Zbožný pravoslavný křesťan, autor nezapomenutelných vánočních povídek a „svatý řeckých písmen“

Alexandros Papadiamantis
(1851–1911)

Kresba Alexandra Papadiamantise
(z díla Fotise Kontoglu)

Dne 3. ledna 1911 zemřel Alexandros Papadiamantis (řecky Αλέξανδρος Παπαδιαμάντης), jeden z předních řeckých spisovatelů a jedna z nejvýznamnějších osobností novořecké literatury.

Alexandros se narodil na Skiathosu ve zchudlé aristokratické rodině v roce 1851. Jeho otec byl pravoslavný kněz.

Nikdy se neoženil. Vedl samotářský a duchovní způsob života. A také proto byl považován i nazýván poustevníkem žijícím ve světě (řec. „kosmokalogeros“, tj. někdo, kdo žije ve světě jako mnich).

Alexandros byl předurčen k tomu, aby svým dílem obohatil nejen řeckou, nýbrž i světovou literaturu a povýšil etnografické vyprávění na umění. Mnohými byl právem popisován jako „svatý řeckých písmen“ (řec. „άγιος των ελληνικών γραμμάτων“).

Nezapomenutelná jsou zejména jeho „Vánoční vyprávění“. Děj většiny z jeho povídek se odehrává na ostrově Skiathos v západní části Egejského moře, kde se tento řecký spisovatel narodil. Ostrov Skiathos zaujímal čelní místo v jeho tvorbě. Alexandros psal také básně.

Zatímco jeho středoškolská studia probíhala s překážkami především kvůli finanční chudobě jeho rodiny, následné studium na Filosofické fakultě Athénské univerzity již nedokončil. Živil se jako novinář, psal beletrii, krátké příběhy, ale stihl napsat i několik románů.

Od chvíle, kdy se zapsal na univerzitu, začal publikovat a překládat z francouzštiny a angličtiny, jazyků, které se do hloubky naučil a které v jeho době znal tak dobře jen málokdo. Ale jeho výdělky byly skromné a Alexandros byl proto nucen žít v chudých poměrech a při skromné stravě.

Nakonec zemřel na zápal plic.

…

Mladý Alexandros v mládí kreslil obrazy svatých.

Jeho otec „papa Emmanuel Adiamantis“ byl místním pravoslavným knězem na Skiathosu a Alexandros přijal mírně upravené příjmení svého otce: místo „Adiamantis“ vytvořil „Papadiamantis“.

Jelikož se Papadiamantis narodil do kněžské rodiny, tak od raného věku přicházel do kontaktu s duchovní tradicí. Hluboká zbožnost jeho matky Sofie měla významný vliv na jeho duševní svět, neboť v něm pěstovala ducha víry a zbožnosti. Sám Papadiamantis přijal asketický život plný sebeovládání a duchovnosti.

Díky tomuto přístupu a rodinnému zázemí se mladý Alexandros od malička seznamoval s církevní tradicí, religiozitou a praktickým duchovním životem ostrova Skiathos (často navštěvoval pravoslavné bohoslužby, byl přítomen na církevních svátcích, všenočních bděních apod.), a to vše formovalo jeho křesťanský temperament, duchovní způsob uvažování a vysoce ceněný literární projev spisovatele par excellence.

Církev jako instituce i jako duchovní prostor je představena v řadě Papadiamantisových děl. Autor realisticky, ale i s respektem líčí každodenní život kněží, mnichů a věřících.

Za své celoživotní spisovatelské dílo obdržel řecký státní „Řád Spasitele“, obecně záslužný řád, který byl udělován jak za monarchie v Řecku, tak i dnes v rámci Řecké republiky.

V roce 1872 navštívil Papadiamantis se svým přítelem Nikolaem Dianelosem Svatou Horu Athos, kde zůstal osm měsíců jako novic – tj. mnich na zkušenou. Mnichem, ani knězem se však nakonec nestal. Protože se nepovažoval za hodného nosit „andělskou řízu“ (tj. mnišskou schimu), vrátil se v roce 1873 do Athén, kde se zapsal do čtvrté třídy gymnázia Varvakeion a o rok později na Filosofickou fakultu Athénské univerzity.

Mezi jeho nejlepší přátele a známé osoby, s nimiž se často stýkal, patřili Alexandros Moraïtidis (Alexandrův bratranec a rovněž známý řecký spisovatel) a svatý Nikolaos Planas, pravoslavný světec a kněz z Athén.

Otec Nikolaos Planas chodil sloužit do různých athénských chrámů, například do chrámu sv. proroka Elizea na ulici Aresa. Z tohoto chrámu vyšlo mnoho mnichů a mnišek, zde také v chrámovém sboru zpíval spisovatel Alexandros Papadiamantis…

Kostis Palamas, dvakrát nominovaný řecký spisovatel na Nobelovu cenu za literaturu, o Papadiamantisovi napsal, že „v pozorovateli je i básník“, aby poukázal na jeho poetický temperament a umění, zatímco Miltiadis Malakasis Alexandra charakterizoval jako „největšího básníka, který se dokázal oddat próze“.

Poslední roky svého života prožil „pokorně a v ústraní“ v malém pokojíčku, mnišsky zvaném „kelie“, jež se nachází na ulici Agioi Anargyroi na náměstí Psirri v Athénách. Na tomto místě psal a překládal. Zde napsal své texty, které se staly nositeli tradice. Všechny postavy, které v té době studoval v Aténách, přenesl následně na papír (tj. do svých nesmrtelných povídek).

Když si Alexandros, žijící ještě stále v Athénách, uvědomil svůj konec, vyhledal svůj milovaný Skiathos, kde v časných ranních hodinách dne 3. ledna 1911 zemřel na zápal plic.

Věčná památka!

připravil Michal Dvořáček

Fotogalerie: