„Vítězství trpící lásky“
Vladyka (+) Kallistos (Ware), bývalý metropolita dioklijský
„Vtělení čili Narození Krista v Betlémě slavené o Vánocích je již samo o sobě aktem spásy. Bůh Slovo (Kristus), když na sebe bere lidské tělo a rovněž naše zlomené lidství, nás tímto obnovuje. Kristus nás zachraňuje tím, že jako jeden z nás zevnitř prožívá vše, čím navenek i vnitřně trpíme životem v hříšném světě. Ale v tomto padlém a hříšném světě musela Jeho láska dosáhnout ještě dále. Kvůli tragické přítomnosti hříchu a zla se naše obnova díky Kristu ukázala jako nekonečně nákladnější. Byl vyžadován obětní akt uzdravení, oběť, jakou mohl nabídnout pouze trpící a ukřižovaný Bůh.
Vtělení je aktem identifikace a sdílení: Bůh nás zachraňuje tím, že se s námi ztotožňuje, že zná naši lidskou zkušenost zevnitř. Kříž znamená tím nejtvrdším a nekompromisním způsobem, že tento akt sdílení je doveden až do svých nejzazších mezí. Ježíš Kristus, náš společník, má účast nejen na plnosti lidského života, ale také na plnosti lidské smrti. „Jenž nesl naše nemoci a vzal na sebe naše bolesti.“ (srov. Iz 53,4) – všechen náš žal, všechny naše strasti. Takové je totiž poselství Kříže každému z nás. Jakkoliv daleko musím projít údolím stínu smrti (srov. Ž 23,4), nikdy nejsem sám. Mám společníka. A tento společník není jen člověk jako já, ale je také pravý Bůh z pravého Boha. Ve chvíli Kristova nejhlubšího ponížení na Kříži a při pohledu na Krista ukřižovaného vidím nejen trpícího člověka, ale rovněž trpícího Boha.
Kristova smrt na Kříži není selháním, které bylo potom nějak napraveno Jeho Vzkříšením. Smrt na Kříži je sama o sobě vítězstvím. Vítězstvím čeho? Odpověď může být jen jedna: vítězstvím trpící lásky. „Vždyť silná jako smrt je láska… a neuhasí ji ani velké vody a řeky ji nezaplaví.“ (Píseň písní 8,6-7) Kříž nám zjevuje lásku, která je silná jako smrt, lásku, která je ještě silnější. A tak Kristova smrt na Kříži je skutečně, jak ji popisuje liturgie sv. Basila (Velikého), „životodárnou smrtí“.
Ukřižování je samo o sobě Vítězstvím! Ale na Velký a svatý pátek je to ještě vítězství skryté, zatímco o Velikonočním (paschálním) ránu se již zjevně projevuje. Kristus vstává z mrtvých a svým Vzkříšením nás osvobozuje od úzkosti a hrůzy: je potvrzeno vítězství Kříže, otevřeně se ukazuje, že láska je silnější než nenávist a zlo a že život je silnější než smrt. Bůh sám zemřel a vstal z mrtvých, a tak už není smrti: dokonce i smrt je naplněna Bohem. Protože Kristus vstal z mrtvých, už se nemusíme bát žádné temné nebo zlé síly ve vesmíru. Jak každý rok prohlašujeme při paschální bohoslužbě Vzkříšení slovy svatého Jana Zlatoústého: „Ať se nikdo nebojí smrti, neboť nás vysvobodila smrt našeho Spasitele! Kristus vstal (z mrtvých) a andělé se radují!“
(Úryvek z knihy vladyky Kallista „Cestou Orthodoxie“)
připravil Michal Dvořáček
Zdroj:
