„Naše srdce musí změknout, aby se mohlo změnit…“
(Jeden věřící se starce Paisije zeptal)
– Starče, trávím více času studiem patristických knih než modlitbou.
(A starec Paisij mu odvětil)
– Je třeba méně studia, více každodenního sebesledování a modlitby „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou“.
Protože jinak, pouze studiem, člověk zůstává neplodný, pokud také (skutečně, modlitebně) nepracuje a nežádá o Boží zásah, o Boží blahodať.
Studium patristických knih pomáhá, když za ním následuje modlitba.
Čti tedy tolik, kolik potřebuješ, abys byl na své cestě dojat a podnícen k modlitbě (Ježíšově): „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou“.
Sám jsem si toho všiml.
Když se člověk nemodlí, vzdaluje se Bohu a je jako vůl; jen pracuje, jí a spí.
A čím více se vzdaluje od Boha, tím jsou věci obtížnější.
Jeho srdce postupně ochladne natolik, že se (člověk) už nemůže vůbec modlit. Aby se vzpamatoval, jeho srdce musí změknout, musí se obrátit k pokání, musí být (v dobrém slova smyslu) otřeseno.“
Podle: Ἁγ. Παϊσίου Ἁγιορείτου: ΛΟΓΟΙ ΣΤ’ «Περί Προσευχής».
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil Michal Dvořáček
