„Prvního ledna jsme slavili svátek svatého Basila Velikého. Prvního února byl svátek svatého Trifona. A dnes? Dnes nemá svátek žádný svatý, nýbrž Král všech svatých, vůdce naší víry, náš Pán Ježíš Kristus, právě On má dnes svůj svátek. Je to svátek Hospodinův – konkrétně Setkání (Obětování) Páně. A co si lze pod tímto „Setkáním“ představit? To si hned vysvětlíme prostými slovy.
Kristus, moji drazí přátelé, nebyl jen člověk, byl také Bůh. A jako Bůh neexistuje žádný okamžik v čase, kdy by neexistoval. Vždy existuje. Dá se to vyjádřit slovy, které často říkáme: „nyní i vždy“. My se nacházíme v onom „nyní“, zatímco Kristus se nachází současně v onom „i vždycky“… „nyní i vždycky až na věky věků“. Jako Bůh je tedy věčný, ale jako člověk, který se vtělil, vstoupil do dějin, do prostoru času. Narodil se v určité době a na určitém místě, v malé vesnici. Narodil se jako chudé dítě. Matka ho neměla kam dát, tak ho umístila do jeslí pro zvířata. Narodil se v jeskyni, ve stáji. Kdo by si pomyslel, že to batole bude Králem světa?
Od Narození Páně uplynulo čtyřicet dní. Čtyřicátého dne měli tehdy, stejně jako nyní, zvyk přinášet dítě do chrámu. Brali ho tam, aby ho posvětili, aby ho očistili, aby se také matka očistila. Dnes již bohužel těmto věcem lidé přestali věnovat pozornost. Jsou nedbalí. Ale pamatujte na moje slova: dítě, kterého matka nepřinese do chrámu na čtyřicátý den, se stane netvorem. Svět bude plný zločinců.
Židé tedy přinášeli dítě čtyřicátý den do chrámu a zároveň přinášeli dary. Když byli bohatí, vzali vola, jalovici, když byli chudí, vzali pár hrdliček nebo dvě holoubata. Proč? Aby poděkovali Bohu za to, že jim dal dítě. Protože dítě je darem nebes, je to ten největší dar. Nevadí, pokud doma chybí rádio, televize anebo cokoli jiného podobného, vadí však, když doma není slyšet dětský pláč. Teprve pak doma něco chybí. A také proto by rodiče měli děkovat Bohu. Protože dítě jsme nestvořili my, nemylme se. Nepožehná-li Bůh stromům, nepřinesou ovoce, a nepožehná-li Bůh zemi, nebudete sklízet úrodu. A pokud Bůh nepožehná ženské lůno, i kdyby žena šla ke všem lékařům, dítě mít nebude. Bůh dává děti. To je důvod, proč matky musí přinášet své děti do chrámu, když uplyne čtyřicet dní (po jejich narození), aby je nechaly obřezat a požehnat. To také učinila Přesvatá Bohorodice, a to bychom měli učinit i my.
Přesvatá Panna Marie vzala Krista do náručí a spolu se spravedlivým Josefem ochráncem odešli do Šalamounova chrámu. Šly s ní i další bohaté ženy. Oči lidí jsou povětšinou upřeny na ty bohaté. Přesvatá Bohorodice byla chudá, a tak jí nikdy nevěnoval pozornost.
Ale co to říkám? Někdo si jí přece jen povšiml. Kdo? Jeden stařec jménem Simeon. Kým vlastně byl? Tento starý muž četl Písmo Svaté, četl proroky a odtud se dozvěděl, že jednoho dne na světě „vyjde hvězda“, a dozvěděl se, že přijde „člověk“, Mesiáš, Vykupitel světa, Kristus: „Vyjdeť hvězda z Jákoba a povstane berla z Izraele“ (srov. Numeri 24,17). Simeon byl však smutný, že se Krista nedožije. Měl takovou velkou touhu Ho spatřit. A tak řekl: „Můj Bože, nech mě žít, ať uvidím Krista, a pak mohu zemřít!“ A Bůh jeho modlitbu vyslyšel.
V době, kdy Přesvatá Bohorodice dorazila do chrámu, uslyšel Simeon hlas: „Nyní vejdi do chrámu a tam uvidíš Krista!“ Starci jako kdyby narostla křídla, jak běžel do chrámu. Ale bylo tam mnoho jiných žen. Která z nich byla Panna Marie? Jako Bůh osvítil Jana Křtitele a mezi tisíci pokřtěných tam v řece rozpoznal Krista, tak i zde Duch Svatý osvítil Simeona, aby rozeznal Krista a pochopil, která z žen je Přesvatá Bohorodice. A pak přišel blíž. Oči mu slzely. Pozvedl svůj pohled k nebi, vzal Krista do náruče, pomodlil se a řekl: „Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého v pokoji…“ (Lk 2,29) A ještě dodal: „Nyní již mohu zemřít, neboť jsem uzřel Krista.“
A potom ještě Simeon pravil: „Toto dítě otřese světem.“
Nikdo jiný jako On takto svět nezmění. Jedni budou toto dítě milovat a obětovat vše pro Jeho lásku, ale druzí Ho zase budou nenávidět. A tak to také je dnes. Buď Krista miluješ, nebo Ho nenávidíš. A dojde k velké válce, antikristé proti Němu budou bojovat, ale ostatní Ho budou uctívat, a nakonec zvítězí Kristus.
Nyní si představte, že Simeon uviděl toto malé dítě a řekl tyto věci! A my vidíme, že se dnes opravdu dějí.
Potom se obrátil k Přesvaté Bohorodici a řekl: „Blahoslavená matko, šťastná matko, ale také zarmoucená matko! Jsi blahoslavená, neboť jsi porodila Krista. Jsi však také zarmoucená, neboť na Velký pátek Ho uvidíš, jak Ho antikristé přibíjejí (na Kříž), a tvé srdce pronikne dvousečný meč.“
Tohle řekl Simeon.
V chrámu byla v té době také 84letá vdova Anna. Vdala se, žila 7 let s manželem, poté ovdověla, ale znovu se již nevdala. Protože lidé se žení jen jednou. Za starých časů to tak bylo. Podívejte se např. na hrdličky. Chovají k sobě lásku. Když se stane, že např. nějaký lovec zabije samečka hrdličky – holoubka. Samička – holubička se pak již s jiným holoubkem nepáří. Také proto se říká: „milují se jako hrdličky“.
Jindy se ale stává, že nějaký muž ještě před tím, než pohřbil svou ženu, už si hledá novou. Anebo žena, ještě nestačila pohřbít svého muže, a už si hledá nového muže. Ne, takhle se věci nemají dít. Jeden muž a jedna žena jsou ideálním druhem manželstvím, kterému Kristus žehná.
Přesně takto žila i (prorokyně) Anna. Nechodila pak (po smrti svého muže) dům od domu, aby pomlouvala a odsuzovala jiné. Naopak, přebývala neustále v chrámu, postila se, modlila, sloužila Bohu a četla Písmo Svaté. A když spatřila Krista v Simeonově náručí, přiběhla blízko, chválila Boha a kázala o Kristu (přítomným) poutníkům.
Původní hrob svatého Simeona Bohopříjemce v Jeruzalémě
Toto je, moji drazí, svátek Setkání – Obětování Páně. Nyní by někdo mohl říci: Ó, jak bych si přál, abych tehdy žil a viděl Krista! Existuje dnes taková touha? Toužíme vidět Krista jako Simeon a Anna?
Ale když po tom budeme toužit, tak to získáme. Existuje způsob, jak vidět Krista. Kde ho můžete vidět? Zde. Není třeba jít do Jeruzaléma, ani vystoupit do nebe, ani spatřit vidění. Můžete vidět Krista v Církvi! Neuvěřitelné, a přece pravdivé.
Za starých časů, kdy byli lidé svatí, možná neměli školy, ale měli Boha. Přišli do chrámu, a když byl vynesen kalich, není to lež, spatřili Krista, Přesvatou Bohorodici, anděly a archanděly, protože měli andělské oči. Nyní máme oči zvířecí (psí oči, prasečí oči, tygří oči, lví oči). A takové oči nejsou hodny mít taková vidění. Když jsou ruce a těla nečistá, pak jsou i oči hříšné a nehodné. Abyste viděli Krista, musíte mít čisté srdce (viz Mt 5,8).
Hle, zde je Kristus. To, co kněz a žalmista říkají, jsou všechna slova Kristova. Ale my jim nerozumíme. Protože když vezmete kytaru nebo housle a půjdete hrát do stáje, osli vaší hudbě nerozumí, chtějí seno. A když se prasatům hází diamanty, nehýbou se, chtějí bláto a špínu. A lidé dnes nechtějí diamanty a vzácné věci, chtějí lži, které jsou v rádiu a v televizi. Tam jsou naše uši a tam jsou naše oči, celé hodiny, abychom viděli nahá těla, poslouchali obscénní písně…
Moji bratři, nelžu. Říkám vám pravdu, kterou, i když ji popřeme, tyto kameny budou volat: Kristus je pravý Bůh! Kde je Kristus, tam je pravda, kde Kristus chybí, tam je lež. Kde je Kristus, tam je spravedlnost, svoboda, láska, mír, nebe. Kde chybí Kristus, tam je nespravedlnost, otroctví, nenávist, válka, peklo.
Vyberte si a vezměte. Vypněte rádia, vypněte televizory a otevřete svá srdce, aby do nich vstoupil Kristus, abyste viděli Krista…
Chvalte Ho a vyvyšujte na věky.“
(†) biskup Augustin
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
…
Několik poznámek k osudu svatých ostatků sv. Simeona Bohopříjemce
Původní hrob svatého proroka Simeona Bohopříjemce (řec. Theodocha) se nachází v řeckém pravoslavném klášteře Jeruzalémského patriarchátu „Katamonas“ přímo v Jeruzalémě.
Svaté ostatky sv. Simeona byly v neznámé době přeneseny z Palestiny do Konstantinopole a tam uloženy v chrámu Přesvaté Bohorodice „Chalkoprateion“ (řec. Παναγία των Χαλκοπρατείων), kde byly uchovávány také svaté ostatky apoštola Jakuba, bratra Páně, a proroka Zachariáše, otce Jana Křtitele. Odtud byly ostatky sv. Simeona odcizeny Latiníky v roce 1204 při dobytí Konstantinopole křižáky a následně převezeny do Benátek v Itálii.
Zdroj: Τιμόθεος Ηλιάκης
připravil a přeložil Michal Dvořáček
